Jak vypadal skutečný život ve Spartě a ona spartská výchova?

Již od starověku jsou spartské ženy vykreslovány jako svobodné, silné a nezávislé ženy. Athéňané spartské ženy popisovali jako ženy emancipované, které nepodléhají mužům a žijí si skutečně svobodně. Kolovala zde i myšlenka určité sexuální volnosti. Tato domnělá emancipace však nebyla tak černobílá. Spartské ženy skutečně mohly mít více svobody ve srovnání s ostatními ženami starověkého Řecka, nicméně nebylo to zadarmo. Jejich výchova byla velmi tvrdá a nároky na ně kladené mnohonásobně přesahovaly nároky na ženy ostatní. I přes jisté ústupky byly spartské ženy stále pod nadvládou mužů. Do manželství vstupovaly pod dohledem svých otců či mužských příbuzných a jejich životním údělem byla podřízená role manželek a matek válečníků.

Zatímco v jiných řeckých obcích byly ženy často drženy v ústraní a cudně zahaleny, spartské dívky naopak cvičily a tančily ve velmi úsporných tunikách, které odhalovaly stehna, nebo při některých rituálech byly dokonce zcela nahé. To však nebyl projev volnomyšlenkářství, nýbrž silný nástroj sociálního nátlaku. Ženy byly vystavovány neustálému hodnocení ze strany mužů, přičemž toto mělo reálný vliv na jejich psychickou stránku. Účelem tohoto nátlaku bylo donutit dívky, aby jejich těla dokonale odpovídala spartskému ideálu krásy. Ten vyžadoval nadprůměrně vysokou a štíhlou postavu. Pomocí sportu a tance byly dívky nuceny ztvárnit roli krásného a poddajného objektu mužské touhy. Ženy se mohly účastnit mnoha sportovních disciplín – běhu, hodu oštěpem, tanci a wrestlingu. Právě prostřednictvím sportu byla dívkám vštěpována disciplína a také byly neustále podvědomě připravovány na život po boku muže. Všichni trenéři byli totiž zpravidla muži. Dívkám byla odmala vštěpována důležitost vojenského kodexu, který po mužích vyžadoval hrdinství za každou cenu.

Ve Spartě byl veřejný život mužů přísně organizovaný, uniformní a zaměřený na loajalitu ke státu a vojenskou čest. Spartští chlapci procházeli státem řízenou výchovou a byli rozděleni do věkových skupin. Jejich sportovní aktivity se blížily spíše polovojenskému výcviku a byly extrémně tvrdé. Fyzická výchova hrála v životě chlapců hlavní roli. Tato se utužovala jak týmovou hrou, tak různými soutěžemi, které chlapce připravovaly na bitevní pole. Hra s názvem Sfairomachia byla týmovou míčovou hrou, kterou hrálo pět týmů a velice připomínala kombinaci dnešních sportů, jako jsou ragby, volejbal a americký fotbal. Velmi často během her docházelo k pěstním soubojům.

Vzhledem k tomu, že se Sparta snažila potlačit rozdíly mezi společenskými vrstvami, bylo bohatství nahrazováno atletickými úspěchy. Každý Sparťan měl tak možnost vyhrát prestiž, což dané zřízení mocensky upevňovalo. Od chlapců se tak očekávalo dodržování přísného vojenského kodexu po celý život. Očekávalo se od nich, že budou mít atletickou a pevnou postavu. Být tlustý nebo ochablý bylo vnímáno jako selhání disciplíny a bylo to trestáno. Celý systém byl prostoupen neustálým donucováním a dohledem, které měly vštípit návyk bezmyšlenkovité poslušnosti. Všudypřítomní byli mladíci s biči, kteří vykonávali fyzické tresty během výcviků a sportovních aktivit. Týmové sporty a sborový tanec tak de facto fungovaly jako vojenský dril.

Závěrem lze říct, že ačkoliv nám moderní, umělecká tvorba často servíruje Spartu jako společenství nespoutaných a svobodných hrdinů a emancipovaných žen, historická realita byla mnohem složitější a vypočítavější. Zdařilý sportovní výkon a vyrýsovaná postava nebyly projevem osobní svobody, ale důkazem dokonalé podřízenosti státnímu drilu. Sparta jednoduše nebyla státem, kde by tělo patřilo jednotlivci. Tělo patřilo Spartě.

Zdroje:

P. Christesen. Athletics and Social Order in Sparta in the Classical Period. Classical Antiquity , October 2012, Vol. 31, No. 2, pp. 193-255 ,2012

Redfield James. The Women of Sparta. The Classical Journal , Dec., 1977 - Jan., 1978, Vol. 73, No. 2), pp. 146-161, The Classical Association of the Middle West and South, Inc. (CAMWS), 1977