Deset nejlepších filmů roku 2022

Málokdo asi čekal, že návrat staré značky dopadne takhle dobře. Maverick mě v kině naprosto uchvátil, a ačkoliv se jedná „pouze“ o klasický blockbuster, je to film, který má naprosto všechno, a zvlášť v kině to pro mě byl neskutečný zážitek. Perfektní mix nostalgie, akce, humoru a emocí, jenž funguje v každé minutě. Perfekcionismus Toma Cruise je až hmatatelný a na snímku se to podepsalo tím nejlepším možným způsobem.

Film, který bohužel nezamířil do kin, nakonec možná právě z tohoto důvodu umisťuji „až“ na druhé místo. Třináct životů bravurně zpracovává čtyři roky staré události z Thajska, kdy fotbalový tým s trenérem uvízl v zaplavené jeskyni. Dokument oproštěný od typického patosu nabízí velmi detailní vykreslení napínavých událostí, které udrží diváky v napětí po celé dvě a půl hodiny. Díky perfektní práci s kamerou a zvukem navozuje každý průplav jeskyní až klaustrofobické pocity, které střídá nervozita, jež odezní až po skončení. Zkrátka parádní filmový dokument.

Dost možná největší překvapení roku. Menu nabízí chytrý společenský komentář zasazený do prostředí luxusní kuchyně, kde slavný kuchař představuje své poslední dílo. Celý film je v podstatě jednou velkou hrou s divákem, který si nemůže až do samotného konce být jistý téměř ničím. Samotné finále možná někoho neuspokojí, ale je ve své podstatě naprosto geniální. Ralph Fieness v hlavní roli navíc podává dost možná svůj životní výkon.

Bullet Train je definicí odlehčené akční zábavy. Zároveň však dokáže skvěle pracovat s detaily, díky čemuž minimálně navenek působí opravdu chytře. Může se navíc opřít o několik hereckých es v čele s Bradem Pittem. Akce je natočená stylově, humor šlape a postavy si vás naprosto získají. Škoda jen zbytečně přepáleného závěru.

Asi nejkontroverznější film v tomto seznamu. Blondýnka po své premiéře schytávala kritiku ze všech stran, od diváků i kritiků. Některé stížnosti byly oprávněné, mnohdy byl však kámen úrazu v tom, že si lidé neuvědomili, že tohle není dokument. I když snímek pojednává o slavné herečce z minulého století, jedná se o adaptaci knihy, která je v podstatě fanfikcí. Když si tohle divák uvědomí a na tuhle hru přistoupí, může stejně jako já dostat takový filmový prožitek, po kterém zůstane jenom sedět a nevěřícně zírat. A nesmím opomenout naprosto fantastickou Anu de Armas v hlavní roli.

Jednoznačně nejlepší komiksový film loňského roku. Nový Batman s Robertem Pattinsonem je primárně detektivkou, která nám představuje v dosavadních adaptacích docela upozaděnou stránku známého superhrdiny. Režisér je však ve své snaze maximálně efektivní. Akce je sice pomálu, ale je opravdu výživná. K tomu dokonalý hudební podkres, nápaditá práce s kamerou, a především výborný Hádankář jako hlavní padouch. Ty tři hodiny nicméně rozhodně neutečou jako voda, na to se připravte.

Jsem rád, že můžu do žebříčku s klidným srdcem zařadit i nějaký český film. Kvalitních jich bylo loni vcelku dost, rozhodl jsem se však pro ten, který možná trochu zapadl. Poslední závod pojednává o dvojici lyžařů Hanč a Vrbata, kteří závodili začátkem 20. století. Pokud je stejně jako já neznáte, vůbec to nevadí. Ba naopak. Druhá polovina je v podstatě survival thrillerem, kterou si nezasvěcený divák vychutná možná ještě o něco víc než někdo, kdo jejich osud zná.

Podobně jako Menu, i Trojúhelník smutku nabízí satirický společenský komentář. Dokonce bych i řekl, že je mnohem chytřejší. Režisér si však ukousl moc velké sousto a po brilantní pasáži na lodi, jež vyvrcholí kapitánskou večeří, film trochu ztratí drive. I přesto ve mně však snímek rezonoval i dlouhou dobu po projekci. Jistá scéna na lodi má každopádně potenciál vejít do dějin kinematografie jako jeden z nejabsurdnějších momentů.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů uplynulého roku. Horor stylizovaný po vzoru slasherů z minulého století má pomalé tempo, ale o to víc se dokáže vrýt pod kůži tím, jak je znepokojivý až úchylný. Šestice filmařů přijede na odlehlou farmu natáčet porno a zažijí nemilé setkání s postarším párem. Díky práci s kamerou se jedná o poutavou podívanou, kterou ocení každý fanoušek dobré filmařiny a především hororů, které na to jdou trochu jinak.

Remake klasické pohádky od Walta Disneyho nemohl najít lepšího tvůrce než Guillerma del Tora. Ten mu vtiskl svůj typický rukopis, jenž z Pinocchia udělal mnohem temnější podívanou, která se nebojí řešit například i téma fašismu. Hlavním lákadlem je však loutková animace a už jenom díky ní má smysl dát téhle verzi šanci. Díky celkovému pojetí tohle dílo z mého pohledu překonalo i slavný originál.