Má regulace HHC smysl?

Nejrůznější prohibiční strategie jsou součástí moderní společnosti už mnoho let. Připomínají ale spíše hydru, které po useknutí hlavy narostou dvě další. V poslední době budí pozornost látka HHC – chemicky příbuzná THC, která je obsažena v marihuaně. Doposud nespadala pod žádnou prohibiční legislativu, což se ovšem s příchodem března 2024 změní.

Jaký je pohled členů Students for Liberty na problematiku spojenou s HHC? Měla by se výroba, prodej a nakládání s HHC zregulovat?

V první řadě je třeba poznamenat, že HHC produkty vznikly jenom a pouze kvůli dlouhodobé prohibici THC. Jedná se o klasický Peltzmanův efekt, kdy regulace pouze způsobí větší problémy, než ty, které se snaží řešit. Stejného efektu se můžeme obávat i v případě zákazu HHC. Zkušenosti z Francie napovídají, že HHC bude pouze nahrazeno mnohem škodlivějšími a méně prozkoumanými deriváty, jako je například látka spice.

Obavy o zdraví nezletilých jsou oprávněné. Oprávněná je i kritika dostupnosti HHC v běžných potravinových obchodech nebo automatech. Tyto obavy však musí být adresovány racionálními řešeními ze strany odborníků, ne citově zabarvenou prohibicí. Na místě je omezení prodeje osobám mladším 18 let, nebo vybavit automaty skenery průkazů totožnosti (téměř polovina automatů jimi již vybavena je).

Jak HHC, tak veškeré další deriváty je však možno regulovat nikoliv absolutně skrze seznam zakázaných látek, ale skrze nově vytvořený seznam psychomodulačních látek. Ten látky jako kratom nebo HHC nezakazuje úplně, ale pouze upravuje pravidla jejich prodeje a spotřeby (například pouze pro osoby starší 18 let). Zařazení na tento seznam nepodléhá narozdíl od zákazu pravidlům společného trhu a lze tak činit bez ohledu na Evropskou Unii. Zároveň se jedná o řešení propagované odbornou veřejností z řad adiktologie. Vláda si však místo toho efektivnějšího řešení zvolila to jednodušší.

Regulátoři celé země, spojte se! Českem prochází nové strašidlo – HHC. Zavládla morální panika. KDU-ČSL se nehodlá „smířit s tím, že malé děti končí kvůli HHC na jednotkách intenzivní péče“, proto hodlá tohoto ďábla svádějící děti k otravě zakázat, čímž se celý problém vyřeší. Protože víme, že co nevyřeší nikdo jiný, to vyřeší stát zákazem.

Na trhu s HHC se opravdu objevují prodejci s praktikami, které lze označit za neetické. Někteří inzerují své produkty specificky pro mladistvé, u kterých představují větší riziko. Automaty neposkytují žádné ověření věku, ani neposkytují informace, jak produkty bezpečně užívat. Vzácně se dokonce objeví prodejce, který vám neřekne, jaké množství látky se v jeho produktech nachází.

Regulace však tento problém nevyřeší. Jak v mainstreamu uvádějí piráti, zákaz jedné látky vyvolá jen nahrazení novou syntetickou variantou, která bude pravděpodobně nebezpečnější. A jelikož se tyto látky budou prodávat jen pod rukou, tak zmizí kamenné obchody a blogy, které poskytovaly informace o vhodném užívání.  Současná morální panika vytváří mezi nekonzumenty větší tabu, což znamená, že informace o bezpečném užívání se bude šířit obtížněji a lidé s negativními důsledky budou hůře hledat pomoc. Toto tabu naopak přiláká více mladých lidí, kteří konzumací zakázaného ovoce chtějí prokázat svou dospělost.

Většina obchodů s HHC nejsou kšeftaři snažící se nalákat na své obchody děti, ale legitimní obchodníci. Mnoho z nich má na svých webech blog popisující vhodné užívání, rady k výběru doporučené dávky a postup co dělat při špatném tripu. Při nákupu zboží osobně vám podají varování o jeho intenzitě a možných vedlejších efektech. Většina produktů na sobě nemá lákající barvy, ale prostý popis. Většina uživatelů neskončí v nemocnici, ale s příjemným unikátním zážitkem.

Poctiví by neměli platit za neřesti špatného užívání, zvláště když jsou neřesti oproti užitku takto neproporcionální. Ohlášené případy otravy alkoholem u mladistvých jsou řádově úplně v jiných číslech, a to i přes zákaz prodeje alkoholu mladistvým. Přesto o zařazení alkoholu na seznam zakázaných látek mluví jen málokdo a v česku by si tím vysloužil prakticky politickou sebevraždu. Auta také nezakazujeme jen proto, že při jejich využívání nastává riziko, že se uživatel zraní, proč bychom tedy měli zakazovat HHC?

„Proboha, myslete někdo na děti!“ To je to, čím se ministerstvo zdravotnictví zaštiťuje u dočasného zákazu HHC a látek jemu podobných. Stát se snaží „chránit“ naše děti před tím, aby si ublížily látkou, kterou neznají a jejíž důsledky nejsou schopné předvídat. Ten stejný stát, který naprosto vzdal jakékoliv snahy informovat děti o týchž látkách.

Naprosto rozumím strachu ze strany rodičů o zdraví a bezpečí jejich dětí. Také bych nechtěl, aby se mé dítě přiotrávilo populární látkou, kterou najde v každém automatu či večerce. Mám však za to, že o ochranu dětí státu v tomhle případě nejde, protože na vyřešení podobných „problémů“ již „řešení“ má. Omezení prodeje na základě věku. Alkohol a cigarety také nejsou dětem přístupné, což může být řešením i v tomto případě (pokud připustím skutečnost, že toto omezení je samo o sobě efektivní).

Tento zákaz se totiž netýká jen dětí, ale i dospělých svéprávných jedinců. V takovém případě by mělo být člověku umožněno, ať sám zhodnotí případná rizika a svobodně se rozhodne o tom, jaké látky bude užívat. Stát zde může nejlépe pomoci dostatečnou osvětou a poskytnutím relevantních informací. V současnosti však často brání i této osvětě, a to pod rouškou zákazu šíření toxikomanie.

Drogy jsou nástroj. Mohou být škodlivé, ale i užitečné. Stejně jako alkohol, tak mají ostatní drogy svoje využití. U alkoholu to bývá uvolnění v sociálních situacích, u marihuany třeba zmírnění bolestí. Samotná spotřeba těchto látek jednotlivcem není pro společnost škodlivá, proto není pro prohibici důvod. Chránit děti je skvělé, lze tak však učinit skrze osvětu, nikoliv regulace.

Měl by se regulovat prodej, výroba a spotřeba HHC? Nechci vás přesvědčovat k názoru pro či proti konzumaci HHC. Chtěl bych vám jen položit pár otázek, které vám ukážou, že jak jeden, tak druhý postoj vyplývá z dlouhodobé indoktrinace našeho současného systému.

Připadalo by vám v pořádku, kdyby na vás někdo útočil jen proto, že se mu nelíbí váš způsob života? Je v pořádku, když vám někdo vyrazí dveře, protože máte doma určitou chemickou látku? Zaútočili byste na mě, protože jsem užil HHC, THC, LSD nebo jiné substance? Diktujete běžně ostatním, co smí a nesmí dělat? A cítili byste se v pořádku, kdyby ostatním někdo diktoval místo vás?

Odpověď na tyto otázky bude bezpochyby u spousty jednotlivců ovlivněna současnými zákony. Existence nebo spíše současný stav zákona je však v užívání těchto látek vedlejší. Zákonů, nebo spíš legislativ, které kdy kde platily, je spousta, ale problém je jen jeden. Netrápí mě, že bude od března „platit“ zákon, který mi zakáže nakládat s HHC. Trik je totiž v tom, že neexistuje jediný morální či logický důvod, proč se řídit zrovna tím „naším současným“ zákonem, a ne třeba zákonem z Indie nebo ostatními historickými spisy. Kde jinde než v zákoně je určeno, jakým zákonem se mám řídit? Kde jinde než v zákoně je napsáno, na jakém území zákon platí a na jakém už ne? Pokud se zákon odkazuje jen sám na sebe, z čeho vychází ta magická podstata jeho platnosti?

Problém není v tom, že je něco zakázané nebo povolené. Problém je čistě v tom, že si lidé myslí, že je někde nějaký papír, který jim něco zakazuje nebo povoluje. Zákaz realitu ani morálku nezmění. Jediné, co se změní, je názor milionů jedinců v důsledku novinového článku informujícím o údajném zákazu. A vlastníci HHC byznysů často se svou činností dobrovolně skončí, protože se bojí, že nemají své podnikání ve svých rukou, ale v rukou zákona.

Ta „změna zákona“ není nic jiného, než že se lidé přeorientovali z morálních principů verze 29. února na morální principy verze 1. března. Kdyby byl „vydán“ nový zákon, ale nikdo o něm nevěděl, nebude to „účinný“ zákon. To jediné, co změní morální principy indoktrinovaných lidí, je lidská komunikace. Všechny ty články o zákazu (ať už straší, jásají nebo truchlí) informují, že HHC už není OK. Každý, kdo se k tomuto zákonu vyjádří, ať už pozitivně či negativně, jej uvádí v „účinnost“. Každý, kdo kvůli tomuto zákonu změní svůj život, tento zákon sám uvedl v „účinnost“.

Jedna věc je, jak k regulacím přistupovat ve svobodném světě. Situace však může být odlišná v dnešním silně paternalistickém státu, jenž je vybaven veřejným zdravotním i sociálním pojištěním a zasahuje do všemožných aspektů našeho života. V ideálním případě bych případnou regulaci nechal na soukromých institucích – školy, obchody, pojišťovny nebo bytové jednotky. Tyto organizace by si mohly samy stanovit, jaká pravidla budou pro jejich členy platit.

Otázkou také je, čemu přesně chceme zabránit. Pokud samotnému užívání, pak v tom nevidím smysl. Pokud jde o zamezení negativních důsledků užívání, záleží, jaké účinky myslíme a kdo je ponese. Co se týče dospělé populace, nevidím speciální důvod, proč jí nakládání s HHC (i THC) nějak zakazovat. Nanejvýš bych zdravotní rizika s užíváním spojená promítnul do zdravotního pojištění/plnění.

U populace nedospělé vidím problém s dohlédnutím důsledků užití (stejný problém se ale vyskytuje i u dospělých lidí, kteří nepracují s relevantními informacemi a užívají kdejaké látky bez rozmyslu). Pomyslnou regulaci pro nedospělé bych přenesl na školy a jiné instituce, byť dnes často nejsou soukromé. Obdobou pro pracující populaci pak může být „regulace“ zakotvená například v pracovní smlouvě. Regulátor pak může poskytnout lepší prostor pro osvětu třeba tím, že přestane hrozit tresty za drogovou osvětu, a nebude ji nazývat šířením toxikománie atp.

Článek si můžete přečíst také na webu Students for Liberty.