Portugalský model dekriminalizace

Legalizace drog je dnes v mnoha státech nereálná představa, a to i přes portugalský model, který po dekriminalizaci všech drog dokázal, na rozdíl od tradiční války proti drogám, přinést pozitivní výsledky. Co vedlo k tomuto kroku a jaké byly jeho dlouhodobé důsledky?

Drogy jsou s dějinami velmi úzce spjaty a doprovází člověka celou jeho historií. Jejich léčivé a rekreační účinky se nakonec hluboce zakořenily do našeho života a kultury. Na denní bázi se setkáváme s kofeinem, který je nejužívanější psychoaktivní látkou na světě, alkoholem a nikotinem. Ty se i přes svou škodlivost staly sociální normou.

Většina psychoaktivních látek je dnes však zakázána zejména kvůli globální kampani proti drogám, která se snaží vést státy k restriktivním opatřením, za cílem omezit zneužívání psychoaktivních látek. Ačkoliv se to může zdát jako ušlechtilá snaha, válka proti drogám naráží na mnoho problémů. Její financování je extrémně nákladné a v porovnání s přínosy silně neefektivní. V důsledku války proti drogám dochází ke stigmatizaci drogově závislých, zbytečně se zatěžuje vězeňský systém, a navíc prohibice vytváří silnější prostředí pro kartely operující na černém trhu, což dělá obchod s drogami mnohem nebezpečnější. Z těchto a jiných důvodů je válka proti drogám mnoha adiktology označována jako absolutní selhání. Alternativní cestou se však v roce 2001 vydalo Portugalsko, kde došlo k dekriminalizaci všech drog. Co k tomu rozhodnutí vedlo a jaké to mělo důsledky?

První Portugalská protidrogová legislativa vznikla v roce 1924 a s postupem let se vyvíjela. Největší nárůst zneužívání omamných látek zasáhl Portugalsko v 70. letech, což vedlo k zásadní aktualizaci drogové legislativy. Vládní snaha spočívala zejména v preventivních a represivních aktivitách, které měly tento problém zastavit.

V 80. letech vytvořila portugalská vláda řadu organizací s cílem zkoumat a koordinovat boj proti drogám. I přes vládní snahy zabránit tragické situaci v 90. letech stoupalo množství závislých na heroinu, kvůli čemuž rostl počet nakažených virem HIV. Ke konci 90. let bylo lidí závislých na heroinu až 1 % z celé populace a Portugalsko mělo nejvyšší míru výskytu HIV mezi injekčními uživateli drog v Evropské unii. To vše vedlo 26. května 1999 k přijetí Národní strategie proti drogám (ENLCD), jejíž součástí byla plánovaná dekriminalizace všech psychoaktivních látek.

Cílem ENLCD bylo vytvoření humánní drogové politiky, která se snaží snižovat rizika a škody užívání drog. Na drogově závislé se přestalo nahlížet jako na kriminálníky a začali být vnímáni jako lidé, kterým je potřeba pomoci.

V roce 2000 byl schválen zákon, který určuje mechanismus řešení těchto přestupků ve správním řízení a odstraňuje trestní postih u přestupků za užívání/držení drog pro osobní potřebu. Uživatelé přistižení s až deseti denními dávkami drogy jsou přesměrování ke Komisi pro potlačování zneužívání drog. Komise následně vyslechne pachatele a rozhodne o způsobu léčby/rehabilitace. Pokud je uživatel zadržen s více jak deseti denními dávkami, je soudně stíhán.

V roce 2001 byla schválena legislativa ke snižování dopadů skrze podporu vytváření podpůrných kanceláří, substitučních programů, azylových domů, programů výměny injekčních stříkaček, kontaktů na odborníky, terénních pracovníků a informačních míst.

V roce 2008 zaujal Nejvyšší soud stanovisko k obnovení trestnosti užívání drog, pokud zjištěné množství přesahuje průměrnou individuální spotřebu po dobu deseti dnů. Tato množství jsou definována vyhláškou č. 94/96 ze dne 26. března 1996, která se používá do dnešních dnů.

Zejména kvůli unikátnosti portugalského řešení vzniklo v průběhu let mnoho studií a průzkumů, které zkoumaly efektivitu dekriminalizace. Institute of Labor Economics ve svém výzkum uvádí, že po legalizaci došlo v Portugalsku k poklesu u drogových trestných činů, úmrtí v souvislosti s drogami a počtu klientů nastupujících do léčby.

Z dat vyplývá, že v porovnání se zbytkem Evropy se Portugalsku podařilo snížit rizikovost užívání drog.

Zároveň oproti většině Evropských států je úmrtnost spojená s užíváním drog poměrově silnější u populace starší 45 let, takže kvůli drogám v Portugalsku umírá více starší generace než mladší. To může být z mnoha důvodů, ať už edukační programy, které mladé odrazují, nebo vyšší zdravotní rizika u starších.

Statistiky také ukazují, že úmrtí spojená s drogami mezi lety 2013 a 2020 narostla, až na úroveň před legalizací. Tento nárůst je však celoevropským trendem a jde tedy spíše o vnější efekt, jako nové rizikové látky na trhu nežli důsledek samotné legalizace.

Portugalský model dekriminalizace všech drog přináší mnoho inspirativních poznatků. Výsledky v Portugalsku ukazují, že zaměření na zdravotní a sociální péči, namísto represí, přineslo pokles drogových trestných činů, nižší úmrtnost spojenou s drogami a zlepšilo přístup k léčbě závislých osob. V porovnání s nehumánním přístupem boje proti drogám je dekriminalizace cestou svobodnější, bezpečnější a méně nákladnou. Pro Českou republiku by proto mohlo být přínosné posílit prevenci a léčbu závislostí, stejně jako přehodnotit trestní politiku vůči uživatelům.

Zajímáte se o legalizaci nebo následky války proti drogám? Přijďte 26. 10. 2024 na konferenci Legalizujme v Praze, kterou pořádáme s partnery CZEPS, Czeched Substance a Magazín Konopí.

Článek původně vyšel na webu Students for Liberty.