Článek
Vyrobit může znamenat buď vypěstovat nebo upražit, případně i dobře prodat zákazníkovi (hezký obal, příběh, servis). Zatímco zelených zrn do EU dovážíme téměř 3 miliony tun ročně, pražených zrn jen kolem 80 000 tun. Cena nepražené kávy se na burze povětšinou pohybuje mezi 40 až 120 Kč/kg (výběrovou nepraženou kávu lze pořídit ve velkoobchodě za ceny kolem 250 Kč/kg, ovšem zde mohou ceny i dramaticky stoupat). Pro úplnost zmíním, že na kávu existují celkem 4 celní sazby (2024):
- Nepražená káva s kofeinem (0 %)
- Nepražená bezkofeinová káva (8,3 %)
- Pražená káva s kofeinem (7,5 %)
- Pražená káva bez kofeinu (9 %)
Patrný je zde vzorec, že čím více lidské práce produkt vyžaduje, tím vyšší je sazba. Protože se v ČR bude kávovníku dařit jen pramálo, není důvod proclívat zelenou kávu – jednoduše tu není vnitřní produkce a takové clo by nechránilo žádné tuzemské producenty. Clo je tedy nástrojem „ochrany“ pracovních míst v tuzemsku, ovšem na úkor spotřebitele, který platí vyšší cenu.
Přesun výroby do tuzemska a jakási produkční samostatnost – to jsou myšlenky, které se ve společnosti objevují často. V případě kávy by ale připadala v úvahu jen soběstačnost v pražení, což je při trvající závislosti na importu zelených zrn ne zrovna smysluplná představa. Jak je to tedy s tou „nejlepší kávou“ a samostatností? Skutečně není třeba kávu dovážet?
Co znamená nejlepší?
Nejlepší může znamenat leccos. Například že chuťově nejlepší káva, která na světě existuje, pochází z české pražírny. Takové hodnocení je vysoce subjektivní – káva, která jednomu chutná, nemusí druhému chutnat vůbec. Předpokládejme ale, že by skutečně šlo o kávu, která všem lidem (nebo alespoň Čechům) chutná úplně nejvíc. Bude to stačit, abychom na základě toho mohli mávnutím kouzelné hůlky odstranit dovoz pražené kávy? Ani náhodou.
Z praktického hlediska se bude muset pražírna s nejlepší kávou vypořádat s problémem pokrytí celé produkce. Dokud nebude schopna pokrýt kompletní tuzemskou poptávku, je na trhu místo pro další pražírny, včetně těch zahraničních. Samotný fakt, že nějaká tuzemská pražírna vyrábí kávu, kterou všichni hodnotí jako chuťově nejlepší, tak ještě není postačující pro upuštění od zahraničního dovozu.
Všechny české pražírny jsou nejlepší
Nyní posunu příklad do ještě absurdnějších hodnot: Předpokládejme, že je v Česku více pražíren, přičemž všechny praží kávu, která je pro tuzemského spotřebitele tou chuťově nejlepší na světě. Je to absurdní představa, ale pojďme ji prozkoumat. Bude to stačit pro zastavení importu? Nikoliv, Antone Pavloviči, stále to bude málo. V celém příkladu totiž úplně chybí započtení prodejní ceny.
To, zda spotřebitel nakoupí nějaký produkt, nezáleží jen na vlastnostech daného produktu, ale taky na ceně, s jakou se na trhu prodává. Například jedna z chuťově nejlépe hodnocených káv Jamaica Blue Mountain se na trhu běžně vyskytuje s cenovkou přes 3.000 Kč/kg. Pokud by české pražírny pražily tuto kávu, mohla by sice spotřebiteli přinést chuťově skvělý zážitek, ale za cenu, kterou většina spotřebitelů nebude akceptovat.
Jaká je nejlepší cena?
Pro spotřebitele by asi ta nejlepší cena byla nulová, nebo obecně nízká. V našem absurdním příkladu jsme již měli pražírny, které praží chuťově nejlepší kávu pro všechny tuzemské spotřebitele, a to v množství, které je pro tuzemský trh postačující. Dokud ji ale nebudou pražit za absolutně nejnižší cenu, nebude zřejmé, že bude takto postavený trh stále dokonale vytěsňovat zahraniční konkurenci.
Nyní si představme, že zahraniční pražírna přijde na trh s kávou, která sice nebude tou chuťově nejlepší (dle výše uvedených kritérií), ale bude levnější. Jak se zachovají spotřebitelé? Část z nich může upustit od pomyslného nejvyššího chuťového standardu tuzemských pražíren a ušetřit nákupem horší, ale levnější zahraniční kávy. Na trhu je tedy stále místo pro zahraniční import. Považme, že na českém trhu stále existuje šílená káva Standard (značky Marila) s cenovkou kolem 180 Kč/kg. Spotřebitelé tak svým jednáním dávají trhu impulz, že jednoduše nemají nezbytně zájem o tu chuťově nejlepší kávu, ale zajímá je nejlepší poměr cena/chuť, který je navíc vysoce subjektivní.
Nejlepší chuť a nejlepší cena
V článku jsem představoval absurdní situace, které ani tak nedokázaly být ultimátním „zabijákem“ importu. Poslední, nejabsurdnější situace, bude ta, ve které platí zároveň:
- Všichni Češi mají naprosto stejné chuťové preference.
- Všechny české pražírny produkují kávu, která je chuťově pro Čechy nejlepší.
- Všechny české pražírny prodávají kávu za cenu 0 Kč/kg.
Bude tato absurdní trojice postačující k zastavení importu? Domnívám se, že ani to stačit nebude. Kromě chuti a prodejní ceny se do proběhnuvších kávových prodejů mohou promítnout i další aspekty – mohu například chtít podarovat své blízké kávou, která bude zajímavá jinak, než jen chutí (a nulovou cenou). Rozhodujícím poměrem tak nebude jen poměr cena/chuť, ale bude do něj vstupovat i mnoho dalších vlastností, z nichž každá se na výsledku může podílet jiným dílem. Zatímco pro jednoho může hrát roli to, jak je káva zabalena, pro druhého bude hrát roli to, jaký je celý příběh dané kávy.
Jinými slovy – spotřebitelé mohou mít v rámci různých kávových vlastností různé preference a samotné tyto vlastnosti pro ně mohou mít různou váhu při výsledném rozhodování.
Na obyčejné kávě jsme dnes viděli, jak složité mohou být poměry na trhu. Takový trh lze jen těžko nějak řídit. Preference jeho aktérů jsou totiž úplně mimo rámec nějaké kompletní analýzy. Pokud vás to, jakým způsobem volný trh „zjišťuje“ a zohledňuje preference lidí, zajímá více, doporučím přečíst naši publikaci Úvod do rakouské ekonomie, která se ve dvou hodinách čtení právě tomuto tématu věnuje hlouběji.
A pokud zrovna pijete kávu, přeji dobrou chuť.
Celý článek můžete nalézt i na webu www.StudentiZaSvobodu.cz.
