Článek
Když není co jíst, člověk začne hledat jídlo tam, kde by ho za normálních okolností nehledal. Z dobových záznamů známe trávu, kořínky, žaludy i kůru, do chleba se přidávaly piliny. Jedla se zvířata, která by jinak zůstala na statku, a když už nebylo co porazit, přicházely na řadu i zdechliny. Některé kroniky popisují dokonce pojídání lidských ostatků.
K takovému zoufalství se lidé nedostali ze dne na den. Obvykle mu předcházela neúroda, dlouhá zima, sucho nebo povodeň. Válka zase mohla zničit úrodu, zabavit zásoby nebo přerušit jejich dovoz. Potravin ubývalo, ceny rostly a ti, kteří neměli vlastní zásoby ani dost peněz, pocítili nedostatek jako první.
Hlad a násilí
S pokračujícím hladem přibývalo krádeží, žebrání a někdy i násilí. Dobové kroniky zachovaly několik mimořádně drastických příběhů. K hladomoru roku 1282 se vztahuje vyprávění kronikáře Petra Žitavského o ženě, která v zoufalství zabila své nemluvně a snědla jeho tělo. Jiný záznam vypráví o lékaři, kterého omylem považovali za mrtvého a pohřbili do hromadného hrobu. Podle kroniky několik dní přežil díky tomu, že jedl maso z mrtvol kolem sebe.
Taková svědectví je potřeba brát s určitou opatrností. Kroniky nejsou statistické záznamy a jejich autoři mohli některé události zveličit nebo je popsat způsobem odpovídajícím představám své doby. V roce 1282 navíc nepřišel hlad sám. Předcházela mu dlouhá zima a povodně, situaci zhoršil vojensko-politický konflikt. Válka ničila obydlí a zásoby a lidem komplikovala také práci na polích. Když pak přišla další zima, nebylo už mnoho z čeho brát.
Když hlad přerostl v násilí
Jedním z nejhorších hladových období středověku byl Velký hladomor v letech 1315 až 1322. Postihl velkou část Evropy a začal několika lety mimořádně špatného počasí. Dlouhé deště podmáčely půdu, úroda se nedařila a zemědělství se z následků nedokázalo rychle vzpamatovat. Hlad se tak protáhl na několik let a zasáhl miliony lidí.
S nedostatkem potravin rostly jejich ceny a lidé začínali trpět podvýživou. Oslabený organismus si hůř poradil s nemocemi a úmrtnost rostla. Zároveň ubývalo osiva, dobytek hynul nebo byl porážen kvůli obživě a na další sklizeň zůstávalo stále méně prostředků.
O několik staletí později zasáhl hladomor také české země. V letech 1770 až 1772 už o něm máme podstatně podrobnější zprávy. Od cen obilí až po popisy toho, co lidé jedli, když jim došlo všechno ostatní.
Velký hladomor zasáhl velkou část Evropy
Jedním z nejhorších hladových období středověku byl Velký hladomor v letech 1315 až 1322. Postihl velkou část Evropy a začal několika lety mimořádně špatného počasí. Dlouhé deště podmáčely půdu, úroda se nedařila a zemědělství se z následků nedokázalo rychle vzpamatovat. Hlad se tak protáhl na několik let a zasáhl miliony lidí.
S nedostatkem potravin rostly jejich ceny a lidé začínali trpět podvýživou. Oslabený organismus si hůř poradil s nemocemi a úmrtnost rostla. Problém navíc nespočívá jen v tom, že se jednou neurodí. Když lidé nemají dost jídla, nemají sílu pracovat na polích, chybí jim osivo a dobytek může uhynout nebo být poražen kvůli obživě. Na další sklizeň pak zůstává ještě méně prostředků.
U dlouhých hladomorů se proto jednotlivé problémy vrství. Špatná úroda vede k nedostatku, nedostatek k podvýživě a ta zvyšuje úmrtnost i neschopnost lidí dál hospodařit. Pokud se k tomu přidá válka nebo jiná krize, situace se může ještě zhoršit.
O několik staletí později se podobný sled událostí odehrál v českých zemích. O hladomoru z let 1770 až 1772 už máme podstatně podrobnější zprávy. Od cen obilí až po popisy toho, co lidé jedli, když jim došlo všechno ostatní.
Čechy roku 1770: chléb z pilin a zástupy žebráků
O několik staletí později zasáhl hladomor české země. V letech 1770 až 1772 přišel po vyčerpávající sedmileté válce a jeho průběh podrobně zachytily dobové záznamy. Rok 1769 přinesl vydatné deště a v březnu 1770 napadl více než půlmetr sněhu. Po jeho roztání přišly povodně a setí se výrazně opozdilo. Od konce dubna do poloviny června pak panovalo sucho. Když později začalo znovu pršet, část úrody naopak shnila.
Obilí rychle zdražovalo a lidé začali spotřebovávat i zrno určené k setí. Na jaře 1770 proto úřady zakázaly vývoz obilí z Čech. Přesto potravin dál ubývalo. Lidé jedli trávu, kořínky a žaludy, do chleba se přidávaly piliny a zelí. Hospodářská zvířata hynula a přibývalo lidí, kteří neměli co jíst ani kde bydlet.
Hlad se nevyhnul ani městům. Řemeslníci a další obyvatelé bez vlastních zásob si potraviny často nemohli dovolit. Přibývalo žebráků a část lidí začala z českých zemí odcházet do Uher nebo Dolních Rakous. Situace se postupně zlepšovala až díky zásahům státu. Josef II. uvolnil peníze na práci pro chudé, otevřely se vojenské zásoby obilí a podporoval se také dovoz potravin z Uher.
Hraběnka, která otevřela sýpky
Během hladomoru v letech 1770 až 1772 se v některých panstvích podařilo zmírnit nejhorší dopady díky zásobám, které vrchnost nechala mezi lidmi rozdělit. Jedním z takových míst byly Šťáhlavy na Plzeňsku. Majitelkou panství byla Marie Barbora Černínová, která mezi poddanými neměla zrovna nejlepší pověst. V době hladomoru však nechala otevřít zásoby obilí, nechala je semlít a z mouky se začal péct chléb. Ve velkých pecích se peklo prakticky bez přestávky a ženy z okolí těsto zadělávaly ve dne i v noci.
Chléb se rozdával podle velikosti jednotlivých domácností. Díky zásobám ze šťáhlavských sýpek se podařilo překonat nejhorší období bez takových ztrát, jaké hladomor přinesl jinde. Marie Barbora Černínová zemřela v roce 1789. Na její pomoc během hladových let se ve Šťáhlavech vzpomínalo ještě dlouho poté.
Hlad přerostl ve vzpouru
Hladomor ještě zhoršil vztahy mezi poddanými a vrchností. Lidé museli dál chodit na robotu a plnit své další povinnosti, přestože sami často neměli dost jídla.
V letech 1771 a 1772 se na několika panstvích začali sedláci bouřit. Odmítali robotu a v některých případech požadovali, aby z jejich okolí odešlo vojsko. Hladomor sice skončil, ale život se tím pro mnoho lidí nijak výrazně nezlepšil. Nespokojenost vyvrcholila selským povstáním v roce 1775. Tisíce sedláků vyrazily z východních Čech směrem k Praze. Cestou napadali vrchnostenské úřady a plenili také některé fary. Proti povstalcům nakonec vyrazilo vojsko.
K rozhodujícímu střetu došlo 26. března u Chlumce nad Cidlinou. Povstalci zaútočili na zámek Karlova Koruna, ale vojáci jejich útok odrazili. Několik povstalců bylo zabito a stovky dalších padly do zajetí. Z události vzniklo známé rčení „dopadnout jako sedláci u Chlumce“.
Irský hladomor
O několik desetiletí později přišel hladomor v Irsku. Tentokrát nebyla problémem jen samotná neúroda, ale také závislost velké části obyvatelstva na jediné plodině.
Brambory byly pro chudé Iry základní potravinou. Když v roce 1845 jejich úrodu napadla plíseň, přišli během krátké doby o podstatnou část toho, z čeho žili. Úroda selhávala i v dalších letech a hladomor trval až do roku 1852. Podle uváděných odhadů zemřelo až jeden a půl milionu lidí. Další dva miliony Irů odešly ze země. Mnozí zamířili do Spojených států, Kanady nebo Velké Británie.
Potraviny přitom bylo možné přepravovat na mnohem větší vzdálenosti než ve středověku. O tom, kdo se k nim dostane, však rozhodovaly také peníze, obchod a politika.
Hladová zima v Nizozemsku
O století později zasáhl hladomor Nizozemsko, tentokrát uprostřed války. Na podzim 1944 zůstala západní část země pod německou kontrolou, zatímco jih už osvobodili Spojenci. Po stávce nizozemských železničářů nacisté přerušili přísun potravin do západních provincií. Zásobování navíc komplikovala poškozená infrastruktura a přišla mimořádně chladná zima.
Denní přísun energie pro obyvatele Amsterdamu, Rotterdamu a Haagu klesl na 400 až 800 kilokalorií. Lidé jedli cukrovou řepu, tulipánové cibulky, odpadky a všechno, co se podařilo sehnat. Na jídelníčku se objevili také holubi, psi a kočky. Brzy nebylo čím topit. Lidé rozebírali nábytek, pálili podlahy a v parcích mizely stromy. Zima připravovala obyvatele nejen o jídlo, ale i o poslední zásoby dřeva a vybavení domácností.
Hladová zima, nizozemsky Hongerwinter, si podle uváděných odhadů vyžádala 18 až 22 tisíc životů. Nejvíce umírali staří lidé a děti. Na jaře 1945 začali Spojenci shazovat nad Nizozemskem potraviny z letadel. Operace Manna a Chowhound dopravily do země více než 11 tisíc tun potravin.
Hladová zima v Nizozemsku
O století později zasáhl hladomor Nizozemsko, tentokrát uprostřed války. Na podzim 1944 zůstala západní část země pod německou kontrolou, zatímco jih už osvobodili Spojenci. Po stávce nizozemských železničářů nacisté přerušili přísun potravin do západních provincií. Zásobování navíc komplikovala poškozená infrastruktura a přišla mimořádně chladná zima.
Denní přísun energie pro obyvatele Amsterdamu, Rotterdamu a Haagu klesl na 400 až 800 kilokalorií. Lidé jedli cukrovou řepu, tulipánové cibulky, odpadky a všechno, co se podařilo sehnat. Na jídelníčku se objevili také holubi, psi a kočky. Brzy nebylo čím topit. Lidé rozebírali nábytek, pálili podlahy a v parcích mizely stromy. Zima připravila obyvatele nejen o jídlo, ale i o poslední zásoby dřeva a vybavení domácností.
Hladová zima, nizozemsky Hongerwinter, si podle uváděných odhadů vyžádala 18 až 22 tisíc životů. Nejvíce umírali staří lidé a děti. Na jaře 1945 začali Spojenci shazovat nad Nizozemskem potraviny z letadel. Operace Manna a Chowhound dopravily do země více než 11 tisíc tun potravin.
Hlad jako nástroj moci
Hongerwinter neskončil pro všechny ve chvíli, kdy se znovu objevilo jídlo. Vědci později sledovali děti, jejichž matky byly během hladomoru těhotné. U těchto lidí zjistili souvislost mezi podvýživou v těhotenství a vyšším rizikem některých zdravotních problémů v dospělosti, například diabetu 2. typu, obezity nebo srdečních onemocnění. Výzkumy se zabývaly také epigenetickými změnami.
Hladová zima se podepsala i na psychice lidí, kteří ji přežili. Někteří pamětníci si strach z nedostatku jídla nesli ještě desítky let po válce. U některých se objevovala úzkost spojená s jídlem nebo potřeba hromadit zásoby.
V moderních dějinách existovaly také hladomory, u kterých hrál přímou roli stát. V Sovětském svazu vedla ve 30. letech nucená kolektivizace a konfiskace úrody k rozsáhlému hladomoru. Nejhůře dopadla Ukrajina, hlad ale zasáhl i další oblasti. Odhady počtu obětí se liší.
O několik desetiletí později postihl rozsáhlý hladomor Čínu. Během Velkého skoku vpřed prosazoval Mao Ce-tung rychlou industrializaci a kolektivizaci. Zemědělská výroba i distribuce potravin se v mnoha oblastech zhroutily. Odhady počtu obětí se pohybují v desítkách milionů.
V Bengálsku v roce 1943 se k problémům se zemědělstvím přidala válka a prudká inflace. Ceny potravin rostly a nejchudší obyvatelé si je přestávali moci dovolit.
V Severní Koreji pak v 90. letech přispěl k nedostatku potravin rozpad systému zásobování po rozpadu Sovětského svazu. Situaci dále zhoršily sucho a záplavy.
Od neúrody k hladomoru
Každý z popsaných hladomorů měl jiný začátek. Ve středověku rozhodovalo především počasí a množství dostupných zásob. V českých zemích se v 18. století přidaly následky války, drahota a sociální napětí. V Irsku selhala úroda brambor, na kterých byla závislá velká část obyvatelstva. V Nizozemsku přerušila zásobování válka. Ve 20. století pak o přístupu k potravinám stále častěji rozhodovaly také vlády.
Hladomor nekončil vždy ve chvíli, kdy se znovu objevilo jídlo. Po některých zůstaly prázdné vesnice, rozvrácené rodiny, ztracený majetek nebo zdravotní následky, které si lidé nesli ještě dlouho poté.
Zdroje:
https://www.dotyk.cz/magazin/hladomor-ve-stredoveku-30000107.html
https://www.stoplusjednicka.cz/kdyz-vladl-hlad-nejvetsi-hladomory-v-lidskych-dejinach
https://eurozpravy.cz/magazin/svedectvi-o-hladomorech-ve-stredovekych-kronikach-zoufale-matky-jedly-sve-deti.3d4c0305
https://cnn.iprima.cz/250-let-od-hladomoru-v-ceskych-zemich-od-vsi-ke-vsi-tahly-zastupy-polomrtvych-zebraku-52462
https://www.prozeny.cz/clanek/tohle-byste-nechteli-zazit-jidla-z-valky-a-hladomoru-58583
https://www.stoplusjednicka.cz/kdyz-hlad-svira-zaludek-co-konzumovali-nasi-predci-v-dobach-hladomoru
https://www.denik.cz/cesko/hladomor-cesko-historie-2020/
https://www.dotyk.cz/magazin/hladomor-ve-stredoveku-30000107.html
https://budejovice.rozhlas.cz/v-dobach-hladomoru-pekli-lide-chleb-ze-zaludu-nakonec-je-nouze-donutila-vzit-na-9195316
https://plzenoviny.cz/hladomor-ceske-zeme-hrabenka-cerninova/
https://www.dotyk.cz/historie/hladomor-hongerwinter/
https://www.stoplusjednicka.cz/kdyz-cechy-sviral-hladomor-neuroda-v-18-stoleti-si-vyzadala-statisice-zivotu
https://fresh.iprima.cz/magazin/hladomor-v-ceskych-zemich-zabil-15-procent-populace-dalsi-odvratila-nova-plodina-193345
