Dětské nevěsty: sňatky z chudoby, strachu i rodinných dohod

Dětské sňatky nejsou ničím novým. V minulosti se objevovaly v různých částech světa a v některých zemích přetrvávají dodnes. Důvody byly různé: chudoba, rodinné dohody, společenský tlak nebo kulturní a náboženské zvyklosti. Někdy rodina za dívku dostala peníze, jindy dobytek nebo jiný majetek.

V Afghánistánu se dětské sňatky uzavíraly už před návratem Tálibánu k moci. Ekonomická krize a chudoba ale některé rodiny dostaly do situace, kdy se dcera stala jedním ze způsobů, jak získat peníze.

Příběh Parwany Malikové obletěl svět v roce 2021. Bylo jí devět let, rodina žila v táboře pro vysídlené osoby a neměla dost peněz ani na jídlo. Její otec ji proto prodal staršímu muži. Pracovníci organizace Too Young to Wed se pokusili sňatku zabránit a Parwanu spolu s matkou a sestrami odvezli do chráněného domu. Dívka tehdy svou situaci popsala jednoduše: otec ji prodal, protože rodina neměla chleba a mouku.

Parwana se nakonec vrátila k rodičům. Předtím ale poznala, co pro ni připravovaný sňatek znamenal. Lidé, kteří si ji koupili, ji podle jejího svědectví nutili pracovat, budili ji brzy ráno a špatně s ní zacházeli.

Podobné případy se objevovaly i u ještě mladších dětí. Některé dívky byly slibovány už jako kojenci a v jednom popsaném případě měl ženich získat možnost odvést si dívku, až jí bude sedm nebo devět let. Jiná rodina prodala dítě za částku odpovídající zhruba 100 tisícům korun.

Stejnou souvislost mezi chudobou a dětskými sňatky ukazují případy z Pákistánu. Po ničivých záplavách a zhoršení životních podmínek začaly podle ochránců lidských práv počty sňatků nezletilých dívek znovu růst. V některých oblastech rodiny provdávaly dcery za peníze, které potřebovaly k zajištění obživy.

Čtrnáctiletá Shamila se na svou svatbu původně těšila. Myslela si, že se jí po svatbě bude žít lépe. Její manžel byl dvakrát starší než ona. Rodina za její provdání získala 200 tisíc pákistánských rupií, tehdy asi 16,5 tisíce korun.

V jedné vesnici se po posledním období monzunů provdaly desítky nezletilých dívek. Starší obyvatelé popisovali, proč se situace změnila. Před záplavami rodiny uživily dívky prací na polích. Potom zůstala půda neúrodná, ze znečištěné vody zmizely ryby a práce ubývala. Peníze získané za provdání dcery tak pro některé rodiny představovaly způsob, jak nahradit ztracenou obživu.

Čtrnáctiletá Najma Alíová dostala při svatbě pro svou rodinu 250 tisíc rupií. Peníze ale byly půjčkou, kterou nebylo možné splatit. Najma se nakonec vrátila k rodičům i s dítětem. Její manžel neměl práci a rodina neměla dost peněz ani na jídlo.

V některých tradičních společnostech se hodnota spojená se sňatkem odvíjela také od věku nevěsty. Starší texty popisují případy, kdy otec za mladší dívku dostal více dobytka než za patnáctiletou.

Pro dívku může svatba znamenat okamžitý přechod do života dospělých. Místo školy přichází domácnost, péče o děti a někdy také těhotenství v době, kdy na něj tělo ještě není připravené.

V osmnácti letech měla jedna Afghánka za sebou svatbu ve třinácti letech, čtyři porody a smrt jednoho ze svých dětí. Stará se o domácnost, nosí vodu, pase krávy, peče chleba a pečuje o děti. Novinářům řekla také, že ji neustále bolí hlava a cítí bolest v ledvinách.

U ještě mladších dívek může těhotenství a porod skončit smrtí. Dvanáctiletá Elham Shuee zemřela třetí den po svatbě s čtyřiadvacetiletým mužem na rupturu dělohy. Dvanáctiletá Fawziya Abdullah Youssefová zemřela při porodu. Osmiletá Rawan zemřela po svatební noci s třicetiletým mužem na vnitřní krvácení.

Výzkumy citované ve zdrojovém materiálu spojují dětská manželství také s psychickými a fyzickými zdravotními problémy. Dívky mohou kvůli sňatku přestat chodit do školy a stát se ekonomicky závislými na manželovi. Pokud se chtějí ze vztahu dostat, jejich věk a závislost na rodině či manželovi jim mohou situaci výrazně komplikovat.

Dětské sňatky nejsou pouze moderním problémem. Historické prameny ukazují, že se s nimi setkáme také v Evropě a v dalších částech světa. Ve starověkém Římě se dívky mohly vdávat už od dvanácti let a chlapci vstupovali do manželství přibližně od čtrnácti. Dochoval se dokonce náhrobní nápis ženy, která byla podle záznamu provdána za řezníka už v sedmi letech.

Římská svatba přitom nemusela připomínat dnešní obřad. Manželství bylo především soukromou záležitostí a nebyl k němu nutný kněz ani úředník. U bohatších rodin mohly být svatby slavnostnější, s hudbou, zvláštním oděvem nevěsty a dalšími rituály. Ženich například po svatební cestě přenášel nevěstu přes práh nového domu.

Ještě mladší děti se podle zdrojového materiálu vdávaly a ženily v některých oblastech Indie. Dětské svatby se měly konat například během festivalu Akshaya a nevěstám i ženichům mohly být pouhé tři nebo čtyři roky. Při obřadu je rodiče drželi na klíně.

V jednom popsaném případě rodina tvrdila, že ženichovi je osmnáct let. Příbuzný však později uvedl, že mu bylo teprve deset. Nevěstě bylo podle odhadu reportérů šest až sedm let.

Jiný případ se týkal Fatimy Mangre. Vdávala se už ve čtyřech letech a když jí bylo osm, úřady její manželství ukončily. Jejímu manželovi bylo tehdy čtrnáct let. Fatimin otec se původně snažil sňatku zabránit, později ale případ zveřejnil. Podle jeho vlastních slov chtěl především to, aby jeho dcera měla dětství.

Starší etnografické záznamy zachycují také společnosti, kde se o budoucím sňatku dítěte rozhodovalo dlouho předtím, než mohlo samo cokoli ovlivnit. Na Nových Hebridách, dnešním Vanuatu, bylo zasnoubení s dítětem podle jednoho záznamu natolik rozšířené, že se o novorozenou dívku ucházeli mládenci z okolí. Její „kupní cena“ měla činit pět až deset prasat s cennými zakřivenými kly.

Na Sumatře nizozemský etnolog J. Jacobs popisoval oblast Atjeh, kde dívky vstupovaly do manželství v tak nízkém věku, že ještě neznaly menstruaci. Hranicí pro sňatek podle jeho zápisu nebyla pohlavní zralost, ale růst nových zubů.

V některých společnostech existovala pravidla i pro případ, že dětská nevěsta ještě nebyla pohlavně dospělá. Ve zdrojových záznamech se například uvádí, že v Guatemale mohla rodina zajistit ženichovi jinou ženu jako náhradu za nezletilou manželku. Podobný zvyk je popisován také u Aravaků, kde měla tuto roli dočasně převzít vdova z příbuzenstva nebo starší dívka z rodiny.

Tyto údaje pocházejí ze starších etnografických záznamů. Jejich autoři popisovali společnosti a zvyklosti ze své vlastní perspektivy a s odstupem doby proto není vždy možné přesně určit, jak běžné jednotlivé praktiky byly.

V některých případech navíc nemuselo jít o okamžitý společný život. Mohlo jít především o zasnoubení a dítě vstoupilo do manželství až později. Jinde se však od něj očekávalo, že svou manželskou roli začne plnit bez ohledu na věk a pohlavní zralost.

Dětské sňatky se nevyhýbaly ani Spojeným státům. Podle údajů uvedených ve zdrojovém materiálu se mezi lety 2000 a 2015 ocitlo v manželství přibližně 200 tisíc dětí mladších osmnácti let. Více než 80 procent z nich tvořily dívky, které si často braly dospělé muže. Ve státě Tennessee se podle zdrojů provdaly dokonce dívky ve věku deseti let.

V řadě států sice byla obecnou hranicí pro uzavření manželství plnoletost, zákony ale připouštěly výjimky. Za určitých okolností mohli sňatek povolit rodiče nebo soud.

Jednou z dívek, které se takto provdaly, byla Sherry Johnson z Floridy. V jedenácti letech ji matka přiměla vzít si o devět let staršího muže, který ji sexuálně zneužíval. Johnson s ním otěhotněla a v manželství zůstala řadu let. Později popisovala, že jako nezletilá nemohla sama podepisovat některé právní dokumenty a neměla možnost jednoduše požádat o rozvod.

Podobnou zkušenost měla Sonora Fairbanksová. V šestnácti letech ji rodiče provdali za muže o deset let staršího. Sama později říkala, že její mlčení bylo považováno za souhlas. Chtěla studovat, pracovat a setkávat se s přáteli. Místo toho v manželství porodila osm dětí a zůstala dlouhodobě ekonomicky závislá na manželovi.

Dětský sňatek mohl být také způsobem, jak rodina reagovala na těhotenství dcery. Pokud otěhotněla mimo manželství, rodiče se někdy snažili zabránit hanbě nebo skandálu tím, že ji provdali za otce dítěte.

Dawn Tyreeové bylo třináct let, když ji znásilnil o devatenáct let starší pečovatel. Otěhotněla a její otec s nevlastní matkou ji přinutili, aby se za něj provdala. V šestnácti letech už byla dvojnásobnou matkou a v devatenácti čekala třetí dítě. Teprve tehdy se rozhodla z manželství odejít. Sama později uvedla, že sňatek, který její otec podepsal, pouze zakryl roky zneužívání a znásilňování.

Fraidy Reiss upozorňuje na podobný problém u zákonů, které za určitých okolností umožňují uzavřít manželství s nezletilou kvůli těhotenství. Těhotenství přitom může být výsledkem sexuálního násilí. Sňatek pak může spojit dívku právě s mužem, který ji zneužil.

Ne každé dětské manželství vzniklo stejným způsobem. Eunice Winsteadová se v lednu 1937 v americkém Tennessee provdala ve věku devíti let za dvaadvacetiletého farmáře Charlieho Johnse. Podle dobových zpráv se vzali z vlastní iniciativy, bez vědomí rodičů, kteří jejich sňatek později přijali. V tehdejším Tennessee navíc nebyl stanoven minimální věk pro uzavření manželství, takže jejich sňatek byl legální.

Eunice po svatbě ještě krátce chodila do školy, brzy ji však opustila. Když její manžel zasáhl po konfliktu mezi Eunice a spolužačkou, do školy se už nevrátila. Sama později označila právě ukončení školní docházky za věc, které ve svém životě nejvíce litovala.

Manželé spolu nakonec zůstali šedesát let a měli devět dětí. Eunice později svůj život hodnotila jako šťastný a dívkám doporučovala se svatbou počkat. Její případ přesto zůstává pozoruhodný. Devítiletá dívka vstoupila do manželství, které ovlivnilo její další život, přestože tehdy nebylo vnímáno jako nucený sňatek.

U některých dívek však problém nekončil samotným sňatkem. Britské statistiky z let 2014 až 2016 zaznamenaly 3546 případů nucených sňatků. Každá čtvrtá nevěsta byla mladší osmnácti let. Organizace poskytující pomoc zároveň upozorňovaly, že oficiální čísla představují jen část skutečnosti.

Sedmnáctiletá Britka popsaná v jednom z případů byla jako dítě odvezena do Somálska, kde podstoupila ženskou obřízku. V šestnácti letech ji rodiče seznámili s mužem středního věku a následující den ji za něj provdali. Následovalo bití, znásilňování a nucená práce. Ani po otěhotnění násilí nepřestalo.

Po prvním telefonátu na pomoc se ozvala ještě jednou a řekla, že se její situace zhoršila. Potom už se pracovníci organizace nikdy nedozvěděli, co se s ní stalo.

U dítěte může být odchod ze špatného manželství obtížný i proto, že nemá vlastní peníze, je závislé na rodině nebo manželovi a nemusí mít možnost samostatně využít některé právní prostředky. Pokud navíc čelí tlaku lidí, kteří o jeho sňatku rozhodli, může být těžké odmítnout manželství před svatbou i najít cestu ven po ní.

Zdroje: