Článek
Nejpravděpodobnějším krátkodobým scénářem zůstává pokračování války bez zásadního průlomu. Rusko podle Reuters nyní kontroluje zhruba pětinu ukrajinského území. Vladimir Putin 1. září tvrdil, že jeho armáda v poslední fázi bojů získala dalších 270 kilometrů čtverečních v Doněcké oblasti. Reuters však ruská tvrzení z bojiště nemohl nezávisle ověřit.
Samotná plocha ukazuje, jak pomalu se fronta posouvá. Ukrajina má rozlohu přibližně 604 tisíc kilometrů čtverečních, takže 270 kilometrů odpovídá asi 0,045 procenta jejího území. I kdyby Rusko podobným tempem postupovalo každý měsíc, za rok by získalo přibližně 3 240 kilometrů čtverečních. To je jen něco přes půl procenta rozlohy celé země.
Moskva proto sází na početní převahu, výrobu munice a tlak na ukrajinská města. Kyjev naopak potřebuje udržet frontu a současně zvyšuje počet útoků hluboko v Rusku. Problémem jsou peníze a lidé. Ukrajinský ministr obrany podle Reuters na konci srpna uvedl, že v armádním rozpočtu chybí 27 miliard dolarů. Evropská unie počítá s úvěry za 90 miliard eur pro roky 2026 a 2027, z toho polovinu má Ukrajina dostat v každém roce.
Příměří by ještě nebylo mírem
Druhým scénářem je zastavení bojů na současné linii fronty. Takový výsledek by snížil počet útoků a ztrát, nevyřešil by však spor o okupovaná území. Největším sporem zůstává území. Rusko dál drží zhruba pětinu Ukrajiny a o budoucím statusu okupovaných oblastí zatím žádná dohoda není.
Moskva přitom veřejně nechává dveře k jednání pootevřené. Putin začátkem září připustil možnost rozhovorů prostřednictvím amerických vyslanců, současně ale odmítl jednat s ukrajinským vedením, které označil za teroristy. Mezi ochotou mluvit a ochotou ustoupit tak zůstává zásadní rozdíl.
Politicky by šlo o složitý obchod. Rusko by si chtělo ponechat dobytá území, zatímco Ukrajina by za zastavení bojů potřebovala pevné záruky, další výzbroj a dlouhodobé financování. Bez nich by příměří mohlo pouze odsunout další kolo války. Pro Kyjev je navíc obtížné přijmout ztrátu území, které Moskva sama dosud celé nedobyla.
Rozhodnout může ekonomika a dálkové útoky
Třetí možností je výraznější oslabení jedné ze stran. U Ukrajiny by takový zlom mohl přijít při nedostatku vojáků, munice nebo zahraničních peněz. U Ruska by musela mnohem silněji zabrat kombinace ekonomických problémů, vysokých vojenských ztrát a ukrajinských útoků na rafinerie, sklady a další infrastrukturu.
Ruský průlom by navíc nemusel znamenat pád celé Ukrajiny. Reálnějším cílem Moskvy by bylo rozšířit kontrolu v Donbasu a přiblížit se k městům, jejichž ztráta by Kyjev donutila přesouvat další zálohy a techniku na východě.
Analytici CSIS proto současnou fázi popisují jako souboj dvou opotřebovacích strategií. Rusko se snaží ničit ukrajinskou energetiku a velká města a vynutit si jednání za podmínek výhodných pro Kreml. Ukrajina investuje do levných dronů, elektronického boje a úderů na ruský ropný a plynárenský sektor. Právě tyto kampaně podle CSIS mohou mít pro případné jednání v příštích měsících větší význam než posun fronty o jednotlivé vesnice.
Pro rychlé vojenské vítězství jedné strany zatím nejsou vidět podmínky. Rusko má více lidí a větší zbrojní základnu, zároveň však ani po čtyřech a půl letech nedokázalo ovládnout celý Donbas. Ukrajina zase umí protivníkovi způsobovat rostoucí škody hluboko v týlu, bez stabilního financování ze Západu by však dlouhou válku nesla stále obtížněji.
Zdroje:
