Článek
Na veřejné vysoké školy letos míří až 64 tisíc nových studentů, zhruba tři čtvrtiny úspěšných prvomaturantů. Univerzity proto žádají více peněz. Podle srpnové reportáže iROZHLASu činí letošní rozpočet na vzdělávací činnost veřejných vysokých škol přes 36 miliard korun a ministerstvo původně počítalo s navýšením o další čtyři miliardy. Předseda České konference rektorů Milan Pospíšil k růstu počtu studentů řekl: „O studenty se musíme postarat.“
Debata se většinou vede o tom, kolik miliard školám přidat. Méně se řeší, zda stát musí financovat všechny roky studia stejně. U tříletého bakalářského programu totiž student nezačne platit za delší studium po třech letech, ale až po překročení standardní doby o celý rok. Stejný princip platí u magisterských programů. Jinými slovy, čtyřletý bakalář může být stále bez poplatku.
Kolik může jeden rok navíc stát
Rektor VUT Ladislav Janíček letos pro Echo24 uvedl, že státní příspěvek při koeficientu 1,00 odpovídá přibližně 50 tisícům korun na studenta. Pokud bychom čistě orientačně počítali s deseti tisíci studenty, kteří by čerpali jeden rok nad standardní dobu, vychází účet na 500 milionů korun. U dvaceti tisíc už jde o miliardu.
Takový výpočet ale není přímou položkou, kterou lze škrtnout v rozpočtu. Financování vysokých škol je kombinací institucionálních a výkonových ukazatelů a peníze se nerozdělují prostě podle faktury za každého jednotlivého studenta. Část nákladů je navíc fixní: učebna, budova nebo část výuky stojí podobně, ať v ní sedí o několik lidí více či méně. Přísnější pravidla by proto přinesla hlavně tlak na rychlejší dokončování a uvolnění kapacit.
Právě o tom začali letos mluvit i rektoři. Pospíšil připustil možnost zpoplatnit neúspěšná studia, opakované zkoušky nebo nesplněné povinnosti. „Aby i studenti na sebe vzali větší zodpovědnost při plánování studia,“ vysvětlil smysl možné spoluúčasti. Nejde tedy nutně o školné pro všechny, ale o hranici, od níž už část nákladů nenese pouze stát.
Poplatek už existuje, jen přichází pozdě
Systém přitom základní nástroj dávno má. VŠE stanovila pro akademický rok 2026/2027 poplatek 27 tisíc korun za prvních započatých šest měsíců po překročení standardní doby studia zvětšené o jeden rok. Za další půlrok je částka opět 27 tisíc a od třetího půlroku 45 tisíc korun.
Stát by tedy nemusel vymýšlet plošné školné. Stačilo by debatovat, zda je automatický bezplatný rok navíc stále obhajitelný. Jednou možností je začít poplatek vybírat už po překročení standardní doby, například v nižší částce. Druhou je ponechat rezervu jen studentům, kteří doloží vážný důvod, například dlouhodobou nemoc, péči o dítě nebo jinou mimořádnou situaci.
Plošné zpřísnění by ale muselo počítat i s tím, že zpoždění nemusí být vinou studenta. Některé programy mají komplikované návaznosti předmětů, povinné praxe nebo omezené termíny. Smysluplnější než mechanická sankce by proto byl systém, který rozlišuje mezi objektivním prodloužením a opakovaným neúspěchem.
Čísla z VUT ukazují, proč na tom záleží. Hrubá neúspěšnost po prvním ročníku je tam podle Janíčka kolem 40 procent, po očištění o studenty, kteří fakticky nenastoupili nebo přešli jinam, zhruba 17 procent. Každé procento, které školy dokážou převést do včasně dokončeného studia, znamená méně blokovaných míst i menší tlak na další miliardy.
Zdroje:
