Článek
V noci z 29. na 30. září 1938 se v Mnichově sešli Adolf Hitler, Benito Mussolini, britský premiér Neville Chamberlain a francouzský premiér Édouard Daladier. Československé zástupce k jednání nepřizvali.
Výsledek byl pro Prahu zásadní.
Československo mělo Německu odstoupit pohraničí s převahou německy mluvícího obyvatelstva. Šlo zároveň o území s částí opevnění, průmyslu a komunikací. Vyklízení mělo začít už 1. října a skončit do deseti dnů.
Beneš přitom ještě několik dnů předtím sledoval mobilizaci armády. Československo povolalo statisíce mužů a část společnosti očekávala, že republika bude v případě německého útoku bojovat. Zahraniční situace se však vyvíjela proti ní.
Francie a Británie daly najevo, že kvůli československému pohraničí do války nepůjdou.
Signatáři Mnichovské dohody
Ráno 30. září dorazily podmínky do Prahy. Vláda generála Jana Syrového je za účasti prezidenta projednala a přijala. Beneš před rozhodnutím konzultoval situaci také s armádním velením. Spor o to, zda se Československo mělo bránit i bez západních spojenců, trvá mezi historiky i veřejností dodnes.
Historik Eduard Stehlík letos připomněl, že opevnění nebylo bezvýznamné. Za přibližně dva a půl roku vzniklo 270 objektů těžkého opevnění a kolem deseti tisíc lehkých bunkrů. Z toho ale automaticky neplyne, jak by válka dopadla.
Pět dní po Mnichovu abdikoval
Pro Beneše byla mnichovská krize také osobní politickou porážkou. Dlouhá léta stavěl československou zahraniční politiku na spolupráci se západními demokraciemi a především na spojenectví s Francií.
Právě tento systém v září 1938 selhal.
Označení „zlomený prezident“ je proto možné chápat spíš jako obraz tehdejší situace než jako diagnózu Benešova psychického stavu. Jisté je něco jiného. Během několika dnů přišel o značnou část výsledků politiky, kterou pomáhal budovat od vzniku republiky.
Dne 5. října 1938 abdikoval.
Ve funkci prezidenta vydržel po přijetí mnichovských podmínek pouhých pět dní. Dne 22. října opustil Československo a zamířil do Velké Británie. Později působil ve Spojených státech a následně se vrátil do Londýna, kde během války stál v čele československého zahraničního odboje.
Právě odchod mu jeho kritici vyčítali jako útěk od odpovědnosti. Jiný výklad zdůrazňuje, že Beneš v zahraničí začal usilovat o zrušení důsledků Mnichova a obnovení Československa.
Socha Edvarda Beneše
Mnichov změnil i jeho další politiku
Události roku 1938 se promítly do Benešova uvažování o poválečném uspořádání země. Zkušenost s rozpadem bezpečnostního systému a postupem západních spojenců patřila k faktorům, které ho během války vedly k těsnější orientaci na Sovětský svaz.
Tento posun měl později zásadní důsledky.
Historik a spisovatel Pavel Kosatík letos při vydání nové knihy o Benešovi upozornil, že na jeho osobnost existují rozdílné pohledy. Jedni v něm vidí státníka, který v bezvýchodné situaci zachránil národ před ničivou válkou. Kritici namítají, že kapitulace bez boje měla dlouhodobé politické a společenské následky.
Anketa
Samotný Beneš se k Mnichovu po válce opakovaně vracel. Jeho cílem bylo dosáhnout mezinárodního odmítnutí dohody a obnovit Československo v předmnichovských hranicích.
Dnešní výročí tak nepřipomíná jen ztrátu pohraničí.
Od 30. září 1938 vedla přímá cesta k Benešově abdikaci, exilu a jeho pozdějším snahám vybudovat republiku na jiných zahraničněpolitických základech. Mnichov se stal událostí, přes kterou se hodnotí téměř všechna jeho další zásadní rozhodnutí.
Zdroje:
