Článek
A tak mi článek trochu napověděl, jak je to s tou komunikací partnerů. Sice byl určen spíš pro mladé generace, ale stejné chyby děláme i po dlouhé době v manželství, jen s tím rozdílem, že se kvůli hádkám třeba přestaneme bavit úplně. A přitom může stačit málo a věc bude zase v pořádku.
Psali tam, že ve vzájemné komunikaci děláme spoustu chyb, protože v partnerském svazku předpokládáme, že se navzájem známe natolik, že lze leccos předpokládat. Třeba si můžeme domýšlet, jak partner odhadne naši náladu a pak sám dojde k tomu, jak se chovat správně. Na jeho otázky odsekáváme v dobré víře jen krátkou odpovědí, ale on pořád nechápe a pak si všechno vysvětlí jinak. Nebo se málo informujeme a z nedostatku informací děláme chybné závěry.
Taky to znám. Chvíle, kdy jeden na druhého čeká, až se vrátí z flámu a předem ani neřekl, co všechno hodlá podnikat, jsou nekonečné. Těch scénářů – od přepadení, po nehodu a nemluvě o domnělé nevěře, co dokážeme vymyslet! A přitom stačilo jen říci, že se to koná někde daleko anebo poslat SMS, že se mu domů ještě nechce, protože se dobře baví.
Velikou chybou je domýšlení si. Co všechno se asi skrývá za informací „dobře baví“? Je to jen s kámoši nebo s nějakou krasavicí? Kdyby řekl včas, že nepřijde, tak si partnerka nejspíš najde taky dobrou zábavu a nemusí se doma sama užírat. Takhle zůstane naštvaná, že si ten večer užil jenom on, zatímco ona se strachovala pod peřinou a budík nemilosrdně oznamoval každou minutu. A že minuty umí být dlouhatáááánské!
Je pravda, že partneři spolu mluví jinak než obyčejní lidé, které nic intimního nespojuje. Mají společné zážitky a tak se mohou domnívat, že jsou na společné vlně, která je přenese přes všechna úskalí. Ono to tak ale není. Myšlenky nás odvádí pryč, práce zasahuje i do domácího života, na společnou vlnu se nemůžeme soustředit pořád, prožíváme každý jiné situace a tak to pokaždé partnerovi nedojde.
Některé věci je třeba říci hezky zpříma a nejlépe do očí, protože i telefon pocity zkresluje. Zdá-li se, že se partner někam vzdálil a že nás nevnímá, nemlčet. Mlčení by si vysvětlil nejspíš úplně jinak. Ale to platí samozřejmě pro obě pohlaví, ženy jsou úplně stejné. Ale to asi nikomu nemusím připomínat.
