Článek
Například tu máme stále názvy ulic po ruských maršálech, stále tu existují sochy, jež ztvárňují okupanty a jsou i nadále výrazem servility vůči Kremlu, máme tu ještě názvy ulic po ruských městech atd. Ještě se najdou politici, ale i známé osobnosti, jež jsou stále omámeni čímkoli ruským.
Fyzicky jsme volní všichni, ale stále se tu najdou tisíce lidí, kteří se nedokázali zbavit kulturního a duševního otroctví. A tohle dnešní Rusové vědí. Proto mají potřebu chránit si a kontrolovat symboly bývalé sovětské moci, aby tak udržovali v dříve ovládaných, okupovaných a zotročených národech pocit, že: „Ještě nic neskončilo a stále tu jsme, připraveni kdykoli vás o tu vaši svobodu připravit.“
Dodnes nepřišla z nejvyšších míst omluva za znásilněné během vyhánění nacistů v roce 1945. Jediné, co slyším, jsou ruské emotivní a konfrontační reakce, což dokazuje, jak vnímají dříve zotročené země. Ale my máme povinnost, ba mnohem více, máme poslání poukazovat na to, že zde mezi lety 1945 až 1989 opravdu páchali zločiny. Ale jistě hned namítnete: „Osvobodili nás ale od nacismu.“ Ale za určitých podmínek. Stalin možná nikdy neřekl: „Osvobodíme je, ale vezmeme si všechno,“ ovšem historická realita dokazuje, že osvobození se rychle proměnilo v zotročení. Takže z Hitlerova zotročení jsme padli do zotročení Stalinova. Nacismus byl po fyzické stránce zrůdnější, nelidštější, ovšem s komunismem si je v mnohém podobný.
Co říci závěrem? Zcela svobodní budeme jedině tehdy, až odstraníme všechny důkazy servility zlu. A Rusové, ti se nám omluví za roky zotročení kdy?
