Článek
Tvrdím, že Američané sehráli zásadní roli při porážce nacismu, a pokud by nebylo Stalinových strategických a imperialistických ambicí, mohli být možná právě oni těmi, kdo by osvobodil Osvětim – a snad mnohem dříve, kdy to nakonec provedla Rudá armáda. Tahle myšlenka mě nutí přemýšlet: Jak moc Stalinovo rozhodování ovlivnilo tempo války a osud milionů lidí?
Americký přínos k porážce nacismu
Američané nevstoupili do války jen jako vedlejší hráči. Po útoku na Pearl Harbor se stali tahouny spojeneckého úsilí. Jejich masivní průmyslová kapacita zásobovala spojence zbraněmi, letadly a tanky přes program Lend-Lease – včetně Sovětského svazu, který bez těchto dodávek by horkotěžko odolával nacistické mašinérii. Bitva o Atlantik, kde americké námořnictvo prolomilo německou blokádu, zajistila, že Evropa nezůstane odříznutá. A pak tu máme vylodění v Normandii – operaci Overlord, která otevřela druhou frontu a donutila Hitlera rozdělit své síly. Bez těchto kroků by východní fronta, kde Rudá armáda velmi krvácela, mohla zkolabovat. Američané tedy nejen „pomohli“ – byli páteří spojeneckého vítězství.
Mohli tedy Američané postoupit rychleji na východ, až k Osvětimi? Teoreticky ano. Po vylodění v Normandii postupovali spojenci přes Francii a Belgii rychle. Do konce roku 1944 byli už v některých částech Německa. Osvětim, ležící v jižním Polsku, byl geograficky blíže jejich postupu než sovětské frontě, která se v té době ještě prodírala východním Polskem. Kdyby nebyla koordinace mezi spojenci komplikována Stalinovými požadavky, mohli západní spojenci teoreticky dosáhnout Osvětimi dříve – možná už v létě nebo na podzim 1944. Představte si, kolik životů by to zachránilo. Tahle myšlenka mě fascinuje, ale zároveň zaráží – proč se to nestalo?
Stalinovy ambice byly brzdou spojeneckého postupu
Tady vstupuje do hry Josif Stalin a jeho strategické – někteří by řekli imperialistické – cíle. Stalin nebyl jen vůdcem bojujícím proti nacismu; měl jasnou vizi poválečného uspořádání Evropy, kde by Sovětský svaz dominoval východnímu bloku. Na konferencích v Teheránu (1943) a Jaltské konferenci (1945) Stalin tlačil na rozdělení sfér vlivu, což zahrnovalo Polsko a Československo pod sovětskou kontrolou. To ovlivnilo i válečné plánování. Zatímco západní spojenci chtěli rychle porazit Hitlera, Stalin často zdržoval nebo manipuloval koordinaci, aby zajistil, že Rudá armáda bude osvobozovat klíčová území – včetně Polska.
Jedním z příkladů je Varšavské povstání v srpnu 1944. Polská Armia Krajowa se vzbouřila proti nacistům, očekávajíc podporu od blížící se Rudé armády. Stalin však nařídil svým jednotkám zastavit postup přes Vislu, což umožnilo nacistům povstání rozdrtit. Proč? Historici jako Norman Davies tvrdí, že Stalin chtěl oslabit polský odboj, aby mohl po válce snáze instalovat komunistickou vládu. Tento moment ukazuje, že Stalinovy priority nebyly jen o porážce nacismu, ale o upevnění sovětské moci. Kdyby Rudá armáda postupovala rychleji, nebo kdyby západní spojenci dostali větší volnost na východní frontě, Osvětim mohl být osvobozen dříve – a nejspíš americkými či britskými jednotkami.
Co bránilo Američanům?
Nebylo to ale jen o Stalinovi. Západní spojenci měli vlastní strategické priority. Eisenhower, vrchní velitel spojeneckých sil, se soustředil na rychlý postup do Německa, aby zničil nacistický průmysl a zabránil Hitlerovi přeskupit síly. Osvobození koncentračních táborů, včetně Osvětimi, nebylo primárním cílem – ne proto, že by spojencům nezáleželo na vězních, ale proto, že vojenská logika diktovala jiné priority. Kromě toho Stalinova neochota sdílet zpravodajské informace o situaci na východě komplikovala plánování. Například až do roku 1944 spojenci nevěděli o plném rozsahu hrůz v Osvětimi, ačkoliv zprávy od polského odboje už existovaly.
Přesto si kladu otázku: Kdyby Stalin netrval na svých „sférách vlivu“ a umožnil lepší koordinaci, mohli Američané dosáhnout Osvětimi dříve? Pravděpodobně ano. Jejich logistika byla efektivnější než sovětská, a po létě 1944 měli vzdušnou převahu, která mohla podpořit rychlý postup. Stalinovo lpění na kontrole východní Evropy však znamenalo, že Rudá armáda musela být tou, která osvobodí klíčová území – i za cenu zbytečných obětí.
Proč na tom záleží?
Tahle otázka není jen akademická. Pokud by Osvětim byl osvobozen třeba o šest měsíců dříve, desítky tisíc lidí mohly přežít. Navíc by to změnilo poválečnou dynamiku – méně sovětského vlivu v Polsku a Československu mohlo znamenat méně let komunistického útlaku. Stalinovy ambice nejen prodloužily utrpení v koncentračních táborech, ale také předurčily osud východní Evropy na desetiletí. To mě zaráží – a mělo by zarážet i vás. Jak můžeme s čistým svědomím oslavovat osvobození, když víme, že Stalinovy politické hry stály další životy?
Co si myslíte vy?
Přemýšleli jste někdy, jak by vypadala Evropa, kdyby Američané osvobodili nejen Berlín, Prahu, Varšavu, ale i Osvětim o půl roku dříve? Nebo si myslíte, že Stalinovo rozhodování bylo oprávněné, protože Sovětský svaz nesl největší břemeno války, které zaplatili Spojenci dolary a ruští vojáci krví? A co byste řekli vězňům Osvětimi, kteří čekali na osvobození, zatímco Stalin čekal?
Tahle myšlenka mě nepustí. Stalinovy hry s mocí mě rozčilují, ale zároveň si kladu otázku, jestli by Američané skutečně jednali jinak, kdyby měli šanci. Historie je plná „co kdyby“, ale tyhle otázky mě nutí přemýšlet o ceně lidských životů v Osvětimi.
Použitá literatura:
DAVIES, Norman. Heart of Europe: The Past in Poland's Present. 2001
LITTELL, Jonathan. Laskavé bohyně. 2022
LOWE, Keith. Savage Continent: Europe in the Aftermath of World War II. 2013
SNYDER, Timothy. Krvavé země. 2022
