Článek
Překvapují mě články, ve kterých provládní novináři bagatelizují a relativizují kauzu Bitcoingate, kdy připlula jen tak miliarda do rozpočtu z prodeje drog – a to za plného světla reflektorů a oficiálně.
V souvislosti s Bitcoingate je nejzávažnější ne to, že do rozpočtu přitekly špinavé peníze, ale to, jak chladně, technokraticky a bezostyšně to vláda i část médií podala. Jako by šlo o běžnou účetní operaci. Bez viny. Bez otázek.
Články, které celou věc bagatelizují, relativizují nebo rovnou ironizují obavy veřejnosti, jsou neklamným znakem toho, že část české žurnalistiky se vzdala své role hlídacího psa demokracie. Proč? Možná proto, že tentokrát nejde o Babiše, ale o SPOLU. Protože pachatelé (či ti, kdo měli vědět) tentokrát sedí na Úřadu vlády.
V jiné zemi by z toho byl takový skandál, že by ihned vedl možná i k pádu vlády. Ale tady? V Česku se to zametá pod modrý koberec, jako kdyby se naprosto žádná zločinná věc nestala. Provládní novináři dělají maximum proto, aby občany zmátli a aby ti skočili na lep řečičkám o tom, že se de facto vůbec nic nestalo – a že až se to prošetří soudem, u něhož veřejnost ztrácí důvěru v nestrannost, tak se jen prokáže, že ODS nic zlého nespáchala.
A tak tu zase budeme mít volby „na přání“, na základě zmanipulovaných výzkumů, v nichž SPOLU posiluje. Jakmile se najde i malinká šmouha v souvislosti s ANO, mohou se provládní novináři doslova přetrhnout, aby tu šmouhu zveličili do obludných rozměrů. Když jde o hnutí ANO, i drobný incident se nafoukne na celostránkový skandál. Ale když se stín plíží od ODS, rozhostí se mlha. Píší o „nejasnostech“, „záhadném kontextu“ a „nutnosti vyčkat na soud“. Ale ANO? Zápěstí jim tuhnou a dostávají do prstů křeče – jen aby v rámci „antibabišismu“ udělali z blechy brontosaura.
Velmi nerad jsem si uvědomil – ano, došlo mi –, že se část médií proměnila v hlásnou troubu vlády, která měla okamžitě podat demisi kvůli kauze Bitcoingate. Novinář by přece měl být nestranný a stát nad věcí – právě tím se odlišuje profesionál od toxického pisálka. Bohužel, profesionální novináři z české mediální scény postupně mizí. Hlídací psi se proměňují v ochočené pudly.
Politická kultura nevzniká v Poslanecké sněmovně, ale v tom, jak se o ní mluví. Pokud novináři odmítnou být nepříjemní, pokud se rozhodnou být loajální spíše k ideálům než ke čtenářům, pak už vlastně neinformují. Jen pomáhají inscenovat realitu. A tak tu budeme mít proklatě nízké články o tom, jež glorifikují vládu jako nejlepší na světě a démonizují opozici, která prý jen hází klacky pod nohy skvělé vládní politice.
Budiž – ale mám stále jasnější jistotu, že čím déle bude SPOLU u moci bez zpětné vazby, tím v hlubší bažinu se promění politická kultura v Česku.
Obrázek č. 1
