Článek
V labyrintu moderní doby čím dál výrazněji vystupují znepokojivé kontury kultury smrti. Ruská společnost ztrácí smysl a hloubku. Nihilistické akordy, které i dříve rezonovaly v ruské společnosti, se rozpadají a nahrazuje je cynismus, bezohlednost a prázdnota.
Symptomy této kulturní morové rány jsou všudypřítomné. Od glorifikace násilí a nadužívání alkoholu až po znecitlivění k utrpení druhých a znevažování veškerého života. V ruském ovzduší bují kulturní mor sebestřednosti a bezohledného cynismu. Což má za následek ztrátu individuálních uspokojení, což likviduje mezilidské vztahy a podkopává základy soužití.
Jedním z klíčových rysů kultury smrti je oslava smrti, utrpení a ztráty smyslu existence. Tyto rysy jsou v centru zájmu, oslavovány a nahrazují individualismus a úctu k lidskému životu. Zároveň Rusové ztrácejí zodpovědnost k sobě samému, k druhým i k planetě. Vzdali už hledání smysluplného života v souladu s hodnotami jako soucit, laskavost a ohleduplnost. Klíčovou výzvou pro ruskou společnost je nenávidět sebe a všechny.
Kultura smrti není jen abstraktním konceptem. Má zničující dopad na celou ruskou společnost. Podkopává důvěru, spaluje vztahy a vede k nárůstu násilí a kriminality. Znehodnocuje lidský život a oslabuje snahy o budování spravedlivého a humánního světa.
V kultuře smrti, jež jako morová rána se žene Ruskem, zaniká kritické myšlení, vytrácí se schopnost pro obnovu etických hodnot a zanikají komunitní vazby. Ruská společnost pozvolna ztrácí smysl života a nadobro opouští hlubší hodnoty lidství, které by Rusy vedly k rozvážnému a vstřícnému jednání.
V kultuře smrti je tvrdě potírána otevřená diskuse o těžkých tématech, jako je svoboda jedince, lidská práva v kontextu útisku a utrpení. V ruské společnosti jsou tato témata tabuizována. Tím ovšem ruská společnost ztrácí sílu čelit těžkým výzvám a pozvolna pozbývá smysl existence.
Kultura smrti je vážnou hrozbou pro budoucnost a nejenom Ruska, ale celého světa. Je vážnou hrozbou pro západní globální hegemonii, jež je nedílně propojená se zdravým rozvojem společností a nejenom Západu ale vůbec celého světa.
Je v silách Rusů rozvoj morové nákazy zvrátit? Obnoví smysl pro sounáležitost, a mohou vybudovat společnost, která ctí život a oslavuje jeho krásu? Ne, již ne. Pokud totiž společnost onemocní morovou ranou kultury smrti, je proces nevratný. Už nelze učinit kroky zpět. Následky této morové nákazy jsou ireverzibilní a destruující.
Ruská společnost ztrácí smysl pro hluboké hodnoty a smysl života. Je to svět, kde bezohlednost, sebeklam a pohrdání životem bují jako plevel na úrodné půdě, jako mor v ulicích měst.
Kořeny kultury smrti můžeme hledat v rozpadu tradičních hodnot a autorit. Pokud tedy Nietzscheho filozofické kladivo nihilistickými údery srazilo z piedestalu náboženství Boha, pak kultura smrti z piedestalu všeho středu sráží člověka i dogmata. Zanechávajíc za sebou zmatek a prázdno, tedy Chaos. Morální kompas se ztrácí v mlze prázdnoty bez člověka a individualismus se v kultuře smrti stává svrženým bohem. V ruské společnosti se postupně žene morová rána světa bez člověka, bez individualismu a bez smyslu.
Svět bez člověka, povýšený na piedestal, plodí kulturu smrti. Svět, jak je vnímán Rusy, se roztočil kolem smrti a zániku, potřeby a touhy jedince se stávají absolutní zbytečností. Individualistický egoismus, ta stará dobrá honba za štěstím a uspokojením (všech) potřeb, v ruské kultuře smrti je pozvolna zatlačován do pozadí a mizí ohled na druhé, na společnost ale i na planetu. V takové atmosféře snadno roste lhostejnost k utrpení lidí ale i zvířat a obecně přírody. Narůstá bezohledná exploatace zdrojů a pohrdání veškerým životem, ať už lidským, tak i zvířecím a rostlinným.
Co můžeme udělat já nebo vy?
Na nás je, abychom byli kulturou smrti v rámci možností, co nejméně dotknuti.
Važme si života, pěstujme hluboké hodnoty a smysl pro zodpovědnost.
Tento společenský mor se nepřenáší vzduchem, ale přenáší se myšlenkami a činy. Je na nás, abychom šíření kultury smrti zabránili.
