Článek
Vládní hra s naší trpělivostí aneb „Co ještě pracující občan snese?“
Vláda pod vedením pana premiéra Fialy se zoufale snaží zakrýt praskliny v hraniční zdi, která nás chrání před chudobou. Praskliny se šíří jako vlny nespokojenosti s touto vládou a hrozí, že se zeď zhroutí a vlna chudoby smete všechny na své cestě. A co je horší? Pan ministr Jurečka se svým týmem, mistrů iluze a mystifikací, vymysleli „řešení“, které by se spíše hodilo do komedie než do seriózní politiky.
Představte si to: rodina s dvěma dětmi, otec dvanáctihodinové směny, matka ve zdravotnictví. Společně vydělávají pro čtyřčlennou rodinu sotva dost na to, aby se uživili, natož aby si pořídili vlastní bydlení anebo dětem zajistily tvůrčí rozvoj.
Měsíční výdaje jen na bydlení spolknou více než polovinu z rodinného rozpočtu, zbytek padne na jídlo, základní hygienu a nutné potřeby. Na cokoliv dalšího by už nezbývalo nebýt babiček a dědečků. Ale to mají štěstí. To je jejich „běh s prázdnýma rukama“, vyčerpávající maraton k cílové pásce s nápisem „důstojný život“.
A kde se v tomto groteskním divadle skrývají naši stateční rytíři? Místo aby zastavili tento absurdní systém, s úsměvem na tváři, skrze pana ministra Jurečku, podávají všem účastníkům lahve s vodou s nápisem „Příspěvek na bydlení“. A zaměstnavatelé? Ti se pohodlně usazují v hledišti s popcornem v ruce a s nadšením sledují toto absurdní divadlo. Tleskají a jásají, nadšeně povzbuzují ministra. Proč? Protože se tak vyhýbají zodpovědnosti za nízké mzdy, které svým lidem platí.
Je snad normální, že se rodiny s nízkými příjmy stávají nevědomými sponzory bohatých? Že stát dotuje nízkopříjmové rodiny, zatímco zaměstnavatelé se vyhýbají zodpovědnosti za nízké mzdy?
V tomto zmatku se pan ministr Jurečka s dobromyslným výrazem ve tváři představuje v médiích, jako chápavý politik z lidu, který ví, jak lidem pomoci, ale jeho tým neustále odvádí pozornost od toho, že ta hraniční zeď, co nás všechny chrání před nouzí a všemi neblahými následky chudoby, nezadržitelně praská. Nechci, aby hradby praskly a aby vlna chudoby zničila všechno, co jí bude stát v cestě. Místo aby zaměstnavatelé zvedli mzdy, spoléhají na stát, že bude nadále, díky ministrům jako je zrovna dnes pan Jurečka, díky vládě, která je nyní u kormidla, dotovat chudé rodiny svou „zaměstnancům na ruku jdoucí“ sociální politikou.
Bravo, pánové a dámy, bravo.
