Paní Fridrichová: Nezávislost bez výplaty neexistuje

Paní Fridrichová píše, že žena v domácnosti je svobodná. Svobodná? To je stejné, jako říct, že vězeň je svobodný, protože si může vybrat, jestli půjde na šachy, nebo na ping-pong v rámci vycházky.

Tohle není svoboda. To je ideologická kosmetika: místo ostudy mluví o svobodě, místo závislosti o rozvoji. Z otroctví udělá „osobní projekt“.

Říká: „Péče o domácnost, komunitní aktivity, osobní projekty…“ Ano, to je krásné, jenže za to nikdo nedá výplatu, důchod ani nezaplatí složenky. Všechno to stojí na tom, že muž bude sponzor. A žena? Figurína v jeho obýváku, které se říká „svobodná“.

Mluví o „partnerství, které podporuje“. Realita: v polovině rodin partner nepodporuje nic. V lepším případě je unavený z rachoty, v horším nezodpovědný parazit. A pak? Z iluze svobody je peklo uvěznění – bez vlastních peněz, bez možnosti odejít.

Její text je sladká omáčka, která má zakrýt tvrdé kosti:

„Svoboda doma - vizte například hnutí tradwife“ je výsada jen pro pár šťastlivkyň s bohatým a dobrým mužem. Pro většinu je to past a iluze sociálních sítí.

Největší klam je to jejich zaklínadlo „volby“. Volba není, když máš jen dvě možnosti: buď otročit v práci i doma, nebo se zavřít doma a doufat, že tě partner bude ctít a nikdy tě neopustí. To není volba, to je ruleta s osudem.

Paní se usmívá a píše: „Plotna je tu jen pro radost.“ Jenže když ten muž odejde s mladší, plotna nezmizí – zůstane. A s ní i hladové děti, složenky a nulový životopis.

Takže ano, její text je líbivý. Ale je to návod na slepou uličku. Kde žena žije iluzí, že je svobodná, dokud nezjistí, že klíče od její „svobody“ nosí v kapse někdo jiný.

Takže paní Fridrichová vzala výkřik připisovaný paní Margiani „žena by neměla pracovat“ a přeložila ho do uhlazené podoby: místo ostudy a hromování o „skutečných mužích“ servíruje PR text pro konzervativní, ale stravitelnou iluzi – žena doma, šťastná, svobodná, protože má partnera, který ji respektuje. Žádný „luxusní vězeň v kuchyni“, ale „tvůrkyně harmonie“.

Je to rétoricky šikovné. Na můj patos odpovídá rozumem – já říkám „břídilové“, ona říká „svoboda je možnost volby“. Moje „žena doma = ostuda muže“ obrací na „žena doma = svoboda ženy a radost i pro muže“.

Výsledek? Vyhlazený blogerský mainstream. Chybí tam jed. Chybí tam sžíravost. Je to návod na harmonický život, co se dá sdílet na mamablogu vedle receptu na bezlepkové muffiny. A přesně tím mě neutralizuje – dělá z mého textu extrém, a ze sebe tu „rozumnou“ střední cestu.

Jinými slovy: můj text bodá. Její hladí. Já jsem tříska pod nehtem, ona je měkký polštář, do kterého se publikum rádo zaboří, protože nesnese ostré hrany.