Článek
Máme to podivnou povahu, my Češi a Moravané. Vše, co nám může ulevit, odmítáme, a vše, co nám může přitížit, s nadšením přijímáme. Například:
Proč kupovat jen tolik potravin, kolik sníme, když můžeme při každé slevové akci naplnit lednici až po okraj, polovinu jídla nechat zkazit a potom nadávat, jak jsou potraviny drahé?
Proč mít v zimě doma příjemných jednadvacet stupňů, když můžeme vytopit byt na šestadvacet, otevřít okno, protože je nám horko, a potom nadávat na účet za topení?
Proč si nechat opravit boty nebo domácí spotřebič, když si můžeme koupit nové, za rok je zase vyhodit a potom nadávat, že dneska už vůbec nic nevydrží?
Proč se pořádně vyspat, když můžeme do jedné hodiny ráno sledovat na mobilu, co kdo napsal, kdo se s kým pohádal a co se kde stalo, a ráno nadávat, že jsme nevyspalí, unavení a nemáme na nic náladu?
Proč se hýbat, když můžeme automobilem dojet téměř kamkoliv a pak se rozčilovat, že tloustneme a bolí nás záda?
Proč si šetřit na dovolenou a mít příjemný pocit, že jsme si ji zaplatili ze svého, když si na ni můžeme půjčit a trápit se splácením půjčky na prchavou věc?
Proč prožít klidné a šťastné Vánoce, když si můžeme půjčit na drahé dárky a pak nadávat na měsíční splátky?
Proč bydlet ve městě, když se můžeme přestěhovat na vesnici a tam nadávat, že nás obtěžují vesnické zvuky: kohout, který kokrhá, sousedovy slepice, traktor jedoucí po silnici a kostelní zvony?
Proč chodit do kina, když se můžeme dívat na filmy doma, a potom, když se kino definitivně zavře, se pohoršovat nad úpadkem kulturního života?
Proč sedět v hospodě, když si můžeme dát doma lahváče a přitom nadávat, že na návsi zavřeli poslední hospodu?
Proč mít obchod ve vesnici, když si můžeme v patnáct kilometrů vzdáleném supermarketu koupit rohlík o korunu levněji a pak nadávat, že ve vesnici zavřeli jediný obchod s potravinami?
Proč jezdit autobusem, který nám zastavuje skoro před domem, když můžeme všude jezdit vlastním autem, a až se autobusová linka pro nedostatek cestujících omezí, nadávat, že se z naší vesnice bez auta nikam nedostaneme?
Proč házet odpadky do koše, když můžeme kelímek od kávy odhodit u lavičky a potom nadávat, že je město špinavé a nikdo se nestará o pořádek?
Proč si užívat stínu pod rozkvetlou lípou, když ji můžeme pokácet jen proto, že nám na podzim padá listí na auto a v době květu nás obtěžují včely, a pak nadávat na účet za elektřinu kvůli klimatizaci, bez níž doma nevydržíme?
Proč chtít, aby děti trávily více času venku, když si můžeme stěžovat na jejich křik pod okny, požadovat zrušení dětského hřiště a potom nadávat, že dnešní děti jen sedí doma u počítačů a mobilů?
My si často neuvědomujeme hodnotu toho, co máme, dokud se o to sami nepřipravíme. A když se o to připravíme, obviníme z toho svět.
Proč se pozdravit se sousedem a občas s ním prohodit pár slov, když můžeme při jeho příchodu rychle zavřít dveře a potom si stěžovat, že se dnes lidé ani neznají a každý se stará jen sám o sebe?
Proč mít v ulici lavičky, na kterých si mohou odpočinout staří lidé, když můžeme požadovat jejich odstranění, protože na nich občas někdo hlučí, a potom nadávat, že si naše vlastní babička nemá cestou z nákupu kam sednout?
Proč mít čas na děti, rodiče a přátele, když si můžeme pořídit další drahou televizi na splátky, kvůli ní pracovat přesčas a nakonec nadávat, že jsme sami a nemáme se na ni s kým dívat?
Proč zajít za babičkou a dědou na kávu, když jim můžeme každý týden vysvětlovat, že máme moc práce? A pak si jednou vyčítat, kolikrát jsme mohli přijít a nepřišli.
