Článek
Tak se podařilo konečně zpracovat velmi těžké téma. Pro mnohé z vás zřejmě námět složitý není, protože jsem si ho vycucal z prstu, ale pro mě je náročný zcela rozhodně. Dokonce mi budete vytýkat snahu na Rusko lepit něco, co se zcela vymyká ruské (slovanské) mentalitě. Ale kdo má oči chápe a kdo má uši slyší, co se v Rusku od roku 2012 děje. A to je velmi nebezpečné. Proto jsem si to složité téma zvolil a rozhodl se o něm napsat i několik vět sem na blog. Kdo chce porozumět ten porozumí, a kdo nechce, je mi to jedno, proč házet perly na stěnu, že.
Opravdu ještě dnes potřebujeme slovo fašismus?
Není to už jen zbytečná historická relikvie, zaprášený pojem, vhodný vyhodit už na smetiště dějin, který vytahujeme, když dojdou faktické, logické a věcné argumenty? Slovo, které zní děsivě, ale přitom ztratilo ostří? Ne. A říkám to jako naivní filozof, jako spisovatel a jako člověk. My to slovo potřebujeme víc než kdykoli v posledních sto letech.
Pojďme si na základě historických realit potvrdit či vyvrátit tvrzení Ruská federace vykazuje jasně zřetelné symptomy fašistického státu.
Mussolini: první architekt fašismu
Když čtete Mussoliniho „Doktrínu fašismu“[1], uvědomíte si něco děsivého – on nebyl šílenec. Byl to chytrý ideolog. Vše měl promyšlené, za svým si šel cílevědomě, a především byl moderní. Porovnejme si citáty z knihy a našijme je do dnešní doby, zejména na „ruskou košili“.
„Fašismus chápe stát jako absolutno, vůči němuž jsou jednotlivci i skupiny pouze relativní.“[2]
Ve jménu tohoto státu rozbil opozici, cenzuroval tisk, zavíral do vězení. Ne proto, že by se bál anarchie. Ale proto, že věřil, že jen jednotné tělo může nést velikost. Toto je esence totalitarismu. Jedinec neexistuje sám o sobě – má smysl pouze jako nástroj státu. V dnešním Rusku to vidíme.
„Fašismus nevěří v možnost ani v užitečnost trvalého míru.“
Mír není cíl – je to slabost. Proto slyšíme z Ruska slova o věčné válce. Fašismus chápe válku jako očišťující, budující, obnovující sílu. V tomto duchu dnes ruská propaganda označuje válku jako „nevyhnutelnou“ reakci, jako „preventivní obranu“, a mír jako naivní fantazii Západu. Stejně jako Mussolini i Putin legitimizuje válku jako způsob formování identity.
„Pro fašistu je vše ve státě a nic lidského či duchovního nemá hodnotu mimo něj.“
Tady nejde jen o politiku. Jde o absolutní moc nad duší člověka. V Rusku dnes vidíme pokus o spojení státu s pravoslavím: Putin sedí vedle patriarchů, státní média spojují „ruskou duši“ s loajalitou ke Kremlu. Kdo je proti státu, je zároveň „bezduchý“ a „zrádce národa“. Přesně jak to popisuje Mussolini.
„Fašismus odmítá představu, že politická moc má vycházet z lidu…“
Toto je otevřené pohrdání demokracií. Fašismus je elitářský, hierarchický – moc je darována shora, ne získávána zdola. Dnes ruský režim sice pořádá volby, ale jejich výsledek je předem jasný. „Suverénní demokracie“, jak to nazývá Putin, je moderní formou tohoto přístupu: lid je jen kulisa.
„Fašismus je duchovní pojetí života… je to náboženské pojetí státu.“
Fašismus není jen ideologie – je to náboženství národa, který ztratil víru v odpouštějícího milosrdného Boha. V Rusku dnes vidíme stejnou logiku: národ má být „posvátný“, „nedotknutelný“, Putin mluví o „svaté válce“ proti Západu, a ruský pravoslavný patriarcha Kirill tvrdí, že smrt v této válce „smyje hříchy“. Když se stát stává svatyní, lidská práva jsou rouháním.
„Fašismus je především akce, je to vůle k moci.“
Jednat je důležitější než přemýšlet. Kritika je slabost, diskuse zdržení. V dnešním Rusku je silná rétorika „rozhodnosti“ – ti, kdo zpochybňují válku, jsou zbabělci, intelektuálové jsou slaboši, opozice je „zkorumpovaná pátá kolona“. Stejně jako Mussolini i Putin vytváří obraz vůdce, který koná, zatímco ostatní jen mluví.
A teď se ptám: Není tohle přesně to, co se děje v dnešním Rusku?
Hitler: když fašismus ztratí brzdy
Nacistický režim posunul Mussoliniho vizi do apokalypsy.
„Mein Kampf“ je kniha plná ublíženosti, rasové posedlosti a jednoduchých nepřátel. A právě v té jednoduchosti spočívala síla. Černobílý svět se totiž snáz chápe – a snadněji ovládá.[3]Nacismus nezvítězil navzdory své brutalitě, ale kvůli schopnosti tuto brutalitu morálně ospravedlnit.
Putinismus: fašismus bez uniformy
Od roku 2012 se Rusko fašizuje. Pojďme si to zde na blogu jen velmi krátce nastínit.
Kult vůdce
V roce 2020 si Vladimir Putin změnil ústavu, aby mohl vládnout až do roku 2036.[4]To není „dlouhá politická kariéra“. To je přepis pravidel, aby mohl vládnout do svých 83 let.
Stačí se podívat na stylizaci státních médií: Putin jako ochránce, mírotvůrce, génius geopolitiky. V propagandistických pořadech je prezident ukazován při sportu, při přemýšlení, při pohledu na ruské děti, jako otcovská figura. Nevidíme zde marketingové utváření politika – ale čirou nepřeryvnou ikonografii.
Státní ideologie
Rok 2022 přinesl do ruských škol povinné vlastenecké hodiny.[5] Děti učí o tom, že Rusko je terčem Západu, že válka na Ukrajině je osvobození, a že vůdce má vždy pravdu. Od září 2022 zavedlo ruské Ministerstvo školství v každé škole pravidelné pondělní lekce nazvané „Разговоры о важном“[6],[7] („Rozhovory o důležitém“).
Jde o celostátní projekt, v rámci, něhož se první hodinu týdne všichni žáci účastní diskusí na vlastenecká a občanská témata. Vztyčuje se ruská vlajka a zpívá se hymna. Navíc se salutuje a pochoduje v uniformách. Když dítě kreslí tank s písmenem „Z“ a učitelka to fotí pro Facebook školy, není to nevinná dětská aktivita. To je fašistická výchova.
Z podnětu Putina také vznikla nová státem řízená dětská a mládežnická organizace „Hnutí prvních“(ruská obdoba pionýrů či Komsomolu). Paralelně s tím se pořádají letní vojenské tábory a výcvikové kempy. Jedna z takových sítí táborů založená v roce 2022 (na přímý Putinův pokyn) se chlubí tím, že už vycvičila přes 55 000 „kadetů“ a jejím posláním je vychovat „novou generaci vlastenců, kteří milují svou vlast“.[8], [9]
Nepřítel jako nutnost
Projev Putina z 21. února 2022, tři dny před invazí:
„Ukrajina není skutečný stát. Je to výtvor bolševiků. My musíme chránit ruské obyvatelstvo před genocidou.“[10]
Co jiného je potřeba, aby byla rozpoutaná válka? Stačí jednoduchý narativ: My jsme oběti. My se jen bráníme. Nepřítel nás chce zničit. Chce rozbít trojjediný stát.[11]
Toto je klasický fašistický rétorický rámec. Nepřítel není názorový odpůrce – je existenciální hrozba, která chce zničit mírotvůrce a dárce skvělé budoucnosti.
Náhubkové zákony
V březnu 2022 byl přijat zákon, který zakazuje nazývat válku na Ukrajině válkou. Použijete-li slovo „invaze“, hrozí vám 15 let vězení. Již 1. března 2022 proběhly na školách mimořádné hodiny, kde učitelé museli žákům odříkat oficiální výklad „speciální operace“.[12]
Organizace Memorial, nositel Nobelovy ceny míru a paměťový nosič sovětských zločinů, byla zrušena.
Ruské ministerstvo spravedlnosti pravidelně označuje opoziční novináře, aktivisty i celá média jako „zahraniční agenty“. Připomíná vám to něco?
Ano. Přesně takhle začínal fašismus i v minulém století. Například ředitelka jedné školy musela rezignovat poté, co odmítla pořádat besedy s veterány z války proti Ukrajině a jiný ředitel, který nechtěl zavést „Rozhovory o důležitém“, byl dokonce úřady označen za „zahraničního agenta“.[13]
Jednou jsem přinesl fotografii: ruské dítě drží maketu tanku s nápisem „Za Putina“. A ptal jsem se: „Je to vlastenectví? Nebo už propaganda?“ Chvíli nastalo ticho. Pak někdo řekl:
„Tohle by přece mohl být plakát z Třetí říše.“
„Anebo Itálie ve dvacátých letech!“ podotkl někdo další.
A měli pravdu. Jen barvy se změnily.
Když čtete „Jak fašismus funguje“ od Jasona Stanleyho, pochopíte, že fašismus není jeden model. Je to soubor mechanismů: rozdělení společnosti, glorifikace síly, opovržení intelektem, pronásledování jinakosti, neustálý stav „ohrožení“, abych v jedné větě shrnul sílu jeho knihy.
Rusko dnes všechny tyto mechanismy používá. Ne jako náhodný výběr. Ale vědomě a se záměrem vytvořit fašistický systém.
Můžete se mnou nesouhlasit. Můžete říct: „Tohle není fašismus. To je jen autoritářský režim. Putinismus. Neosovětismus… atd.“ Dobře.
Ale řekněte to těm vězněným, mučeným, zavražděným novinářům. Těm matkám, kterým unesli, znásilnili nebo zabili syny. Těm dětem, které se učí, že Západ je zlo a válka je ctnost.
Slova nejsou podstatná. Podstatné je, co se děje.
A pokud se děje to, co se dělo ve dvacátých až čtyřicátých letech – pak musíme zvednout hlavu a pojmenovat to. I kdyby se to někomu nelíbilo. I kdyby se to báli slyšet. Ruská federace má jasně zřetelné symptomy fašistického státu, které se dál vyvíjejí a den ode dne více prohlubují.
Čtěte blog Suscitatora na Médium.cz
Anketa
Obrázek č. 1
Graf č. 1
Poznámky pod čarou
[1] La dottrina del fascismo. 1932 (Doktrína fašismu), přičítaného Benitu Mussolinimu, ale ve skutečnosti byl z velké části sepsán Giovannim Gentilem, hlavním ideologem italského fašismu. https://en.wikipedia.org/wiki/The_Doctrine_of_Fascism
[2] Enciclopedia Italiana, svazek 14, pod heslem Fascismo Tato konkrétní pasáž v originále zní: „Il fascismo concepisce lo Stato come un assoluto, davanti al quale individui e gruppi sono il relativo.“ (Překlad: Fašismus chápe stát jako absolutno, před nímž jsou jednotlivci a skupiny relativní.) Tento výrok shrnuje jednu z klíčových tezí fašistické ideologie: totální podřízení jedince vůli a zájmům státu. V Gentilově filozofii, silně ovlivněné hegeliánstvím, se stát stává nejen organizací moci, ale i morálním a duchovním vyjádřením národa.
[3]Doporučuji prostudovat kapitoly 6 a 7 knihy The Nazi Conscience, kde Koonz podrobně rozebírá, jak nacistická ideologie a propaganda formovaly veřejné mínění a morální ospravedlnění pro své činy. https://en.wikipedia.org/wiki/Claudia_Koonz
[5] https://ria.ru/20241003/putin-1976215291.html(text již není dostupný)
[7] https://ria.ru/20241003/putin-1976215291.html(už je nedostupný)
[13] wilsoncenter.org
Roger Griffin – The Nature of Fascism (Podstatné dílo pro pochopení ideologie fašismu)
Jason Stanley – How Fascism Works (Jak fašismus funguje)
Hannah Arendt – The Origins of Totalitarianism (Původ totalitarismu)
Timothy Snyder – The Road to Unfreedom (Cesta k nesvobodě)
