Článek
Podle odhadů ukrajinského ministerstva obrany zahynulo na obou stranách dohromady až 1 200 000 lidí. [1] Ani si nedokážu představit, kolik z tohoto děsivého čísla tvoří civilní oběti na Ukrajině. Jen při bombardování divadla v Mariupolu přišlo o život nejméně 600 civilistů – a kolik v celém zničeném městě?
Právě proto mi rozum nebere, proč Spojené státy dávají najevo, že „vstup Ukrajiny do NATO není na stole“.
O směřování NATO přece nemají rozhodovat paranoidní výkřiky Vladimira Putina – obavy, které nejsou ani oprávněné, ani upřímné. Opravdový strach mají Gruzie, Moldavsko a další země, které se právem obávají, že zítra mohou být další na řadě. Putinovy námitky proti rozšiřování Aliance jsou asi tak legitimní, jako byly Hitlerovy proti československému opevnění – jednoduše mu vadí, že někdo brání svou zemi.
Oprávněné a spravedlivé obavy mají mít ti, kdo si pamatují, co znamená ruské „bratrství“: Budapešť 1956. Praha 1968. Tbilisi 2008. Krym 2014. Ukrajina 2022.
A přesto stále dokola slýcháme otázku: neprovokujeme tím Putina? Co bude následovat příště – květiny pro hlavně ruských děl?
Severoatlantická aliance přitom opakovaně zdůrazňuje, že rozhodnutí o přijetí nových členů je výhradně věcí členských států a zemí, které o členství žádají. Žádná třetí země podle pravidel NATO nemá mít v tomto procesu právo veta.
Mělo by se NATO rozšiřovat dál na východ? Za mě rozhodně ano.
Rusko je jako rozlitá toxická olejová skvrna – šíří se, dusí, pohlcuje. Může a chce vést válku. Od začátku invaze v únoru 2022 vydělalo na exportu ropy a plynu víc než třikrát tolik, než kolik Ukrajina obdržela na pomoci od svých spojenců. Rusko má na válčení peněz víc než dost – a vůli je utratit.
Čtěte blog Suscitatora na Médium.cz
Anketa
Obrázek č. 1
Poznámka pod čarou
[1] Podle Keitha Kellogga, zvláštního vyslance prezidenta USA pro Ukrajinu, dosáhl počet padlých a zraněných v rusko-ukrajinské válce přibližně 1,2 milionu lidí.
