Článek
V zakouřené hospůdce Na konci nekonečna se shromáždila nám již známá pestrá společnost, bizarní symfonie duší. Kněz, rabín, Suscitator, Švejk a prostitutka.
Diskuse se točila kolem dálniční známky, té zlodějské bestie, která znepokojuje duši každého řidiče. „Kdo tohle vymyslel, měl by sedět dlouhé roky za katrem!“ rozohnil se Švejk a udeřil pěstí do stolu. „Dvě stě korun za den? To je loupež! Nic podobného nepamatuju ani za císaře pána, a to vám byla panečku doba doslova přecpaná vyžírkama.“
„Dvě stě korun za den!“ vykřikl Suscitator. „To je loupež za bílého dne.“
Prostitutka řekla: „Ano, je to nehorázné. Ale co se dá dělat? Vláda si s námi dělá, co se jí zachce. Jsou to zloději a gauneři. Přemýšlí, jak nám znepříjemnit život.“
Kněz s melancholickým tónem v hlase dodal: „Dálniční známka je symbolem chamtivosti a bezohlednosti. Ti, co ji vymysleli, se nestarají o nic jiného než o vlastní prospěch. Ale Pán všechno vidí.“
„Prospěch? To je spíš výpalné!“ rabín mluvil hlasitěji než obvykle: „Je to trest za to, že jezdíme autem.“
Prostitutka s jiskrou v oku se smála a řekla: „Ale pánové, co se tak vztekáte, co jste si zvolili to máte! Ale,“ zamyslela se, „co kdybych něco podobného zavedla i já.“
„Že bys pro kunčafty zavedla denní známku?“ zeptal se Švejk s dobromyslným výrazem v zarostlé tváři.
„A vlastně proč ne,“ přemýšlela prostitutka nahlas, „když si dnes sakra každej může vydělávat, jak chce, a ještě je za to chválenej. Hele, ta moje známka bude jako zrcadlo. Tak budu ukazovat všem okolo, jak moc se starám o blaho svých oveček.“
„Máš pravdu, holka,“ řekl Švejk, „všichni uvidí, že se poctivě staráš o blaho svejch kunčaftů.“
„Nechte toho, vy dva.“ okřikl je se smíchem v očích kněz, „Ale musím s vámi v něčem souhlasit.“
Všichni se udiveným pohledem dívali na kněze.
„Ale ne, jen chci říct, že ta jednodenní dálniční známka je spíš výpalné!“
„Jo, možná by se ti pánové z vlády měli zamyslet nad tím, jak se žije obyčejným lidem.“ řekl Švejk.
A Suscitator dodal: „Vymýšlejí další a další způsoby, jak z nás vyždímat peníze, starají se jen o to, aby se měli lépe.“
„To je pravda!“ souhlasil Švejk. „Tohle je horší než za Rakouska-Uherska! Kdejakej vydřiduch se musí teď závistí obracet v hrobě.“
Prostitutka: „Hltají peníze a nikdy se nenasytí.“
Rabín tichým hlasem řekl: „Budou volby a pak snad tu zlodějskou dálniční známku, když už by nezrušili, tak spravedlivě ocení. Třeba, aby stála dvanáct korun.“
Švejk s úsměvem na tváři pronesl: „Vidíte, přátelé, i malí a bezmocní můžou dosáhnout velkých věcí, když se spojí a jdou volit.“
Suscitator se zachmuřeným výrazem řekl: „Mm, kdyby to bylo tak jednoduché. Jenže není. Ach jo.“
Komentář k textu:
Kdo tohle vymyslel, měl by sedět dlouhé roky za katrem. Ale opravdu, by měli ti, ta nebo ten, kdo rozhodli, rozhodl či rozhodla o tom, aby dálniční známka na den stála 200 Kč bez debat poslat před soud, odsoudit a poslat do vězení. Tohle je už opravdu přes čáru. Jde o nestoudné, drzé, a hlavně neférové okrádání. A navíc, když si koupím známku odpoledne, platí mi de facto pouze půl dne do 23:59, pak si musím koupit novou známku a když se vrátím domů například v poledne, další půlden jsem vyhodil z okna. A kde je ta minuta, co chybí do půlnoci. Na každé známce je řidič okraden o šedesát sekund. Právě zkušenost s dálniční známkou mi otevřela oči, jací lidé vlastně dnes sedí ve vládě.
