Článek
Dalo by se říci, že jaderný arzenál v rukou Ukrajinců by snad mohl být – když si vypůjčím lékařský slovník – účinným „antibiotikem“ na šířící se morovou nákazu kultury smrti, která přichází z Ruské federace. Je to výzva do budoucna. Ukrajina se chce stát a mám neodbytný pocit, že se skutečně stane členem klubu zemí s jadernými zbraněmi.
„Ukrajina si dává novou výzvu,“ přemýšlím nahlas, zatímco si míchám ranní kávu. A jaká je v tom logika? Proč by Ukrajina měla chtít jaderné zbraně? Inu, když jste sousedem Ruska, možná si začnete vážit něčeho, co zaručí vaši bezpečnost víc než jednání u kulatého stolu. Logika je jednoduchá: když má druhá strana „velký klacek“, chcete ho také. Jako v časech Římského impéria – kdo měl větší kopí, ostřejší meče, silnější štíty a lépe vycvičenou armádu, měl i větší moc.
Pro Ukrajinu by získání jaderné bomby představovalo formu pojištění, takovou zásobu „antibiotik“ proti kremelské nákaze. Jenže vždycky tu je nějaké „ale“. Přemýšlím nad otázkou, zda je to opravdu tak skvělý nápad. Co NATO, OSN, a především ostatní vlastníci dalších jaderných „antibiotik“ – ti by se na Ukrajinu určitě dívali se zvednutým obočím. „A co teď? Oni ji už mají taky.“
Každý středoškolák ví, že jaderné zbraně nejsou jen o obraně. Jakmile máte atomovku, už vám nikdo nevěří, že ji jednou v budoucnu nebudete chtít použít. Dopíjím ranní kávu a stále nahlas uvažuji.
„Ale na Ukrajině přece jaderné zbraně nemají co dělat!“
„Opravdu? A co tam tedy pohledávají Rusové? A navíc, pokud se na území Ukrajiny chystají Severokorejci?“
„Hmm, ale chtít atomovky, je ze strany Ukrajinců risk.“
„No samozřejmě že je. Ale riskuje Putin a teď i Kim. Může se klidně stát, že Ukrajinci zaútočí na Severní Koreu. Proč by vlastně nemohli?“
Dopil jsem poslední doušek a řekl si: „To se nám to teď na Ukrajině pěkně vyjasňuje. Brzy tahle válka může vypadat jako absurdní scénář z temné politické satiry.“
Co na to svět? Jak zareaguje? Z pohledu člověka, který uvažuje při ranní kávě, mě napadá, že můžeme být svědky geopolitického domino efektu. Co když si třeba Poláci řeknou: „Když má atomovku Ukrajina, proč ne my?“
A Ukrajinci si můžou říct: „Když na nás zaútočí Severokorejci na našem území, proč bychom na ně vlastně neměli zaútočit i my na jejich vlastním území?“
