Článek
To je čítankový oxymóron. Rusové svolávají RB OSN kvůli tomu, že se Ukrajina – i s pomocí koalice ochotných – brání barbarské invazi s genocidními prvky, kterou vede Putin. To je jako kdyby Hitler žádal Společnost národů, aby se jednalo o vylodění Spojenců. Jako kdyby žhář volal hasiče – ne kvůli požáru, ale proto, že někdo zachraňuje oběti.
To je přesně ten moment, kdy se realita roztrhne jako slabě zašitý pytel a z jeho útrob se vysype absurdní hromádka zavánějících exkrementů absurdit.
Na pohovce z krokodýlího svědomí, nad sklenicí vodky z krokodýlích slz a pláče ukrajinských dětí, seděl Vladimír – obutý v papučích z morální vlny s hákovým lemováním – a ťukal do zlaté tabatěrky z kostí ruskými granáty zabitých Čečenců a Ukrajinců.
Naproti němu, opřený o glóbus z papírů ukrajinských diplomatických nót, funěl medvěd v uniformě nápadně připomínající uniformu SS, ale s rudými hvězdami, a mumlal si do vousů: „Speciální operace, rozhovory o důležitém.“
V rohu místnosti šibenice – a na ní se houpou viselci: karikatury mezinárodního práva – na nohou mají kolečkové brusle, aby mohli včas uniknout realitě.
Na stole leží návrh: „Ukrajina se brání? To je válečný zločin! Ihned svolat RB OSN!“
Rada bezpečnosti se shodla. Předsedající se zrovna napil ruské metafory o smyslu bombardování nemocnic – a zaskočila mu do plic. Udusil se.
Okamžitě jej nahradil jihosúdánský předseda vlády. „Navrhujeme usnesení č. 404 – realita nenalezena.“
Sál tleská. Severní Korea, Bělorusko a Eritrea posílají květiny. Nikdo je nepozval, ale i absurdita potřebuje absurdno.
Putin stojí u mapy světa a křídou dokresluje „ruskyj mir“.
Když se ho někdo zeptá, proč je mapa mokrá, odpoví: „Potí se mi ruka radostí.“
Zatímco Ukrajina hoří, OSN ústy svého generálního tajemníka vzkazuje, aby se Ukrajinci chovali slušně, neeskalovali konflikt a dodržovali pracovní dobu válčení od osmi do čtyř s pauzami na čaj.
Zatímco ruská armáda má přikázáno držet nepřetržité směny.
Putin navrhuje, aby se zabíjení přesunulo i na příměří – což podporuje filozofickou úvahou o tom, jak tank může být nástrojem lásky, pokud správně pochopíme smysl speciální operace na Ukrajině, zejména v souvislostech humanitárního chování ruské armády, například v Buči.
V přestávce zasedání OSN zpívá sbor diplomatů čtyřhlasně „Give Peace a Chance“ od Johna Lennona.
Přitom ze stropu sálu prší trosky Doněckého akademického oblastního činoherního divadla v Mariupolu – ale jen jako dekorace.
Poznámka na závěr:
Vraždící režim se domáhá práva, které denně znásilňuje. Cynismus povýšený na metodu geopolitiky. Žádost Ruské federace o svolání zasedání RB OSN na pátek 30. května kvůli tomu, že evropské země údajně ohrožují mírové vyřešení ruské války na Ukrajině je surová a krvavá diagnóza Putina.
Čtěte blog Suscitatora na Médium.cz
Anketa
Obrázek č. 1
