Článek
Prosím vás, kdybyste mě někdy viděli mířit do SuperStar, zkontrolujte, co nesu. Mikrofon mi vezměte, přibalte paví pero. Po zhlédnutí výkonu Simony Okšové bych nerad podcenil přípravu. Rozveselit Paľa Haberu je patrně těžší než zazpívat Led Zeppelin.
Jakub Prachař poznal v Simonině extrémním vokálu rychlovarnou konvici. Já bych mu za tu pohotovost přiznal kvalifikaci pro příjem reklamací. Člověk si roky hledá hlas a on mu za pár vteřin vystaví záruční list.
Představuji si, že stojím před ním. Usmál bych se: „Konvice vydává zvuk, když se v ní něco vaří. Vy zatím vydáváte hlavně smích, když slyšíte něco, čemu nerozumíte.“ To bych mu řekl. Aspoň tady, u klávesnice, jsem si tím naprosto jistý.
Prachař pak podle článku hlasoval pro postup, protože se Habera konečně směje. Všimněte si, kam má porotce nastražené ucho. Já bych cvičil dech, rytmus, výslovnost. On má absolutní sluch na Haberovu náladu. Paví pero, přátelé. Rozezpívat se můžu cestou.
Haberovi bych za výtku k rytmu přikývl. Tvrdil, že zpěvačka v refrénu předbíhá. Konečně něco, s čím se dá při příštím cvičení pracovat. Potom ovšem přidal, že si na ni vzpomene při usínání vedle partnerky. A mně by v hlavě okamžitě spustilo jeho „Mám na teba chuť“. Vidíte, čtenáři, chtěl jsem si poznamenat chybu v rytmu a najednou nevím, jestli porotce hodnotí refrén, nebo sestavuje večerní menu. „Paľo, vy jste jí chtěl opravit rytmus, nebo se vám do posudku připletl vlastní repertoár?“ Já bych od porotce rád dostal radu, kterou využiji ve zkušebně. S informací, na koho bude myslet pod peřinou, bych si tam připadal poněkud bezradný. Kam se to zapisuje? Nad notovou osnovu, nebo rovnou na povlečení?
Z Calinova hodnocení se do článku dostalo prosté „ne“. Doufám, že se vysvětlení jen nevešlo. Nerad bych křivdil vypínači: ten umí také rozsvítit. Calin chce o porotcování jednou vyprávět vnoučatům. Počítám, že pro ně připraví verzi rozšířenou alespoň o sloveso.
U Ewy Farné bych se na chvíli zastavil. Ptala se, zda soutěžící zvládne víc náročných skladeb za sebou. Já bych si dovolil otázku obrátit: „Ewo, a vy byste je zvládla? Nechcete nám to předvést? Stejnou píseň a po ní ukázku extrémního vokálu. Mikrofon už je rozehřátý.“ Pana Prachaře bych požádal, aby jí během ukázky také určoval domácí spotřebiče. Kvůli srovnatelným podmínkám. Víte, čtenáři, z pohodlného křesla se hlasová výdrž zkouší báječně. Hlavně ta cizí.Kdyby na takovou ukázku nebyl prostor, měl bych pro Ewu připravené kratší číslo: „Pánové, stačí.“ Jen bych byl zvědavý, zda ten hlas dosáhne také na vedlejší křeslo.
Namítnete, že Simona „Anavrin“ Okšová třeba zpívala na vyřazení. Můžete mít pravdu. Já jí na základě článku postup nepřiděluji. Jen mi vysvětlete, k opravě které pěvecké chyby potřebuje porotce posluchače rozesmát představou vlastního usínání vedle své manželky.
A teď mě klidně chyťte za slovo. Sám jsem se jim tady vysmál. Mám klávesnici, čas a možnost smazat větu, která se mi nepovedla. Před kamerou bych možná jen sevřel mikrofon a vypravil ze sebe stejné „Super“, jako Simona. Moje slavná replika by mi zůstala za zuby. Vyndal bych ji až v šatně.
Znáte ty odpovědi, které přijdou, když už není komu odpovědět? Tak právě tam bych nejspíš stál s vámi. A to paví pero by mi najednou vůbec nepřipadalo legrační.
Do playlistu si nepřidám ani jednoho z porotců. A kdybych přece jen vyplňoval přihlášku do soutěže SuperStar, dopsal bych pod ni drobným písmem:
„Přinesu hlas. Důstojnost nechám v šatně. Mohl bych porotě zkazit náladu.“
