Článek
Zdá se, že vláda Petra Fialy podlehla záhadnému onemocnění, které bychom mohli nazvat syndromem megalomanických utopií. Tato choroba, patrně přenášená vzduchem během zasedání kabinetu, se šíří na kotoučích modravého dýmu s jemně aromatickou vůní. Hlavním příznakem je schopnost s kamennou tváří vypouštět prohlášení, která by nezvládl zformulovat ani ten nejvytíženější stroj na generování nesmyslů. Nejnovější pacient? Ministr financí Zbyněk Stanjura, jehož symptomatická proklamace zní:
„Uděláme všechno pro to, aby u nás byly německé mzdy… Když dostaneme důvěru voličů, uděláme všechno, aby se tento cíl splnil. A za čtyři roky můžeme říct, jestli se nám to povedlo, nebo ne.“
Tento slib má asi stejnou váhu jako tvrzení, že se Česká republika chystá vyslat posádku k Alfa Centauri. A to i přesto, že momentálně nemáme ani kapacity na vypuštění meteorologické sondy. Ministr ovšem trvá na svém:
„Prohlašovat dopředu, že se nám to nepovede, je špatně. To mi připadá příliš pasivní a defenzivní. V politice máte mít smělé plány.“
Ó ano, smělé plány jsou základem úspěchu. Ale prosím, realizovatelné! Namísto velkolepých sond do ekonomických hlubin zkuste raději pouštět papírové draky – ty alespoň létají, když máte štěstí na vítr.
Ekonomická poušť s iluzí šampaňského
Představuji si vládu jako skupinku cestovatelů na Sahaře, která se rozhodla, že místo vody bude hledat jezírko plné šampaňského. Pan premiér Fiala, stojící na vrcholku písečné duny, dramaticky ukazuje na horizont a volá:
„Tamhle je oáza německých platů!“
Ministr Stanjura, mávající rozpočtovým papírem, nadšeně přitakává:
„Já už ji vidím!“
Zbytek kabinetu pak s bezelstnými výrazy následuje tuto fata morgánu. A když konečně dorazí na místo, zjistí, že místo jezírka plného prosperity je tam jen další díra v rozpočtu – hluboká jako Mariánský příkop.
Schizofrenie rozpočtové politiky
Vládní strategie dnes připomíná vizi dvojího světa. Na jedné straně seškrtává, kde může, na druhé straně slibuje ekonomické podmínky, které by i průměrného Němce přiměly zírat s pusou dokořán. Je to jako snaha natřít slona na růžovo s jednou plechovkou bílé barvy a štětečkem na nehty. Vláda se dnes prostě nachází ve fiskální schizofrenii.
Ať už za touto situací stojí halucinogenní výpary během jednání vlády, nebo prostá ztráta kontaktu s realitou, jedno je jisté: současný vládní kabinet by měl být zřejmě snad i izolován v politické karanténě. Jinak se příště možná dozvíme, že k německým mzdám přidáme i norský sociální systém, švýcarskou preciznost a tropické podnebí – vše za cenu jedné průměrné mzdy jako v Německu. Jen otázka na závěr: Jde snad o novou dosud neznámou politickou chorobu? Že tedy v něčem máme prvenství.
