Tři scénáře života jedné ženy: jak přístup k sociání práci může změnit budoucnost pro ni i její děti

Jak dopadne matka samoživitelka se třemi dětmi, která po rozchodu s partnerem zůstala bez finanční podpory, bydlení a v exekucích? To záleží i na tom, zda se dostane ke kvalitním sociálním službám, které ji poskytnout záchrannou síť.

Tři scénáře této situace mapuje závěrečná zpráva veřejné zakázky Finanční modely: kvalita sociální práce, kterou pro Ministerstvo práce a sociálních věcí zpracoval STEM Ústav empirických výzkumů. V jednom z nich se ženě potřebná sociální podpora dostane včas a v dostatečné kvalitě, v dalších intervence z důvodu nedostupnosti sociálních služeb přijde opožděně či úplně chybí. A výsledky ukazují, že životní cesta celé rodiny se v každém scénáři výrazně liší, což má dopad nejen na kvalitu života jejích členů, ale také na náklady státu.

Žena ve věku 36 let, vyučená v oboru cukrářství a matka tří dětí, se stala jedním z modelových případů studie, jejímž cílem je ukázat náklady ve vztahu k přínosům sociální práce. Po rozchodu s partnerem se ocitá bez příjmů a v exekucích ze společných půjček. Nezvládá platit nájem, a ztrácí tak i bydlení. U dětí se v důsledku těžké situace zhoršují školní výsledky a začínají se objevovat problémy s chováním, agresivita či záškoláctví.

V prvním – pozitivním – scénáři se žena obrací na sociální pracovnici města, v němž žije. Ta své klientce obratem pomáhá najít vhodný azylový dům pro matky s dětmi a současně podává žádost o byt v městském projektu sociálního bydlení. V azylovém bydlení začíná další sociální práce – pracovníci matce pomáhají zajistit sociální dávky, jako jsou hmotná nouze či státní sociální podpora. Zahajují také společné kroky pro získání výživného od bývalého partnera.

Po půl roce se celá rodina stěhuje do bytu 2+1 od bytové komise městského úřadu, a sociální pracovníci ji podporují v zajištění minimálního standardu bydlení i skrze potravinové banky a další služby k vybavení domácnosti. V rámci spolupráce se sociálními pracovníky a pracovnicemi se daří také umístit děti do nových školních zařízení, jsou jim zprostředkovány nízkoprahové služby a volnočasové aktivity, což postupně vede ke zlepšení jejich školních výsledků.

Žena si díky těmto změnám může najít zaměstnání na plný úvazek a ve spolupráci s Úřadem práce nachází místo jako pomocná síla v kuchyni. V rámci poradenství se jí také podaří dohodnout splátkový kalendář na splacení většiny dluhů a sestavit a naplánovat domácí rozpočet. Od partnera navíc nyní přichází pravidelné výživné. I díky občasné podpoře sociální pracovnice si dotyčná udržuje bydlení a pravidelně splácí své dluhy. Postupně si také může hledat práci ve svém oboru.

U prvního scénáře se ženě dostala komplexní podpora zaměřená na stabilizaci životní situace a zlepšení podmínek pro ni a její děti. Ve scénáři, kdy tato pomoc nepřichází včas z důvodu její nedostupnosti, rodina propadá sítem sociální podpory. Po ztrátě bydlení se ocitá na ulici i s dětmi, které kvůli své životní situaci postupně přestávají chodit do školy. Následně děti matce odebírá OSPOD a umísťuje je do dětského domova.

Psychický stav ženy se logicky zhoršuje, ztrácí poslední příjem, kterým byl rodičovský příspěvek, a narůstají dluhy za zdravotní a sociální pojištění, ale i za nesplacené pohledávky z minulosti. Kvůli neznalosti nevyužívá služeb pro osoby bez domova, nemá na potraviny a končí v rukou záchranné služby a následně v hospitalizaci kvůli celkovému vyčerpání organismu. V nemocnici se setkává se sociálním pracovníkem, který zahájí intervenci. Nakonec se dostane do azylového domu a může postupně pracovat na stabilizaci své životní situace a získání dětí zpět do péče.

Ve třetím, nejčernějším scénáři se hlavní postavě přběhu žádné intervence ze strany sociálních pracovníků a pracovnic nedostane. Po ztrátě přístřeší, svých dětí i příjmů se začíná dopouštět drobných krádeží a finance získává i prostřednictvím prostituce, užívá alkohol a návykové látky. Její fyzický i psychický stav se výrazně zhoršuje a několikrát skončí na záchytce a v péči lékařů. Kvůli krádežím se dostane do vězení, po propuštění z výkonu trestu se však vrací na ulici i ke svým návykům. Po pár měsících umírá na vyčerpání organismu.

Zpráva dále vypočítává, kolik stát stojí dva roky života této ženy a jejích dětí. Náklady v prvním scénáři spočítali autoři a autorky studie na 907 518 korun, největší částka přijde na azylový dům – 60 tisíc korun měsíčně po dobu šesti měsíců. Dále jsou započítávány náklady na sociální bydlení, sociální dávky, podporu při hledání zaměstnání na Úřadu práce a práci sociálních pracovníků a pracovnic.

Přestože se následující dva scénáře zpočátku zdají být „levnější“ variantou, v dlouhodobém horizontu vedou k výrazně vyšším sociálním i ekonomickým nákladům pro celou společnost. Scénář, v němž se ženě dostane podpory sociálních služeb až poté, co skončí v nemocnici, vychází na zhruba 2,4 milionu korun. Zde vedle nákladů na azylový dům a dávky, ke kterým se protagonistka modelového příběhu posléze dostane, nejvyšší částku tvoří péče o tři děti v dětském domově, tedy 161 tisíc měsíčně po dobu jednoho roku, dále pak náklady na hospitalizaci a následně za poskytnuté služby sociálních pracovníků a pracovnic.

Neintervenční varianta vychází na 5,7 milionu korun. Velmi vysoké náklady jsou spojené s ústavní péčí v dětském domově (které jsou zde navíc vypočítány jen na 24 měsíců, nikoli do dosažení plnoletosti), opakované náklady na hospitalizaci a lékařské zákroky, soudní řízení a věznění. V neposlední řadě náklady vzniklé úmrtím, jako jsou soudem nařízená pitva či sociální pohřeb. Žena navíc není schopna ekonomické produktivity.

Zpráva však nezapomíná zdůraznit, že v sociální práci se nelze řídit pouze finančními náklady. Nejzásadnější by měla být kvalita života, fyzické a psychické zdraví. „Smrt jako výsledek zanedbání sociální práce není v žádném případě přijatelná, a takový scénář musí být při uvažování o nastavení postupů a nástrojů vyloučen jako možnost,“ uvádí zpráva.

Cílem zprávy bylo ověřit efektivitu a vliv sociální práce na veřejné finance i sociální blahobyt, a to za vytvoření finančních modelů, které porovnávají nulové, odložené intervenční a včasné intervenční varianty pro tři modelové příklady. Jedním z nich byla právě matka samoživitelka, dalšími osoba se zdravotním postižením a seniorka s vážnými zdravotními problémy. Ve všech zmíněných situacích vedla včasná a kvalitní sociální práce už ve dvouletém horizontu k úsporám veřejných financí.

Autorský tým zprávy uvádí, že kombinace fiskálního a socioekonomického hodnocení ukazuje, že investice do preventivních opatření a včasných zásahů v oblasti sociální práce jsou společensky i ekonomicky efektivní. Náklady na preventivní sociální práci jsou významně nižší než náklady na represivní opatření, a státu tak mohou ušetřit statisíce u každého klienta či klientky, zejména v systémech zdravotnictví a justice.

„Celkově lze říci, že vyšší dostupnost a kvalita sociální práce (za předpokladu dobré dostupnosti odpovídajících sociálních služeb) přináší úspory veřejných financí tím, že snižuje výskyt negativních sociálních jevů a zlepšuje celkový blahobyt společnosti,“ uvádějí autoři a autorky.

Statistická ročenka MPSV pak ukazuje, jak zásadní roli v poskytování sociálních služeb hrají právě neziskové organizace. V České republice je celkem 3607 poskytovatelů sociálních služeb, více než 60 procent z nich (2200) tvoří neziskové organizace.

Řada oblastí není veřejným sektorem takřka vůbec zastoupená. Například více než 90 procent domů na půl cesty pro mladé odcházející z dětských domovů, osoby ohrožené sociálním vyloučením či lidi s trestní minulostí poskytují neziskové organizace. Stejně tak je tomu u zařízení pro krizovou pomoc, nízkoprahových denních center a zařízení pro děti a mládež, terapeutických komunit, sociální rehabilitace či pracovišť rané péče nebo následné péče.

Neziskové organizace zřizují také většinu služeb v oblasti azylových domů, nocleháren, sociálních poraden, center denních služeb, intervenčních center a sociálně terapeutických dílen, což dále potvrzuje nezbytnost fungování neziskových organizací.

Kombinace těchto služeb tvoří záchrannou síť lidem, kteří jsou sociálně či zdravotně znevýhodnění, a jejich poskytování přispívá ke zlepšování kvality života i zapojení do společnosti. Může se jednat se jednat o osoby s postižením či chronickým onemocněním, seniory a lidi v závěru života, děti a mladé z rizikového prostředí a jejich rodiny, oběti domácího násilí, lidi bez domova, se závislostí, v exekucích, osoby s migrační zkušeností nebo ty, kteří se stali obětí například přírodní katastrofy.

Veřejný sektor, stát, kraje či města a obce, jsou pak v nadpoloviční většině poskytovatelem zejména týdenních stacionářů, domovů pro osoby se zdravotním postižením, domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem a chráněných bydlení. Na 16–18 procent domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem spravují soukromí poskytovatelé, kteří v dalších oblastech poskytují služby v minimální míře.

Autorka: Barbora Báštěcká

Zajímají vás další články o nezisku a občanské společnosti? Působíte v neziskovém sektoru a hodily by se vám užitečné informace, jak zlepšit vaši práci? Navštivte náš web Svetneziskovek.cz.