Astronomové našli v Mléčné dráze modrého veleobra, který se pohybuje neobvykle vysokou rychlostí

Mezinárodní tým astronomů, vedený výzkumníky z Astrofyzikálního ústavu Kanárských ostrovů (IAC) a univerzity v La Laguně (ULL), našel jednu z nejhmotnějších a nejzářivějších hvězd v naší galaxii za hustým oblakem mezihvězdného plynu a prachu.

Je to veleobr s hmotností téměř 50krát větší než Slunce, s poloměrem téměř 40krát větším, než má Slunce a svítivostí blížící se milionkrát větší než naše vlastní hvězda. Dostal index označení 2MASS J20395358+4222505. Ale jeho nejvíce znepokojujícím aspektem pro výzkumníky je změna jeho rychlosti na 60 km/s, která je na jeho rozměry překvapivě vysoká.

Objekt, který byl již uveden v řadě astronomických katalogů, bylo možné pozorovat s vysokou přesností díky spektrografu MEGARA na teleskopu Grantecan. Studiebyla zveřejněna v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Hvězda 2MASS J20395358+4222505 je jednou z nejzářivějších hvězd v naší galaxii. Nachází se poblíž středu nejbližší zóny masivního formování hvězd Cygnus-X, asi 5 700 světelných let daleko od Země. Nicméně J20395358+4222505 je hvězda, která byla prakticky neznámá.

Důvodem je, že se nachází za hustými oblaky plynu a prachu, které snižují množství jeho viditelného světla, které k nám dopadá, téměř 10 000krát. To znamená, že tato hvězda, místo aby měla magnitudu 4, díky které by byla viditelná pouhým okem (limit pro hvězdy viditelné pouhým okem je 6. magnituda), je katalogizována ve viditelnosti při magnitudě 14 (v astronomii čím větší je číslo pro velikost hvězdy, tím slabší je hvězda).

Kvůli jeho zvláštním vlastnostem byl J20395358+4222505 pozorován během uvádění do provozu víceobjektového spektrografu MEGARA po jeho instalaci na GTC nebo Grantecan, na observatoři Rokle de los Muchachos (Garafía, La Palma). Výsledkem bylo pro vědce trojí odhalení.

Za prvé, hvězda se ukázala jako mocný modrý veleobr, jehož hmotnost je 50krát větší než Slunce, poloměr je téměř 40krát větší než Slunce a svítivost je téměř milionkrát větší než Slunce. Je to jedna z nejhmotnějších a nejzářivějších hvězd v Mléčné dráze.

Za druhé, hvězda se nachází v neobvyklé fázi evoluce, blíží se ke konci svého života v hlavní sekvenci (kde hvězdy tráví 90 % svého života) a v bodě, kdy prochází velkými transformačními změnami. Vědci se domnívají, že hvězda bude pravděpodobně pokračovat jako modrý hyperobr, jichž je v Mléčné dráze známo jen několik.

Třetím překvapením, a nejneočekávanějším, je, že se zdá, že hvězda dramaticky mění svou rychlost. Dvě pozorování pořízená v po sobě jdoucích dnech ukazují změnu rychlosti hvězdy až o 60 km/s. Tak vysoká rychlost v tak hmotné hvězdě implikuje obrovskou gravitační přitažlivost, která ji nutí pohybovat se tak rychle.

Vědci nabízejí dvě možná vysvětlení: že existuje srovnatelná hvězda nebo kompaktní objekt (neutronová hvězda nebo černá díra), která hvězdu doprovází v binárním systému. Pozorování však neukazují žádnou stopu po doprovodné hvězdě, což možnosti ještě více snižuje. Pokud je hvězda velmi kompaktní, její progenitorová hvězda musela být jednou z nejhmotnějších hvězd v naší Galaxii.

Na této práci se podíleli i další výzkumníci z IAC a z řady institucí, mezi které patří ESO, Centrum astrobiologie (CAB), univerzita v Mnichově, Univerzita v Innsbrucku, UCM a společnost Fractal. Gran Telescopio Canarias a observatoře Instituto de Astrofísica de Canarias jsou součástí sítě singulárních vědeckých a technických infrastruktur (ICTS) Španělska.

-ima-

Článek byl upraven z tiskové zprávy IAC, vědecká studie byla publikovaná v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, Artículo:  A. Herrero et al: „The nature of the Cygnus extreme B supergiant 2MASS J20395358+4222505“, MNRAS, leden 2022. DOI:  10.1093/mnras/stab3660