Světlo v nás: Maják lásky a naděje

Evangelium Tomášovo – logion 70: „Ježíš řekl: To, co máte v sobě, vás zachrání, když to vytvoříte sami ze sebe. Jestliže to v sobě nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí.“

Je fakt, že není vždycky snadné najít cestu, která by nás vedla skrze nástrahy a zkoušky, které před nás život staví. Přesto existuje zář, které může přinést do temnoty světlo. To, že je v nás samých nás většinou napadne až po dlouhém období hledání v těch vnějších věcech, co nás obklopují.

Toto vnitřní světlo, o němž mluví Tomášovo evangelium, nás zve, abychom prozkoumali, co v sobě máme, abychom mohli sami sebe i svět kolem nás oživit láskou a nadějí. I malé skutky laskavosti a soucitu dokážou změnit svět k lepšímu.

„To, co máte v sobě, vás zachrání, když to vytvoříte sami ze sebe.“ Tato slova nabádají k hlubokému ponoru do vlastní duše a k objevování vlastních schopností a sil. Každý z nás v sobě nosíme nekonečný potenciál pro tvorbu, lásku a pochopení.

Prvním krokem k nalezení naděje je obrátit se do svého nitra. Naslouchat svému srdci a intuici. Poznávat své myšlenky a emoce. Vnímat krásu a sílu, která v nás dřímá. To je cesta k sebepoznání a k nalezení vnitřního kompasu, který nás povede životem.

Když tento potenciál poznáme, uznáme ho za svůj a uvolníme ho tímto přijetím, umožníme svému vnitřnímu světlu, aby svítilo a rozptylovalo temnotu nejen v nás, ale i ve světě kolem nás. Má to však malý háček. Teprve když se naučíme milovat a oceňovat sami sebe, můžeme skutečně milovat i ostatní.

Každý z nás se pak může stát majákem. Každý z nás se může stát majákem svobody, když žijeme podle svých pravdivých hodnot a odvážíme se být sami sebou v každém okamžiku našeho života. Stáváme se majákem autenticity, když otevřeně sdílíme své skutečné já s ostatními, nebojíme se ukázat naše slabiny a v slabinách vidíme sílu.

A nakonec, představujeme maják lidskosti, když rozšiřujeme soucit a porozumění vůči všem bez rozdílu, překonáváme bariéry a spojujeme se s druhými na nejhlubší lidské úrovni.

A tak je výzva, kterou před nás staví 70. logion Tomášova evangelia, dvojí. Nejprve musíme toto světlo v sobě najít a až pak se můžeme rozhodnout ho sdílet. V životě se setkáváme s mnoha zkouškami, které nám mohou naše vnitřní světlo zakrýt. Může to být traumatizující ztráta, strach a smutek, nebo i pocit osamění.

V těchto chvílích se nám pak může zdát, že náš vnitřní zdroj světla a naděje vyhasíná. Přesto je důležité si připomenout, že i ta nejmenší jiskra může rozsvítit tmu. A že ta jiskra pochází z lásky a soucitu, které do světa přinášíme.

Zároveň musíme být opatrní, abychom nepropadli temnotě toho, co v sobě nemáme. Strach, pochybnosti a negativita mohou být stejně silné a ničivé, pokud jim dovolíme, aby se staly středem našeho bytí. Přeměna strachu na lásku, pochybností na jistotu a negativity na pozitivitu vyžaduje skutečnou, nikoliv instagramovou odvahu a rozhodnutí vidět svět a sebe samotné v novém světle. Nikoliv foto filtrů iPhonu.

Jak tedy můžeme toto vnitřní světlo v sobě rozsvítit a udržet ho živé? Klíčem je láska – k sobě samým, k druhým a ke světu jako celku. Láska je silou, která nás spojuje, zvedá nás, když padáme a osvětluje naši cestu, když hledáme směr. Když se rozhodneme žít v lásce (v pravdě), stáváme se majákem naděje pro ty, kteří ji potřebují.

Naše představy, naše slova a naše činy jsou odrazem toho, co nosíme v srdcích. Ačkoliv cesta k lásce a naději nemusí být snadná, je to cesta, kterou je naše lidství hodno ujít. Protože právě v konečném důsledku, to, co v sobě sami ze sebe vytvoříme a co s sebou neseme, má moc nejen nás zachránit, ale i transformovat svět kolem nás.

A tak, když se příště setkáte s výzvami, vzpomeňte si na toto vnitřní světlo. Připomeňte si, že už máte v sobě vše, co potřebujete, abyste překonali temnotu světa kolem. A že sdílením tohoto světla – vaší lásky, vašeho soucitu, vaší odvahy – s ostatními, nejenže pomáháte léčit svět, ale také přinášíte naději tam, kde je nejvíce potřeba. Protože v pravdě, v lásce, tam leží naše největší síla.

To, co máte v sobě, vás zachrání, když to vytvoříte sami ze sebe (Přijmeme-li myšlenku za svou a uvědomíme si ji světlem svého srdce a rozumu, pak v nás vzniká láskyplný život, který pak sobě i světu dáváme).

Jestliže to v sobě nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí (Pokud však onu myšlenku vezmeme k sobě bez přijetí srdcem a rozumem, odsoudíme ji k věčnému zatracení a bloudění v tmách našeho nevědomého nitra, odkud nám jednou přinese naši smrt).

A tak by se nám tématy pro letošní Velikonoce mohli stát tyto otázky:

Zdroje:

Už je tolik lidí bez lásky, jsi jak hvězdy, co se na nebi třpytí.

Soucit srdce pro mé otázky, odpovědi jsou obrázky, co tak svítí.

Přestat se schovávat ve tmě, pojď uchopit skutečnost okamžiku

A kdy čekáš ho ty ve mě? Když na bundě máš boží heraldiku?

Vyvoláváš sem hvězdný třpyt, co z nitra vzejde, tě zachrání, křičím.

Ta chuť srdce těla tebe políbit, co si z nitra nepřivoláš, to tě zničí.