Článek
Složité manželství, záliba v magii a „mužských“ koníčcích
Eleonora Elisabeth Amálie Magdalena se narodila 20.6.1682 ve Vídni a pocházela z knížecího rodu Lobkowiczů. V roce 1701 ji provdali za Adama Františka ze Schwarzenbergu. Manželství zpočátku nebylo vůbec šťastné, Adam si vydržoval několik konkubín, se kterými se pravidelně stýkal a Eleonora trpěla čím dál větší úzkostí, protože se jí nedařilo otěhotnět a přivést na svět tolik potřebného mužského potomka. Po pěti letech manželství porodila dceru Marii Annu, tři roky nato otěhotněla znovu, ale těhotenství skončilo potratem. V roce 1710 ji její manžel vypudil z vídeňského dvora a jako příčinu uvedl Eleonořinu nevěru, skutečný důvod byl ale praktického rázu - nedostal totiž slíbené věno pětadvacet tisíc zlatých a z příslibů, že je bude dostávat ve splátkách nakonec nic nebylo a jemu došla s Eleonořiným otcem Ferdinandem Augustem z Lobkovicz trpělivost.
Manželské vztahy se ale postupem let začaly zlepšovat, a nakonec Adam František Eleonoře povolil, aby se za ním přistěhovala na zámek v Českém Krumlově. Velmi si přála porodit svému manželovi mužského dědice, ale stále se to nedařilo a šance na úspěch začaly s přibývajícími léty slábnout. Eleonora se ale odmítla vzdát a mimo tehdejší oficiální způsoby léčby její neplodnosti se nezdráhala zkoušet i alternativní cesty včetně magie. V roce 1722 - v jejích 40 letech (což v té době bylo extrémně neobvyklé) - se jí konečně narodil vymodlený syn Josef Adam.
Zámek v Českém Krumlově
Rodinné štěstí ale trvalo pouhých pár let, jelikož její manžel zemřel v roce 1732 při nešťastné náhodě během lovu, kdy ho omylem zastřelil sám císař Karel VI. Z Eleonory se stala velmi bohatá vdova a její okolí předpokládalo, že si brzy vybere nového manžela a znovu se vdá, ale emancipovaná kněžna nic takového neplánovala. Z její dochované korespondence je patrné, že svého muže milovala a jiného „náhradníka“ už hledat nechtěla. Namísto toho se pevnou rukou chopila manželových povinností, a k tomu s velkou oblibou vyrážela na lovy a kouřila.
Nebojácná šlechtična se mění v upíra
Eleonoru ale začaly pár let po Adamově smrti trápit zdravotní potíže, které se neustále zhoršovaly. Velmi špatně spala, trpěla nechutenstvím a chudokrevností a výrazně zhubla. V té době vrcholila v českém království „upírská horečka“, kdy lidé pevně věřili v existenci tzv. nemrtvých, kteří napadají živé a vyvolávají přírodní katastrofy a pohromy, jako byl úhyn dobytka, špatná úroda, různé nemoci a mizení lidí apod.
Vampýr (upír) – bytost, čerpající energii pro svou existenci z životní síly živých, byla podle víry lidí osoba, která zemřela náhle bez nějakých příznaků, často sebevrah, po jejíž smrti se začaly dít „divné“ - výše popsané věci. Pokud měli občané daného místa, kde k podobným událostem ve zvýšené míře začalo docházet, podezření na nějakou konkrétní osobu, vydali se na hřbitov, kde zkontrolovali její hrob a pokud se její tělo nerozkládalo dostatečně rychle, bylo to pro ně potvrzení, že se skutečně jedná o nemrtvého. Pokud nevzniklo podezření na nikoho, kdo by mohl „škodit“, ale občané byli přesvědčeni o tom, že za pohromami, které se jim dějí, stojí nemrtvý, nechali po hřbitově proběhnout koně a pokud se nad některým hrobem splašil, měli jasno. Z upírské hrobky se údajně také měly ozývat mlaskavé zvuky – z toho, jak vyhladovělý upír požíral vlastní rubáš a poté i ostatky okolo něj pohřbených mrtvých.
Vampýr
Tělo upíra se muselo zneškodnit, aby se mu zamezilo v dalším způsobování újmy bohabojným občanům – jeho tělo se spálilo, případně se mu usekávala hlava, ruce a nohy, srdce se probíjelo kůlem a před opětovným zasypáním hrobu se ještě zatížilo kameny. Lidé totiž věřili, že upír ze svého hrobu vychází a napadá živé, kteří se poté sami stávají upírem - což se projevuje přesně takovými příznaky, které sužovaly kněžnu Eleonoru. Dnes se má za to, že trpěla leukémií nebo nějakou jinou formou rakoviny.
Jelikož si s její nemocí žádný z lékařů nevěděl rady, uchýlila se kněžna jako při léčení neplodnosti k alternativní medicíně a zaklínadlům - v zámecké knihovně se po ní dochovaly desítky knih s okultní tematikou, zaměřené na odehnání démonů, vampýrů a čarodějnic nebo na astrologii, ve kterých jsou kněžniny vlastnoruční poznámky. Zachovaly se také sáhodlouhé účty za léky. Aby taky nebyly nákladné, když se jednalo o velmi vzácné ingredience, jako „račí oči“ (sedimenty z žaludků říčních raků), vorvanina (tuk z vorvaních lebek), roh jednorožce (roh narvala nebo zkamenělý mamutí kel) nebo vlčí mléko. Kvůli tomu měli její lovci nařízeno lovit vlčice, které pak chovala na zámku, z něhož se po nocích ozývalo táhlé vlčí vytí, které už tak vystrašené poddané ještě více děsilo.
Eleonořino zdraví se ale vzdor všem drahým medicínám nelepšilo a krátce před svou smrtí odjela do rodné Vídně, kde 5.5. 1741 nad ránem vydechla naposledy. Ještě ten den dopoledne byla pitvána největšími odborníky té doby, což bylo krajně neobvyklé, protože šlechtici se v té době pitvali jen v mimořádných případech a když už se k tomu přistoupilo, byl vždy vyhotoven pitevní protokol, ve kterém byla uvedena příčina úmrtí. A Eleonor nejenže byla pitvána, ale nebyla ani stanovena žádná příčina jejího úmrtí a tyto neobvyklé okolnosti spolu se skutečností, že lékaři za pitvu dostali enormně vysokou odměnu ve výši 3 tisíců zlatých (což je v přepočtu na dnešní měnu milionová částka), přispěly k mínění několika badatelů, že pitva mohla být zástěrkou pro „protivampýrské“ postupy, a bylo během ní vyjmuto Eleonořino srdce a nejspíš provedeny i další „bezpečnostní“ opatření.
Hned po pitvě bylo tělo kněžny vráceno zpátky do Českého Krumlova a pohřbeno v pozdních večerních hodinách jen s několika nezámožnými svědky. Její jediný syn se po Eleonořině smrti snažil od své matky co nejvíce distancovat - vyřadil a spálil řadu okultních knih, propustil její služebnictvo a dal přestavět její komnaty. A v roce 1996 navíc vyšlo najevo, že Eleonořin portrét (v úvodním obrázku) byl přemalován.
Legenda o upírské kněžně znovu ožívá díky vídeňskému profesorovi
V roce 2000 došlo v Českém Krumlově během rekonstrukce inženýrských sítí ve čtvrti Plešivec k odkrytí 11 kostrových hrobů. Některé z nich byly v rozporu s křesťanskými zvyklostmi orientovány ze severu na jih, k tomu měla těla končetiny zatížené kameny a jedna z koster měla oddělenu hlavu od těla, ruce svázané růžencem a v čelistech zaražený kámen. Tento objev inspiroval profesora z vídeňské univerzity Rainera Köppla k teorii, že se určitě muselo jednat o „upíry“, a dokonce přišel po nastudování pověr, které život kněžny Eleonory provázely s tvrzením, že skutečným předobrazem slavného Draculy spisovatele Brama Stokera nebyl Vlad Țepeș, ale ona. Toto tvrzení měla podpořit skutečnost, že román Dracula v původním rukopisu obsahoval ještě jednu kapitolu, která do něj nakonec nebyla zahrnuta a vyšla samostatně pod názvem Draculův host.
První vydání Stokerova Draculy z roku 1897
Děj kapitoly se odehrává 30. dubna během Valpuržiny noci v Mnichově - hlavní hrdina cestuje kočárem do opuštěné vesnice, kam ho vyděšený kočí zprvu nechce ani odvést a následně ho zde zanechává samotného a odjíždí. Vypukne bouře a muž tedy hledá nějaké útočiště, kde by se před ní mohl schovat a zabloudí ke hřbitovu. Dojde až k největší hrobce, na které je nápis: „Hraběnka Dulingerová z Hradce Štýrského, nalezena mrtvá 1801“. Oblohu ozáří silný blesk a muž spatří v šeru hrobky „krásnou ženu s plnými tvářemi a rudými rty, zdánlivě spící na katafalku.“ Upadne do mdlob a probere se s ležícím vlkem na hrudi, který zahřívá jeho krev pro upírskou hraběnku z hrobky. A jejím předobrazem měla být právě česká kněžna.
Tato teorie se stala základem i pro dokument z roku 2007 „Die Vampirprinzessin“ - „Kněžna upír“, podle historických záznamů ale stojí na vratkých základech.
Pan profesor není historik, působí na katedře mediálních studií. Když jsem začala Eleonoru studovat, tak jsem se s ním spojila a on mi na rovinu řekl, že nikdy v archivech nebádal. Jen pospojoval fakta a spoustu věcí si domyslel, aby vznikl zajímavý příběh o tom, jak to případně mohlo být.
Mimo jiné je totiž prokázáno, že například v době, kdy se mělo z krumlovského zámku ozývat vlčí vytí, kněžna na zámku vůbec nepobývala, jelikož jejím sídlem byl v té době zámek Hluboká. A racionální vysvětlení vnáší historici i do dalšího z „důkazů“ o Eleonořině upírství - údajnému pití vlčího mléka:
Schwarzenbergové měli na Šumavě speciální vlčí obory, aby oddělili škodnou od lovné zvěře. Vlčice však rozhodně nedojili. V soupisu Eleonořiných léků se sice nachází položka „Wolfsmilch“, kterou lze přeložit jako „vlčí mléko“, jde však o německý název pro léčivou bylinu pryšec okrouhlý.
ZDROJE:
https://www.youtube.com/live/Xay_P_S_DWg?si=wwxh1HSCjAAe0yYk
https://www.historickaslechta.cz/osobnosti/lobkowiczova-eleonora-1682-%E2%80%A0-1741/
https://www.stream.cz/badatele/pruzkum-hrobky-upiri-knezny-jak-se-podarilo-objevit-desive-tajemstvi-64757029
https://www.novinky.cz/clanek/historie-eleonora-amalie-ze-schwarzenbergu-upiri-knezna-z-ceskeho-krumlova-40353521
https://badatele.net/hrabe-dracula-pochazel-z-cech-kdo-to-byl-a-proc-ho-autor-romanu-prestehoval/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eleonora_Am%C3%A1lie_ze_Schwarzenberka
