Článek
Jsem Lucka a když se na to podívám očima někoho jiného, vlastně chápu, proč moje představa může působit zvláštně. Je mi dvacet, sportuji a pravděpodobně bych neměla velký problém najít muže, který by se mnou chtěl strávit noc i bez finanční odměny.
Jenže najít muže není to samé jako najít muže, kterého skutečně chci. Nejde mi o počet zájemců, ale o určitý typ člověka, který se dnes podle mě hledá hůř, než by se mohlo zdát.
Nechci chlapa, který mi bude dokazovat, kolik žen měl
Muži, kteří se během několika minut začnou chlubit svými zkušenostmi, mě většinou spíš odradí.
Mnohem sympatičtější je pro mě člověk, který přizná, že je nervózní. Nemusí vědět všechno, nemusí mít na každou situaci nacvičenou odpověď a už vůbec nemusí hrát roli nějakého alfa samce. S tím skončím v posteli na prvním rande.
Právě takoví muži mi často připadají přirozenější. Nechci profesionálního svůdníka, ale člověka, se kterým bych se mohla normálně bavit a který by si přede mnou na nic nehrál.
Možná právě teď sedí doma u počítače
A pak mě napadá ještě jeden paradox. Možná muž, kterého bych si skutečně vybrala, právě teď vůbec není na večírku, v baru nebo ve fitness centru a nesnaží se upoutat pozornost žen.
Možná je večer, sedí doma u počítače nebo drží v ruce mobil a jednoduše zabíjí čas. Projíždí články, sleduje video nebo čte diskuse, zatímco jiní jsou venku a aktivně se seznamují.
A právě takový člověk mi může připadat zajímavější. Ne proto, že bych hledala někoho osamělého za každou cenu, ale protože nepotřebuji muže, jehož celý večer stojí na tom, aby byl vidět.
Kdybych naopak viděla chlapa, který tráví každý večer na party, obchází ženy nebo stojí dvě hodiny před zrcadlem ve fitness centru, asi by mě tolik nezaujal. Možná je to předsudek, ale v hlavě by mi okamžitě bliklo: na mě až příliš velký frajírek.
A co muž, který už vztah má?
Je tu ale ještě kontroverznější skupina mužů. Někteří žijí dlouhé roky v manželství nebo vztahu, mají děti a doma fungující rodinu, ale intimní část vztahu už dávno není taková, jakou by si představovali.
Někteří možná svou partnerku stále milují, ale sexuálně se od sebe vzdálili. Jiní mohou mít pocit, že mezi nimi zmizela přitažlivost, nebo prostě touží po něčem krátkém a bez dalšího závazku.
Právě takový muž může být paradoxně mnohem méně „namachrovaný“ než člověk, který každý víkend vyráží lovit ženy. Může chtít krátké dobrodružství, ale současně vůbec netoužit po nové partnerce nebo po tom, aby převrátil celý svůj život vzhůru nohama.
To ale neznamená, že bych považovala nevěru za bezproblémovou. Pokud je člověk v monogamním vztahu, nese odpovědnost za pravidla, která si s partnerkou nastavil, a placené setkání tuto odpovědnost nemaže.
Ano, klidně panic
Panic by mi vůbec nevadil. Naopak jsem si uvědomila, že mě představa sexuálně nezkušeného muže možná přitahuje více než muž s desítkami předchozích partnerek.
Nejde mi ale o panictví jako nějakou trofej. Nechci nikoho „připravovat o panictví“ jen proto, abych si mohla odškrtnout zvláštní zkušenost.
Přitahuje mě spíš to, co si s nezkušeností spojuji. Určitá nesmělost, nejistota, méně naučených gest a větší ochota říct si navzájem, co nám skutečně vyhovuje.
A pokud by muž nebyl doslova panic, ale měl jen minimum zkušeností, vůbec by to nevadilo. Jestli měl sex jednou, dvakrát nebo vůbec, je pro mě méně důležité než to, aby se nepovažoval za sexuálního mistra světa.
A vůbec nemusí mít dokonalé tělo
Tady možná překvapím ještě víc. Přestože sama pravidelně cvičím, vůbec nepotřebuji vedle sebe muže s vyrýsovaným břichem.
Klidně může mít pár kilo navíc. Klidně může mít pupek a rozhodně nemusí vypadat jako model z reklamy na fitness centrum.
Mnohem důležitější je pro mě, aby byl upravený a čistý. Dobrá hygiena pro mě znamená víc než svaly, drahé oblečení nebo značkové hodinky.
Čisté oblečení, sprcha, čisté ruce, upravené nehty a normální péče o zuby jsou pro mě základ. Nedokonalá postava mě neodradí, ale špatná hygiena ano.
Kdybych to měla shrnout úplně jednoduše, znělo by to asi takto: pupek mi nevadí, špína ano.
Čtyři tisíce za večer?
Vydělávám dost, mohu si dovolit zaplatit. Když jsem začala přemýšlet nad konkrétní částkou, dokázala bych si představit přibližně 4 000 korun za diskrétní večer. Nešlo by o cenu člověka ani o automatické právo na cokoli, co by mě napadlo. Pokud by rande skončilo milováním, dala bych ti klidně 20.000 Kč.
Vnímala bych to spíš jako odměnu za čas, jasně nastavenou situaci a diskrétnost. Zároveň je to částka, která už pro mě není zanedbatelná, takže bych očekávala normální chování, spolehlivost, respekt a možná nebo určitě sexuální uspokojení.
Nechtěla bych si měsíc psát
Napiš mi teď a dnes se můžeme vidět. Dlouhé dopisování mě v této situaci neláká. Pokud bych věděla, s kým komunikuji, viděla aktuální fotografii a oběma by bylo jasné, co od setkání očekáváme, neviděla bych důvod všechno natahovat několik týdnů.
Když si sedneme, nechci čekat do třetí schůzky
Pokud by mezi námi chemie fungovala a oba bychom chtěli pokračovat, neviděla bych důvod čekat na nějakou symbolickou třetí schůzku. Počítala bych s možností, že už první den skončíme spolu v posteli.
Právě fyzická blízkost by totiž byla jedním z hlavních důvodů celého setkání. Připadalo by mi zvláštní předstírat klasické romantické randění, když oba víme, proč jsme se potkali.
To ale neznamená, že by sex byl povinný. Pokud bychom se setkali a jeden z nás necítil přitažlivost nebo se jednoduše necítil dobře, tím by to skončilo.
Peníze ani předchozí dohoda podle mě nemohou změnit obyčejné pravidlo, že oba musí chtít pokračovat. To platí stejně pro mě jako pro muže na druhé straně.
Nezkušený muž není někdo, koho můžu ovládat
Možná někdo při čtení získá dojem, že hledám nezkušeného muže proto, abych nad ním měla převahu. Právě to ale nechci.
Panictví ani nezkušenost neznamenají, že člověk nemá vlastní názor nebo hranice. I muž, který nikdy neměl sex, může něco chtít, něco odmítnout a kdykoli změnit názor.
Vlastně bych ani nechtěla někoho, kdo by se mnou souhlasil úplně ve všem jen proto, že jsem nabídla peníze. Přitahoval by mě spíš člověk, který je sice nezkušený, ale pořád dokáže normálně říct, co chce a co nechce.
Jak bych vůbec poznala, že je skutečně nezkušený?
Asi nijak stoprocentně. Neexistuje žádný test ani certifikát, kterým by muž prokázal, že nikdy s nikým nespal.
Pokud bude chtít někdo lhát, může tvrdit prakticky cokoli. Zkušený muž se může vydávat za panice stejně snadno jako nezkušený muž předstírat zkušenosti, protože se za svou minulost stydí.
Proto bych asi nakonec tolik neřešila přesné číslo. Mnohem víc by pro mě znamenalo, kdyby působil přirozeně, nesnažil se machrovat a byl upřímný.
Co by mě okamžitě odradilo?
Vedle špatné hygieny hlavně agresivita a nátlak. Vadilo by mi také chlubení, lhaní nebo přístup typu „když platíš, tak přece víš, co dostaneš“.
To je přesně opačné uvažování, než jaké bych chtěla. Finanční dohoda může nastavit rámec setkání, ale nemůže zrušit osobní hranice ani vzájemný respekt.
Důležitá by pro mě byla také diskrétnost. Pokud bych do něčeho podobného šla, rozhodně bych nechtěla, aby se druhý den o našem setkání bavili jeho kamarádi nebo někde kolovaly naše soukromé zprávy.
Právě diskrétnost je podle mě jedna z věcí, za které má smysl zaplatit. Večer skončí a nemusí po něm následovat nic, na čem jsme se předem nedomluvili.
Nehledám vztah, ale nechci ani bezcitnou transakci
Možná to zní jako rozpor, ale není. Nechci vztah, každodenní zprávy ani otázky, kam to mezi námi směřuje, ale zároveň bych nechtěla, aby celé setkání působilo jako návštěva automatu.
Pořád bych chtěla normální lidskou atmosféru. Povídat si, smát se, trochu flirtovat a cítit, že mě druhý člověk skutečně vnímá.
Právě proto mě neláká profesionální mužský escort. Člověk, který podobná setkání absolvuje pravidelně, by byl nejspíš přesným opakem toho, koho si představuji.
Paradoxně bych zaplatila právě neprofesionálovi
Na tom všem je asi nejzvláštnější právě tento paradox. Když člověk platí, logicky by měl chtít zkušeného profesionála, ale já bych byla ochotná zaplatit právě za opak.
Mnohem zajímavější mi připadá obyčejný muž, který třeba není úspěšný na seznamkách. Může být stydlivý, mít bříško, minimum zkušeností a možná si ani neumět představit, že by o něj mladá sportující žena měla zájem.
A právě takový člověk by mě mohl přitahovat víc než perfektně oblečený muž s vyrýsovaným tělem a dokonale nacvičeným sebevědomím. Možná proto, že bych měla pocit, že jsem potkala skutečného člověka, ne roli.
Možná právě teď sedí doma u obrazovky a ztrácí čas místo toho, aby se předváděl na večírku. A možná právě to je část jeho kouzla, protože muž, který nepotřebuje být pořád vidět, mě dokáže zaujmout víc než nejhlasitější člověk v místnosti.
Jsem tedy divná?
Možná moje představa není úplně běžná. Většina lidí si asi při představě mladé ženy s fitness postavou vybaví úplně jiný typ muže, než jaký popisuji.
Jenže proč by přitažlivost měla fungovat podle nějakého univerzálního seznamu? Někdo chce svaly, jiný vousy, někdo sebevědomí a někdo právě nesmělost a nezkušenost.
Já bych si vybrala tu poslední možnost. Nechci muže, který se mě bude snažit ohromit, ale člověka, který bude normální, čistý, sympatický a nebude mít potřebu předvádět se.
A ano, dokážu si představit, že bych za takový diskrétní večer nabídla kolem 4 000 korun. Pokud bychom si sedli, nechtěla bych několik týdnů čekat a první setkání by klidně mohlo skončit intimně.
Možná je to neobvyklé, ale sama v tom nic špatného nevidím. Pokud jsou oba dospělí, vědí, do čeho jdou, respektují se a nic se neděje proti vůli jednoho z nich, pak je to jejich soukromá věc.
A teď mě skutečně zajímá pohled ostatních. Jsem podle vás divná? A kdybyste byli tím nenápadným mužem, který dnes večer místo party sedí doma u počítače nebo mobilu, šli byste na takové setkání a vadilo by vám, že by žena byla ta, která zaplatí?
