Článek
Na charitativní adventní koncerty České televize se s rodinou díváme každý rok. A také čas od času něco přispějeme. Pamatuju si, že jako malí jsme se s bráchou snažili dovolat k telefonistkám, abychom jednou do roka spatřili naše jména na obrazovce. Jak málo tehdy stačilo k radosti…
Postupem času se stal naší hlavní zábavou hlavně poslech hudby a sledování jmen ostatních přispěvatelů. Dnes jsme však byli svědky něčeho, co už asi z hlavy jen tak nedostaneme. Jasně, chápu, tyto koncerty jsou o něčem jiném a je skvělé, že i navzdory finančním problémům, se kterými se momentálně čeští obyvatelé potýkají, jsou stále vybírány takové sumy. Nicméně stále ještě se pohybujeme na území České televize, která by – coby veřejnoprávní médium – měla udržovat určitou úroveň českého jazyka. Stačí, že mu dávají zabrat soukromé stanice a jiná média…
Ale to ne! Rok od roku sledujeme v názvech vlastních jmen čím dál větší hojnost pravopisných chyb, avšak to, co se tam objevilo letos, je už donebevolající. Přivřeme teď obě oči a pomiňme chyby v psaní velkých písmen nebo to, že jak Chropyně, tak Volyně spadají do vyjmenovaných slov, a jsou tedy učivem třetího ročníku základní školy. Ale vyrovnat se s názvem Velká Býtež, to bude docela oříšek.
Opravdu je takový problém sehnat čtyři dospělé jedince, kteří ovládají svůj rodný jazyk…?
