Článek
Kultura autonomie
V posledních desítkách let jsme přijímali něco, co sociologové nazývají kultura autonomie. Díky této kultuře jsme se na individuální úrovni stali zdánlivě svobodnými, ale na vyšší úrovni se naše společnost rozpadla. Podlehli jsme myšlence, že každý je svého štěstí strůjcem. Naše česká společnost po sametové revoluci přijala tento pohled bez jakékoliv kritiky.
Základní myšlenka kultury autonomie je, že je čistě na nás, jak zvládneme náš život a všechny krize a boje, které jistě zažijeme. Všichni máme šanci být šťastní a úspěšní. Pokud nejsme úspěšní a šťastní, musíme se zamyslet sami nad sebou. Neexistují žádné výmluvy. Mohli jsme se svobodně rozhodnout pro úspěch. Pokud úspěch nezažíváme, museli jsme někde udělat chybu.
Problém je, že spolehnutí na sebe a touha být sami sebou není svobodná volba, ale povinnost, kterou nám ukládá současná společnost.
Česká výjimečnost
Češi jsou v tomto vnímání výjimeční a utíkají od zbytku Evropy. Mezi Evropany jsou Češi silněji svázaní s hodnotami individualismu a tím méně se orientují na druhé. Jako společnost věříme, že jaký si to uděláme, takový to máme. Chudobu vidíme častěji než další občané evropských států jako selhání jednotlivců. Když vidíme bezdomovce, tak soudíme, že si za to určitě může sám. Když vidíme alkoholika, vidíme to jako chybu jednoho konkrétního člověka.
Z dat, která jsou k dispozici, vyplývá, že po Sametové revoluci vsadili Češi na individualismus. V průzkumech se nejvíce proměnila právě čísla spojená s kulturou autonomie. Žít příjemně jako hlavní hodnotu mělo v roce 1990 67 % Čechů a Češek, podobná čísla měla i kolonka „hlavně mít čas na své koníčky a zájmy“. V roce 2023 byla tato čísla už na 91 %, respektive 86 %. Další významné nárůsty zaznamenaly body „mít práci, která umožňuje zkoušet nové věci“ (z 58 na 79 %), hodnoty u položky „žít zajímavý vzrušující život“ vzrostly z 54 na 70 %. Autoři zprávu uzavřeli s tím, že se „posilují hodnoty spojené s nárůstem individualizace ve společnosti“.
Tento nárůst vysoce pravděpodobně souvisí s životem v socialistickém Československu, kdy se společnost řídila plánovaným hospodářstvím a iluzí kolektivismu. Část života, splnění cílů, někdy i shánění běžných věcí, ale reálně záleželo na libovůli druhých. Lidé museli mít známosti, aby postoupili dál ve svém životě, aby získali lepší práci, aby se dostali výše v pořadníku, aby se dostali k určitým potravinám.
Trh jako návrat k rozumu
Naproti tomu je svobodný trh Čechy vnímán jako racionální uspořádání, které představuje „přirozenost“ v našem životě. To, co je přirozené, je prezentováno jako něco, co nikdo nevytvořil. Trh je tak neosobní a objektivní mechanismus, který představuje rozum a v kterém už nemusíme spoléhat na to, v jaké náladě bude prodavačka v řeznictví, jestli se za nás někdo přimluví u šéfa apod. Možná i proto některým voličům vyhovuje slogan „řídit stát jako firmu“. Svobodný trh Češi přijali jako systém, který přinese pokrok a modernizaci.
Důsledky
Kultura autonomie jde samozřejmě proti kolektivismu minulého režimu, ale jde i proti společenské soudržnosti. „Kultura autonomie rozleptává soudržnost společnosti, protože instituce, které tuto soudržnost zajišťují, vykresluje jako nástroj průměrnosti, rigidity a útlaku jednotlivce.“ Hrdinou dnešní doby je osamělý člověk, který se přes skromné začátky stane bohatým a úspěšným. Dosáhne seberealizace.
Důsledkem je osamělost. V České republice můžeme tento efekt sledovat například i přes rostoucí počet lidí, kteří chodí sami do hospody na pivo. Pití piva se v české sociologii věnuje Jiří Vinopal, který fenomén dlouhodobě sleduje. Přišel na to, že počet osamělých pivařů v posledních letech významně stoupá. V roce 2013 pilo pivo samo 18 % mužů a 9 % žen, v roce 2023 už to bylo 33 % mužů a 20 % žen.
Z pohledu zdraví je osamělost velkým problémem, ve velkém množství a tempu přibývají studie, které označuje osamělost jako příčinu fyzických i psychických zdravotních problémů. Kultura autonomie a technologie (sociální sítě, možnost donášek jídla až domů, objednání čehokoliv do boxů apod.) nás dále odtahují od společnosti.
Selhání systému a návodů na život
Kultura autonomie se může potenciálně ukázat jako destruktivní síla, protože rozdělená společnost, kde uctíváme jednotlivce, se nedokáže spojit, aby vyřešila problémy, na které jednotlivec nestačí.
Svoboda přináší jednotlivcům zodpovědnost, zároveň proces probíhá v době, kdy slábne stát a další mechanismy podpory, které mají lidem pomoct. Český stát nesbírá informace, nesbírá data, proto samozřejmě není schopen efektivně rozhodovat, dělat veřejnou politiku a pomáhat. Český stát má v rozpočtu účetní položky, které náhodně každoročně zvyšuje, občas prohodí pár miliard z jednoho ministerstva na druhé, ale reálně nepočítá a nezjišťuje, co za tyto peníze dostane, co vykoná.
Nejen, že nám přestává fungovat stát, ale ani klasické návody, jak fungovat ve světě, už nefungují. Neplatí už moudra, jak se rozhodovat, jak si naplánovat život, jak se mít dobře ekonomicky. Svět se příliš změnil, je ekonomicky a politicky nestabilní. A právě v těchto časech, v časech systémových problémů, jsme na vrcholu víry v sílu jednotlivce a sebeprosazení. Jedinec má tak hledat řešení ohromných hlubokých problémů.
Zdroj:
POSPĚCH, Pavel. Osamělí hrdinové: jak kultura autonomie rozleptává společnost. Brno: Host, 2026. ISBN 978-80-275-2673-4.
