Hlavní obsah

Karl Bushby, hrdina, který přešel svět pěšky. Co kdyby to udělala žena?

Foto: Central Intelligence Agency's World Factbook/ Wikimedia Commons/ Public domain

Trasa, kterou ušel Carl Bushby.

Karl Bushby je pro část společnosti hrdina, dobrodruh a světoběžník, protože pěšky přešel svět. Je zde ale i jiná perspektiva.

Článek

Karl Bushby se v roce 1998 vydal na pěší cestu kolem světa. Bylo mu 29 let, plánoval ujít 58 000 kilometrů, což mu mělo trvat dvanáct let. Cesta mu nakonec trvala 28 let a ušel „pouze“ kolem 50 000 kilometrů. Bývalý britský výsadkář čelil na svém dobrodružství nejen extrémním přírodním podmínkám (mráz, džungle, poušť), ale i byrokracii, finanční krizi a různým polovojenským jednotkám, které na něj mířily zbraněmi. Ale Karl Bushby našel, co hledal - extrémní vytrvalostní výzvu a dočasný smysl života.

Bushbyho cesta

Výprava začala v Jižní Americe, v Chile. Bushby pokračoval na sever na Aljašku. Měl dvě pravidla – posouvat dopředu se musí bez dopravních prostředků a v průběhu cesty se nevrátí do Velké Británie. Na Aljašku dorazil Bushby za necelých šest let v květnu 2004, za dva roky pak odtud vyrazil přes zamrzlou Beringovu úžinu do Ruska. Legendární cesta trvala dva týdny. A pak narazil v Rusku, protože pohraniční úřady mu nevěřily, že skutečně přišel pěšky. Bushby strávil dva měsíce ve vazbě. A to nebylo vše. Cesta přes Rusko mu následně trvala jedenáct let, především kvůli problémům s vízy, kvůli ztrátě sponzorů (důsledek finanční krize v roce 2008). Bushby tak roky strávil mimo trasu, například byl dva roky v Mexiku kvůli nízkým nákladům na život. V roce 2013 protestoval proti dalšímu neudělení ruských víz v USA tím, že ušel 4800 kilometrů.

Další pětiletou pauzu měl Bushby během pandemie covidu, ale i dalším geopolitickým situacím (krize v Perském zálivu z let 2019 - 2020, ruský útok na Ukrajinu). Přes Kavkaz a Turecko se dostal v roce 2024 do Evropy.

2. listopadu 2026 se vrátil Bushby domů. Tedy domů - do domu své matky.

Jiná perspektiva údajného hrdinství

Co kdybychom ale příběh trochu pootočili? Média používají pro Bushbyho slova jako „hrdina“, „epický“, „odvážný“, „vytrvalost“ apod. Mě napadají slova jako „loser“, „útěk od života“, „útěk od povinností“. Proč? Rád bych představil tento příběh z jiného pohledu, z pohledu ženy, z pohledu Bushbyho bývalé manželky. Tam, kde muže nazýváme hrdinou, je vždy v pozadí žena, která není vidět a která skutečně pracuje. Není ona skutečná hrdinka příběhu?

Člověk, který vyrazí do světa, když je jeho synovi osm let, a kterého syn uvidí až po dalších šesti letech, je zde nazýván hrdinou. Je to ale Bushbyho exmanželka, která sama vychovala syna. Opět je to žena, která je pro média neviditelná a která vykonala všechnu reálnou práci. A opět je to muž, který má druhou domácnost a který mizí z výchovy svého dítěte. Muž může zmizet, či chcete-li – „vydat se na dobrodružství“, protože žena zůstane doma a postará se o rodinu. Přestává být muž kvůli tomu, že si vezme tašku a ujde 50 000 kilometrů, nezodpovědným otcem?

Z 28 let na své cestě strávil Bushby minimálně 13 let bez pohybu, měl dlouhé pauzy, přesto se ani jednou nevrátil za svým synem. Kdykoliv mohl navštívit svou rodinu, ale radši si vybral dodržovat pravidlo, které si pro sebe sám vymyslel, aby nemohl navštěvovat svou rodinu. Syn viděl Bushbyho jen několikrát a pokaždé to byl právě syn, kdo musel se svou babičkou lítat za otcem. Bushby se svěřil médiím v jednom z rozhovorů, jak doufá, že inspiruje svého syna. Může ale otec inspirovat svého syna, když naprosto chybí v jeho životě?

Mediálně, a myslím, že i obecně ve společnosti, zde funguje dvojí metr. Byla by pro vás žena, která by odešla na třicet let od své rodiny, hrdinkou? Synovi Bushbyho je dnes 36 let a má dvanáctiletou dceru, kterou Bushby nikdy neviděl. Bushby je „hrdina“, protože je muž. V roce 1995 Alison Hargreaves vylezla na Everest bez kyslíkových lahví a bez šerpů. Za dva měsíce se pokusila zdolat i K2, ale na hoře zemřela. Novináři z ní udělali sobeckou matku. Matky nemohou lézt po horách, jezdit stovky kilometrů na kole, běhat maratony, aniž by se jich někdo zeptal, kdo se stará o jejich děti. Bushbymu poslal blahopřání ministerský předseda Velké Británie, žena by ve stejném případě dostala vynadáno, kde má vařečku a proč doma nevaří. Nemusíme ani řešit dávnou minulosti a zahraničí. Když Klára Kolouchová, matka dvou dětí, vyrazila na svou výpravu do hor, na které tragicky zemřela, musely se na českém internetu vypínat komentáře kvůli špíně, kterou na ní lidé házeli.

Španěl Nacho Dean také obešel svět pěšky, na rozdíl od Bushby sám a bez jakékoliv pomoci, cestu zvládl za tři roky, ale ušel „jen“ 33 000 kilometrů.

Jak poznamenal sám Bushby – své hrdiny bychom si měli vybírat opatrně.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz