Článek
Ještě v časech první světové války si Německo zvyklo rychle tisknout peníze, aby byly pokryty všechny válečné a společenské potřeby. Podobné to bylo i v dalších státech zapojených do „velké války“. Všechny státy počítaly s tím, že válku vyhrají a finanční ztráty zaplatí státy poražené. Problém pro Německo tak byla především prohra ve válce.
Příběh hyperinflace
O hyperinflaci jsem psal už v minulém textu, v krátkosti: Německo tisklo peníze nejen během první světové války, ale i po první světové válce, aby pokrylo své neustále zvyšující se výdaje především na sociální programy. Jelikož si sociálně demokratické vlády chtěly obhájit svou revoluci proti císaři, musely tyto sociální programy tvořit. Byla to pochopitelně pravice, která dál útočila na politiku zvyšujících se výdajů a nových sociálních projektů. Kritika zároveň přešla do nového směru, kterým byla údajná poddanost vůči vítězným státům z první světové války. To působí jako nefér výtka vzhledem k tomu, že to byla levicová vláda, která platila náhrady korporacím a dvěma milionům dělníků jen proto, aby stávkovali proti francouzské a belgické okupaci Porúří.
Druhým problémem byl odliv zahraničních investorů kvůli politickému násilí páchané především pravicovými extrémisty. Odliv zahraničních investorů způsobil větší nezaměstnanost a následně opět větší výdaje státního rozpočtu. Během roku 1923 se cena jednoho amerického dolaru dostala až k bilionům marek. Hyperinflace byla zde. Jak taková zkušenost změnila německou společnost?
Vzestupy a pády
I v časech hyperinflace dokázali někteří zbohatnout, šlo především o poražení inflace v rychlosti. Bylo možné brát si obrovské úvěry a vsadit na to, že v době splacení bude mít marka výrazně nižší hodnotu. Takto bylo možné neustále čerpat nové a nové úvěry, ale samozřejmě tento způsob byl možný jen pro bohaté lidi, kteří byli bankou ohodnoceni jako bonitní. Bohatí a bonitní pak mohli nakupovat jednu firmu za druhou, podmínkou bylo vlastnit něco fyzického, velké pozemky, podniky a továrny. Všechny úvěry byly splaceny bezcennými markami, firmy tak byly nakoupeny za extrémně nízkou reálnou hodnotu. Podnikatelé také mohli prodávat zboží do zahraničí za dolary, jejichž hodnota naopak rostla.
Na druhé straně spektra byla střední třída, lidé, kteří celý život pracovali například jako učitelé, řemeslníci, právníci, lékaři. Z této vrstvy se postupně stala chudina. Části Němců se tak potvrzoval názor, že, stejně jako za císařství, je jejich země v rukou úzké elity, která mezi sebe nikoho dalšího nepustí.
Někteří se však dokázali mezi jednotlivými ekonomickými vrstvami pohybovat jako kdyby jezdili výtahem, jednou nahoru, podruhé dolů. Sociální mobilita prudce vzrostla, doba byla rychlá, rychlé tak byly i pády a vzestupy. Kreativitu projevovali ve většině případů lidé, kteří neměli tradiční hodnoty, nedrželi se nepsaných německých hodnot.
Krize hodnot
Společnost došla poměrně dramaticky k tomu, že inflace neodměňuje tvrdou práci, jen nápad a rychlost. Starší lidé nedokázali držet krok. Členové mladších generací, kteří nebyli svázání s ideologií císařství, měli situaci lehčí. Kdo se spoléhal na zkušenosti, byl vyřízený a mohl mít hlad. Impulzivní zkratkovité jednání mohlo vést k velkému bohatství. Hyperinflace podporovala kult mládí. Starší generace si vždy myslí, že mladší generace se chová hůř, ale v případě hyperinflace ve Výmarské republice si to myslela i většina mladých.
Celoživotní úspory zmizely, tvrdá práce ničemu nepomohla. Spekulace a podvody ale mohly přinášet zisk. Výsledkem byl cynismus, apatie, ztráta důvěry a naprostý rozpad morálky. Rozpadly se i vztahy mezi obyvateli měst a venkovem. Měšťané pořádali nájezdy na pole venkovanů, v lepším případě „pouze“ vyměňovali jídlo za cennosti, čímž měšťané získali negativní pocity vůči další skupině obyvatel. Vztahy mezi zemědělci a obyvateli měst zhrubly.
Emancipace žen a nárůst prostituce
S tím, jak se měnila hodnota peněz, se začal měnit i celý hodnotový systém. Celospolečenská krize paradoxně pomohla ženám k větší svobodě, k emancipaci. Ženy nově začaly chodit samy na místa, kam se dříve neodvážily – na taneční parket. Svobodné ženy byly zvyklé si odkládat každou ušetřenou marku, aby zvýšily své šance na sňatek, ale nyní všechny našetřené peníze doslova požrala inflace. Hyperinflace způsobila nejistotu, ženy byly odkázány samy na sebe a v tom byla skryta emancipace, teď už nebyla jiná cesta.
Hyperinflace takto urychlila různé společenské tlaky. Byl to nový impuls. Na jedné straně lze nahlížet na ženy během hyperinflace tak, že se na scéně objevila nová žena, inteligentní, odvážná, emancipovaná, často i sportovně zdatná. Na druhé straně se objevil podstatný nárůst ženské prostituce, která se stala nástrojem pro kritiku emancipace žen. Sex se stal komoditou. Na ulici nabízely své tělo i ženy z vyšších vrstev. Prostitutka naprosto pevně patří do kultury 20. let v Německu, stejně jako k pochopení všech důsledků krize. Část společnosti neviděla tu část emancipovaných, mnohdy v kancelářích pracujících žen, ale tváří emancipace se pro ně stala prostitutka. Ta se zároveň pro některé stala tváří velkých měst, tváří kapitalismu a údajně nové zkažené morálky republikánského zřízení.
Další vrstvu opovržení vzbuzoval u Němců noční život velkoměst se všemi novými podniky, především s těmi, kde trávili čas cizinci, pro které nyní bylo Německo státem, kam cestovali za sexem. Cizinci, kteří si ve své zemi mohli dovolit menší pokoj mimo centrum velkého města, se okamžitě po příjezdu do Německa stávali nejbohatšími lidmi v okolí, kteří si mohli pronajímat apartmány v nejdražších hotelích. Berlín se stal hlavním městem Evropy kvůli nočnímu životu.
Za co dát poslední marky, když nevíte, co bude zítra? Možná skutečně dávalo větší smysl si za poslední peníze užít zábavu, utratit je za alkohol, za drogy. Za tanec. Tanec zbořil veškeré dosavadní kulturní vzorce, tančilo se divoce, tančilo se bez pravidel. Žádný valčík, nyní byl čas swingu a jazzu. Taneční změna je podle mě symbolická i pro další formy umění a obecně kulturu v nejširším pojetí – z německé společnosti se vytratily tradice a harmonie. Vkus se proměnil, vkus se posunul dál od realismu a klasiky. A bylo to změna hluboká. To, co jednu noc bylo vkusné až krásné, nyní bylo staré, nepotřebné a ošklivé.
Ztráta důvěry v demokracii
Pro velkou část populace se nová republika ukázala být zradou, revoluce a inflace změnily všechno. To, co dříve mělo hodnotu, a to ne jen z pohledu finančního, ale i z pohledu emočního, nyní bylo ztracené nebo to vypadalo divně. Objevil se výraz „duševní bezdomovectví“, pocit, kdy člověk nikam nepatří, nemá kam jít, necítí sounáležitost k dalším lidem, ke skupinám, komunitám. Člověk tak mohl mít fyzickou střechu nad hlavou, ale citově, duševně, nikam nepatřil. Každodenní boj o přežití byl pochopitelně provázen úzkostí. Lidé ztratili pocit kontroly nad vlastním životem. To bylo pro tuto část německé populace nové a spojovali si to s modernou dobou, s novou republikou.
Hyperinflace zanechala v lidech pocit ohromné nejistoty. Nic nebylo dané, tradice nefungovaly, neexistovaly. Vše mohlo být jinak, vše mohlo být nově. Vznikl prázdný prostor, který bylo potřeba vyplnit. Každý ho mohl zaplnit jiným způsobem. Šířily se řeči o spáse, na vrcholu byly všemožné ezoterické představy, astrologie, konspirační teorie, věštění, psychokineze. Cokoliv, co někdo mohl vnímat jako záchranu. Věda a racionalita nedokázala vysvětlit, proč se život lidí a svět takový, jaký ho znali, zhroutil. Potulní Ježíšové, východní náboženství, konzumace bylin, to vše se objevovalo a studovalo. Samozřejmě kasina a nelegální herny zažívaly zlaté časy, protože opět dávalo smysl iracionálně vsadit na jednu náhodnou kartu či číslo, místo tvrdé práce, šetření a plánování. Společnost se radikalizovala ve své každodennosti. Zítřek přestal existovat. Nemělo smysl plánovat. Celá filosofie, jak žít, byla zbořena. Spořivost jako jedna z německých tradičních ctností musela zmizet. Nyní bylo hříchem držet peníze přes noc. To znamenalo začít žít naprosto novou kulturu.
Stejně tak se objevovaly teorie a představy o tom, co znamená být Němcem a jaká je skutečná germánská podstata. Znehodnocení peněz vytrhlo Němcům z rukou veškerou zbylou jistotu po politické, ekonomické a společenské krizi provázející důsledky první světové války a po konci císaře. Starý svět se zhroutil. Jak má vypadat svět nový? Teď, právě teď, jsou možné změny a hluboké politické reformy. Teď mohli mít Němci nový svět. Skutečně se objevil impuls promyslet vše nově, některé myšlenky byly samozřejmě více radikální než jiné. Nového člověka nabízeli komunisté, rasisté, technokraté. Každopádně demokracie Výmarské republiky ztratila pro občany smysl, protože v jejich očích byla zodpovědná za totální chaos.
Zdroj:
JÄHNER, Harald, 2026. Závrať: Vzestup a pád Výmarské republiky. Překlad Zuzana SCHWARZOVÁ. Praha: N media. ISBN 978-80-88433-54-5.
