Článek
Na lásku neměla Naďa Urbánková zrovna štěstí, mnohdy se říkalo, že muži byli jejím prokletím. A to už ten první, u kterého měla najít lásku a bezpečí.
Vlastní otec jí ublížil
„Jednou mě táta vzal nahoru na půdu. Sedl si tam na židli a řekl mi: ‚Pojď sem a posaď se na mě.‘ A prostě mě znásilnil,“ svěřila se v knize A příště lépe od Dušana Spáčila, která vyšla v roce 2011.
„Vůbec jsem tehdy nevěděla, co se děje. Hrozně to bolelo. Ani do tváře jsem mu neviděla, seděla jsem k němu zády. Začala jsem nejdřív plakat a pak strašně moc křičet. Tak, až se vyděsil a nechal toho. Nakonec jsem vylítla, utíkala pryč. On na mě řval, že jestli to někomu řeknu, tak mě zabije,“ odvážila se vyprávět hrůzné zážitky s otcem, který byl v invalidním důchodu a trávil celé dny doma. Brzy po tomto incidentu zemřel.
Zážitek vytěsnila z hlavy
Zpěvačka celý incident vytěsnila z hlavy a že k něčemu takovému došlo, si uvědomila až během svého dospívání. Ve svých devíti letech nechápala, co se vůbec stalo, snad jen, že už tehdy cítila, že to bylo špatné. Krutá zkušenost ovlivnila její následné zkušenosti s muži, se kterými odmítala mít jakýkoliv fyzický kontakt.
Přesto se z Podkrkonoší, kde se narodila, dokázala dostat do hlavního města, kde na ni čekal velký svět. Do Prahy se přestěhovala se svým prvním manželem Karlem Urbánkem. V roce 1964 ji režisér Ján Roháč obsadil do filmu Kdyby tisíc klarinetů x a život plný úspěchů i nezdarů mohl začít.
Bolavým místem se pro ni stali muži
S Karlem Urbánkem otěhotněla, ale dítě nedonosila. Brzy následoval rozvod. Jejím druhým osudovým mužem byl Josef Abrhám, to už v době, kdy byla slavná.
Přála si s ním založit rodinu a usadit se, ale on se na to prý necítil. Navíc se už tou dobou měl scházet s jinou hereckou kolegyní a svou budoucí osudovou láskou, herečkou Libuškou Šafránkovou. S Janem Nemejovským měla dceru Janu, své jediné dítě. I s ním se nakonec rozvedla.
Drahá zkušenost
Kvůli svému třetímu muži opustila Československo a přestala na nějakou dobu zpívat, a začali spolu podnikat. „Samozřejmě ve Švýcarsku žije mnoho Čechů, tak se mi ozval jeden muzikant, který pracoval v televizi, a říkal: Hele, my bysme byli rádi, kdybys tady pro nás dělala a zpívala si. Tak jsem to sdělila mému muži, ale ten s naprosto zuřivým výrazem ve tváři mi to zakázal. Takže jsem věděla, že nemám šanci, ale ani mně to nějak na tom samém začátku nevadilo,“ vzpomínala.
Společně koupili sanatorium pro pohybové a kožní nemoci v Protivíně. Snad tehdy ještě netušila, jak velká je to chyba.
Firma skončila v konkurzu, zpěvačka v dluzích. Exekutory měla sotva za dveřmi. Všechny smlouvy nesly její podpis, protože Josef Havlík byl „český Švýcar“. A cizinci by tady nikdo nepůjčil. Soud sice rozhodl, že ona se žádného tunelování neúčastnila, ale tehdy přišla skoro o všechno. Následky podnikání poznala i její dcera Jana. „Pan Havlík dlužil někde v Německu 20 000 marek a já se potom rok a půl soudila o svůj starej nábytek, o svá cédéčka. Pět let mě systematicky psychicky týral,“ prozradila Jana a dodala, že doma jí oslovoval parchante či bastarde. Obě si prošly peklem.
Další boj ji ještě čekal - musela zvítězit nad rakovinou. Ani to jí nevzalo úsměv na tváři. I po jejím odchodu si ji všichni pamatují jako vřelou ženu s úsměvem na tváři. A někteří vlastně ani nemají ponětí, kolik těžkých zkoušek ji v životě čekalo, a co vše musela zvládnout.
Zdroj: extra.cz, idnes.cz, blesk.cz, ahaonline.cz
