Článek
Patrik Kincl je zvyklý na tlak. Ve Zrádcích se na něj nechodí pěstmi. Tam se člověk rozpadá pomaleji. Ne kvůli bolesti v těle, ale kvůli otázce, kdo lže, kdo mlčí schválně a kdo se právě tváří až příliš klidně.
Koťák se ho ptal, čím ho hra překvapila. Kincl odpověděl jednoduše: rychlostí. Podle něj se teorie tvořily skoro každou minutu a paranoia začala růst mnohem víc, než je v televizi vidět.
Patrik Kincl hostem talkshow Koťák Live
Podezřelé kroužky a málo spánku
Nejživější detail přišel u návratů mezi ostatní. Kincl popisoval situace, kdy člověk někam přijde a skupinka se najednou přestane bavit. „Tak co je, smrdím?“ glosoval to. Přesně v takových drobnostech je kouzlo podobné hry. Nikdo vám nemusí nic říct. Stačí ticho a hlava si začne vyrábět vlastní scénáře.
Zápasník přiznal, že vypadl v době, kdy se tlak teprve rozjížděl. Za den, dva nebo tři by to podle něj bylo extrémní na hlavu. Navíc se málo spí, podle jeho slov třeba tři nebo čtyři hodiny, a myšlenkové procesy jsou pak horší.
A přesto by šel znovu. Jen s jedním nečekaným zlepšením přípravy. „Vyčůral bych se předtím, než bych do toho šel,“ dodal s nadsázkou. Je to drobný vtip, ale dobře ukazuje, jak se ve vypjaté televizní hře mísí strategie, nervozita a úplně obyčejné tělo.
Kinclova zkušenost je zajímavá právě tím kontrastem. V MMA ví, odkud může přijít rána. Ve Zrádcích může být ranou i obyčejný pohled přes stůl. A pro člověka z klece může být takový souboj mnohem zrádnější, než se zdá.
Kincl pak přidal ještě jednu zajímavou rovinu. Sám si nechtěl kazit další sledování a chtěl pokračovat jako divák bez spoilerů. To je u člověka, který byl uvnitř hry, docela vtipný obrat. Nejdřív je součástí paranoia stroje, potom z něj vypadne a najednou chce zažít stejnou nejistotu jako zbytek publika doma na gauči.
