Článek
Investigativní novinář Jiří Hynek popsal jedno ze svých nejdivočejších setkání s Radovanem Krejčířem v Jižní Africe. Půlnoční rozhovor ve vile, bodyguard s brokovnicí, výhrůžka kufrem auta, Jägermeister, kokain a Lamborghini, které nakonec musel řídit sám.
Některé novinářské rozhovory začínají kávou a domluveným časem. Tenhle začínal tím, že Jiří Hynek sháněl v Jižní Africe taxikáře, který by se ho nebál odvézt k Radovanu Krejčířovi. A to už samo o sobě napovídá, že nešlo o běžné natáčení, po kterém si člověk dá sendvič a pošle materiál do střižny.
Hynek Krejčíře sledoval už po jeho útěku na Seychely. Tam ho s týmem hledali, čekali v hotelu a snažili se dostat k rozhovoru. Krejčíř podle něj působil jako člověk, který s novináři mluvit nechce, ale zároveň ho strašně zajímá, co se o něm v Česku říká. A tak se nakonec vždycky nějaký kontakt podařil.
V Jižní Africe už to celé mělo jinou atmosféru. Hynek popisuje, že Krejčíř tam byl známý skoro jako synonymum pro Českou republiku. Když se místní lidé dozvěděli, odkud je, neřekli Havel, Lendl nebo Praha. Řekli Krejčíř. Podle Hynka si tam vytvořil výraznou pozici v místním podsvětí a dokázal propojit pouliční gangy s lidmi, kteří měli kontakty výš.
Nejdivočejší část přišla při pokusu natočit rozhovor. Krejčíř ho pozval k sobě domů kolem půlnoci. Jenže dostat se tam nebylo jednoduché. Taxikáři se báli a u vily stála ozbrojená ochranka. Hynek vzpomíná, že vedle něj seděl bodyguard s brokovnicí, což asi není úplně atmosféra, ve které se člověk uvolněně zeptá na všechno, co má napsané v notýsku.
Přesto se ptal. A když se dostal k otázkám na zabité lidi nebo peníze, Krejčíř podle něj reagoval větou, která by ve scénáři působila skoro moc přímočaře: „Chcete se tady projet v kufru auta?“ Hynek se z toho snažil vybruslit humorem a zároveň pokračovat v rozhovoru. Jenže večer se postupně posouval od nepříjemného k úplně absurdnímu.
Krejčíř prý popíjel Jägermeistera, nutil ho ochutnat a později přišla i nabídka kokainu. Hynek v tu chvíli hlavně řešil, jak se dostat pryč. Jenže plán „odjedeme na hotel“ se rychle změnil, když Krejčíř rozhodl, že se pojede do klubu. A ne jen tak. Hynek měl sedět v Lamborghini vedle něj.
Pak přišla scéna jako z černé komedie. Byly asi dvě ráno, Johannesburg byl prázdný a Krejčíř během jízdy zastavil a usnul. Když se probudil, řekl Hynkovi, ať řídí. Jenže auto stálo miliony, volant byl na druhé straně a Hynek místo blinkrů pouštěl stěrače. Do toho Krejčíř ze spánku jen občas procedil „slowly, slowly“.
Nakonec Hynek auto odstavil na odpočívadle, zavolal si taxi a vrátil se na hotel. Druhý den mu Krejčíř volal a omlouval se, že to přehnal. Večer ho zatkli. Hynek si zpětně uvědomil, že kdyby policie přišla o den dřív, ve chvíli, kdy seděl u Krejčíře doma a kolem se mluvilo o kokainu, vysvětlovalo by se to velmi těžko.
Celá historka zní jako thriller, ale zároveň ukazuje zvláštní realitu investigativní práce. Někdy nejde jen o to položit správnou otázku. Někdy jde o to dostat se k člověku, který vás nechce vidět, udržet nervy, když vedle vás sedí ozbrojený bodyguard, a hlavně poznat, kdy už je čas zmizet.
