Článek
Život má někdy opravdu zvláštní smysl pro humor. A některé jeho zápletky by člověk nevymyslel ani po několika skleničkách vína.Život má někdy opravdu zvláštní smysl pro humor. A některé jeho zápletky by člověk nevymyslel ani po několika skleničkách vína.Život má někdy opravdu zvláštní smysl pro humor. A některé jeho zápletky by člověk nevymyslel ani po několika skleničkách vína.Život má někdy opravdu zvláštní smysl pro humor. A některé jeho zápletky by člověk nevymyslel ani po několika skleničkách vína.
Život má někdy opravdu zvláštní smysl pro humor. A některé jeho zápletky by člověk nevymyslel ani po několika skleničkách vína.
Tahle moje začala krátce před Vánoci, když jsme s tehdejším manželem hledali nového zaměstnance do naší účetní firmy.
Uchazečů se vystřídalo několik, ale pořád to nebylo ono.. Postupně jsme začínali ztrácet chuť absolvovat další pohovory a říkali si, že nábor necháme na nový rok.
Pak se ozvala další uchazečka.
Upřímně řečeno, už se mi do dalšího pohovoru vůbec nechtělo. Vánoce byly za dveřmi a člověk měl v hlavě úplně jiné starosti. Jenže mi to nedalo. Nakonec jsem den před Štědrým dnem sedla do auta a vyrazila do kanceláře.
A tehdy přišla ona.
Žena, která vůbec neodpovídala mým představám
Když otevřela dveře, musím přiznat, že jsem zůstala poněkud překvapená.
Nebyla to zkrátka uchazečka, která by na první pohled působila jako dokonalá reprezentativní zaměstnankyně.
A teď je potřeba dodat jednu důležitou věc. Můj tehdejší manžel měl vždycky slabost pro atraktivní, upravené a reprezentativní ženy. Takové, které o sebe pečují a umějí se prezentovat. A tahle paní, při vší úctě a bez jakékoli snahy ji urážet, do jeho obvyklého typu podle mého tehdejšího pohledu nezapadala snad ani v nejmenším. Byla naprosto pravý opak všeho, co vizuálně manžel na ženách obdivoval.
Kdyby mi tehdy někdo řekl, že právě tahle žena jednou vstoupí do mého manželství a stane se partnerkou mého muže, nejspíš bych se mu vysmála.
Pohovor ale proběhl a paní nakonec dostala příležitost.
A já jsem tím nevědomky odstartovala příběh, jehož pokračování bych tehdy opravdu neuhodla.
Buchty, obědy a přidržování kabátu
V té době jsem měla dvě malé dcery a ve firmě jsem fyzicky příliš často nebývala. Většinu práce jsem řešila z domova, takže jsem samozřejmě neměla přehled o všem, co se během běžného pracovního dne odehrávalo v kanceláři.
Někteří zaměstnanci ale ano.
A právě od nich se ke mně postupně začaly dostávat informace, které měly zpočátku podobu drobných poznámek o tom, jak se nová kolegyně chová k mému manželovi. Začali si všímat něčeho, co jim připadalo poněkud zvláštní.
Když odcházel na jednání, ochotně mu přidržovala kabát. Nosila mu domácí buchty, připravovala obědy do krabiček a pochvalami na jeho adresu rozhodně nešetřila.
A přibližně po půl roce od jejího nástupu jsem se dozvěděla, že jejich podezření nebylo jen výsledkem bujné fantazie.
Půl roku stačilo
Jednoho dne mi jeden ze zaměstnanců řekl, že mezi mým manželem a novou kolegyní není jen pracovní vztah.
Následovala konfrontace. Promluvila jsem si s oběma.
Ani jeden z nich nezapíral.
Žádné dlouhé vysvětlování, žádné přesvědčování, že jde o nedorozumění. V tu chvíli jsem měla jasno.
Podala jsem žádost o rozvod.
A tak se stalo, že žena, kterou jsem sama přijala do naší firmy krátce před Vánoci, se během několika měsíců stala partnerkou mého manžela.
Kdyby mi tehdy někdo řekl, že právě tenhle předvánoční pohovor bude jednou takovou kapitolou mého života, asi bych se ho zeptala, jestli si nespletl adresu a nehledá scénář pro nějakou televizní telenovelu.
Jenže tohle se skutečně stalo.
A jak to dopadlo?
Dnes už s bývalým manželem ani s touto ženou nejsem v kontaktu. Nevím, jak jejich příběh pokračoval, a nemám potřebu pátrat po tom, co se v jejich životě odehrává dnes.
Od té doby uplynula spousta let a život se mezitím posunul dál.
Když se ale ohlédnu zpátky, pořád mi na tom celém připadá pozoruhodná jedna věc. Jak snadno se může stát něco, co by nás předem vůbec nenapadlo.
A tak dnes už vím, že při pracovním pohovoru člověk může hodnotit zkušenosti, schopnosti, vystupování i to, jestli se kandidát hodí do firmy. Jen ani z nejlepšího životopisu nepozná, jakou roli bude mít ten člověk jednou v jeho vlastním životním příběhu.
