Článek
Herec Ota Jirák (77) s manželkou Drahomírou si původně žádný velký chalupářský projekt neplánovali. K jejich dnešnímu domovu je přivedla poněkud nečekaná životní situace. Když se v roce 2009 vraceli ze Spojených států, kde byla Drahomíra pracovně, museli opustit pražský byt. Začali proto hledat místo, kam by mohli z Prahy dojíždět. Nakonec je zaujal dům v Neveklovicích na Mladoboleslavsku, tedy v kraji, odkud oba pocházejí.
Byla to naprostá ruina
Nebyla to ovšem žádná hotová chalupa, do které by stačilo přivézt nábytek. Objekt měl za sebou dlouhou historii a v době koupě byl ve velmi špatném stavu. „Když jsme sem přišli, byla to totální ruina. Hospodský sál s dvanácti stoly a šedesáti židlemi,“ vzpomínal Jirák. Původně totiž šlo o formanskou hospodu na cestě do Žitavy, která je poprvé zmiňována v kronice mnichovohradišťského zámku už v roce 1557. Asi si umíte představit, jaký první pohled se jim naskytl. Přesto to nevzdali.
Zajímavý je i samotný způsob, jakým se k nemovitosti dostali. „Já jsem vozil tátu, když už byl starý, na výlety po krajích, které měl rád a kudy chodívali jako skauti. Jednou jsme zabloudili sem a ta chalupa se mi moc líbila. Nakonec jsme ji vyměnili za knížky z kuponové privatizace, které nám věnoval právě tatínek.“ Manželé se do Neveklovic následně přestěhovali natrvalo a od roku 2011 jsou místními obyvateli.
Z hospody zůstalo to, co mělo smysl zachovat
Rekonstrukce nebyla založená na tom, že by se starý dům celý vyčistil a uvnitř vznikl moderní interiér. Jirákovi se naopak snažili zachovat co nejvíc z původního charakteru stavby. Zůstaly například některé trámy nebo krb a při úpravách spolupracovali také s památkáři. Výsledkem je dům o devíti místnostech, v němž se výrazně uplatňuje dřevo – konkrétně bukové a smrkové.
Ota Jirák s Jiřím Lábusem
Největší místností je pochopitelně bývalý hospodský sál. Dnes už ale neslouží hostinským. Rustikální zařízení, masivní dřevěný nábytek a další detaily dávají prostoru spíš atmosféru tradiční české chalupy než bývalého výčepu. Do zařízení domu se promítly také Jirákovy osobní vzpomínky. Kuchyň vybíral tak, aby mu připomínala prostředí, které znal z dětství od své babičky. Není to přitom jen dekorace pro návštěvy. Herec je známý tím, že rád vaří a na jídle si dává záležet.
Další osobní stopou jsou obrazy, které Jirák sám maloval. V horní části domu má také malířský ateliér a v interiéru jsou knihy i starší kusy nábytku. Celek tak nepůsobí jako nově vytvořená „chalupářská kulisa“, ale spíš jako dům, který se postupně zabydlel. A pak je tu detail, který by člověk v běžném domě nečekal. Do jedné malé místnosti se vstupuje přes skříň. „Mám tajný kamrlík, kam se leze skříní. Chodím tam spát, když hodně chrápu,“ potvrdil. Z praktického řešení se tak stal jeden z nejzajímavějších prvků celé chalupy.
Z holé půdy vznikla zahrada o 6000 metrech
Neméně výraznou proměnou prošel pozemek. Když Jirákovi nemovitost koupili, nebyla kolem domu upravená zahrada. Na přibližně šesti tisících metrech čtverečních byla v podstatě jen holá půda. Manželé postupně vysázeli stromy, keře a další zeleň a z pozemku vytvořili rozsáhlou zahradu, která dnes má spíš parkový charakter. „Mým nejmilejším stromem je liliovník tulipánokvětý, který vykvetl až po sedmi letech, má nádherné oranžové květy, jako orchideje.“
O zahradu se manželé nestarají úplně sami. Dvakrát ročně jim s údržbou pomáhají profesionální zahradníci. Součástí pozemku je také bazén, výhodou domu je i jeho poloha. Jirákovi si vybrali místo nejen kvůli vazbě na rodný region, ale také kvůli okolní krajině. Z domu je podle hercova dřívějšího vyprávění vidět Ještěd a v širším okolí jsou například Drábské světničky nebo Bezděz.
Chalupa se stala skutečným domovem
Na Jirákově bydlení je možná nejzajímavější právě to, že nevzniklo podle představy o dokonalé moderní chalupě. Základem byla stará hospoda, která měla svůj vlastní příběh, ale zároveň byla v době koupě prakticky na odpis. Místo kompletního zahlazení minulosti se manželé rozhodli její charakter využít.
Dnes je tak v jednom domě vedle sebe bývalý hospodský sál, původní stavební prvky, rustikální kuchyně, ateliér, osobní sbírka obrazů i trochu recesistický vstup do ložnice přes skříň. Venku pak navazuje rozlehlý pozemek, který za desítky let práce získal úplně jinou podobu. V tom je kouzlo Jirákova bydlení. Nejde o dům, který by se snažil působit dokonale. Je osobní, trochu svérázný a hlavně navazuje na to, co v něm bylo předtím.
Zdroje: autorský článek s využitím
