Článek
Herectví si Matyáše Valentu (29) našlo opravdu brzy. Poprvé se mihnul před kamerou už jako batole. Rodiče sice nebyli z uměleckého prostředí, oba lékaři, ale syna k natáčení pustili. Začínal v reklamách, později přišly menší i větší role v pohádkách a seriálech. Zlomem byla až Ulice, kde strávil podstatnou část dětství i dospívání. Osmnáct let v jednom projektu je na české poměry unikát. Pro dítě to znamená vyrůstat s jednou rolí, jedním štábem a vlastně i jednou televizní rodinou. Škola, natáčení, učení textů, zkoušky, to všechno se mu míchalo do běžného režimu.
Moment, kdy role přestala stačit
Je logické, že taková zkušenost člověka formuje. Zároveň ale může vytvořit škatulku, ze které se těžko vystupuje. S přibývajícím věkem si Valenta začal víc uvědomovat, jak moc ho seriál definuje. Nejen pracovně, ale i osobně. „Když vás lidé roky oslovují jménem postavy a berou vás jako „toho malého Františka“, může to být milé, ale taky svazující. „Lidi na ulici si mě často pletou se seriálovou postavou. Někteří nedokážou rozlišit, že Franta a Matyáš jsou dva odlišní lidé,“ přiznával.
Nepřijetí na DAMU a FAMU pro něj podle všeho nebylo tragédií, spíš impulzem. Přehodnotil, co od života chce. Došel k poměrně střízlivému závěru. Dlouhá praxe před kamerou z člověka automaticky neudělá vystudovaného herce a samotná přirozenost má své limity. Navíc otevřeně říká, že herectví vnímá jako nejisté a nevděčné povolání. „Kdybych plánoval hereckou kariéru, s největší pravděpodobností bych z Ulice už dávno odešel,“ tvrdil před časem. Něco na tom určitě je.
Valenta v Ulici strávil velkou část života
Od hraní k přemýšlení o filmu
Ostatně, Valenta si nikdy moc nebral servítky. Co měl na jazyku, to řekl. „Herectví jsem poznal dostatečně na to, abych věděl, že to není obor, na který bych se chtěl spolehnout. Jde o neuvěřitelně nevděčné povolání. Kromě toho mám pocit, že mám větší potenciál pracovat spíše hlavou než obličejem,“ vysvětloval na rovinu. Místo dalšího castingu zvolil studium filmových studií na Karlově univerzitě. To už je svět analýz, kontextů, historie a přemýšlení o filmu jako o celku.
Přirozeně se posunul k dramaturgii a produkci. Pracoval například pro filmový festival Juniorfest a podílí se na dalších projektech kolem audiovize. Není vidět na obrazovce každý večer, ale je u toho, když se obsah vytváří. A zdá se, že právě tahle pozice mu sedí víc. Zároveň mu nový směr přinesl něco, co jako dětská televizní tvář moc nezažil. Soukromí.
Rodinná stopa u filmu
Zajímavostí je, že seriálu Ulice se potkával i se svou mladší sestrou Annou Marií, která si také prošla dětskými rolemi. Objevila se v pohádkách i seriálech a získala ocenění na dětském filmovém festivalu. Nakonec se ale vydala jinudy, má blíž k výtvarnému umění a tanci, zejména street dance. U obou sourozenců je vlastně sympatické, že herectví pro ně nebylo jedinou životní cestou. Vyzkoušeli si ho, uspěli v něm, ale nebáli se říct „stačí“ a hledat, co jim dává větší smysl.
Matyáš Valenta před nějakou dobou zmizel z Ulice, zmizel i z obrazovky. Nehodlá se vrátit, nevypadá to, že existuje síla, která by ho k tomu přesvědčila. Každopádně ne každý bývalý dětský herec to zvládne s takovou pohodou a jistotou.
Zdroje: magazin.osobnosti.cz, idnes.cz, vlasta.cz, super.cz, novinky.cz, extra.cz
