Článek
Dědictví aneb Kurvahošigutntag se za více než tři desetiletí od premiéry proměnilo z kontroverzního filmu v jeden z největších fenoménů české kinematografie. Komedie režisérky Věry Chytilové a scenáristy Bolka Polívky z roku 1992 dnes patří mezi nejúspěšnější a nejcitovanější porevoluční snímky. Jeho cesta na plátna kin však byla plná sporů, kuriózních situací a rozhodnutí, která mohla podobu filmu výrazně změnit.
Příběh vesnického podivína Bohuše, který se přes noc stane milionářem, dokonale zachytil atmosféru počátku 90. let. Období euforie, rychlého zbohatnutí, divoké privatizace i střetu starého světa s novými poměry. Právě proto film dokázal přežít zkoušku času a oslovuje i generace, které dobu po sametové revoluci vůbec nezažily.
Gott dostal pár korun a přišel o auto
Jednou z nejslavnějších scén filmu je krátké setkání Bohuše s Karlem Gottem. Na první pohled jde o nenápadný výstup, který trvá jen několik vteřin. Přesto se stal jedním z nejzapamatovatelnějších momentů celého snímku. Scéna přitom vznikla na základě skutečné zkušenosti Bolka Polívky. Herec kdysi potkal podnapilého muže, který přesvědčeně vykřikoval, že mu patří úplně všechno kolem včetně herce. „Poli, toto všecko je moje! Já si ťa najdu třeba v Paříži! Taxálem dojedu!“ Tato absurdní situace se stala inspirací pro filmovou scénu, v níž Bohuš oslovuje samotného Zlatého slavíka.
Karel Gott neměl dobrý den
Ještě větší kuriozitou je honorář, který Karel Gott za své účinkování obdržel, šlo o pouhých 13,50 Kčs. Na tehdejší poměry i vzhledem k jeho popularitě šlo o naprosto zanedbatelnou částku. Ironií osudu navíc zpěvák v den natáčení přišel o automobil, který mu někdo odcizil. „Po natáčení v Brně jsem se s Karlem svezl do Prahy. Zaparkovali jsme na Kavčích horách. On si šel něco vyřídit, já jsem si šel něco vyřídit. Když jsme se vraceli, jeho auto bylo pryč,“ prozradil Miroslav Donutil.
Miroslav Donutil nebyl první volbou
Bez něj si dnes dokáže film představit jen málokdo. Jeho doktor Ulrich patří k nejvýraznějším postavám celého příběhu a řada hlášek zlidověla. Původně ale mohlo být všechno jinak. Tvůrci totiž nejprve uvažovali o obsazení slovenského herce Mariána Labudy. Ten však nabídku odmítl kvůli pracovní vytíženosti. Role se tak nakonec otevřela jiným hercům a výsledná podoba filmu získala zcela odlišnou dynamiku. Zajímavostí je, že ve filmu se vedle Donutila objevila řada výrazných osobností českého a slovenského herectví včetně Jozefa Kronera, Arnošta Goldflama, Jiřího Pechy nebo Dagmar Veškrnové, pozdější první dámy České republiky.
Za vznikem Dědictví se skrývá také méně známý spor mezi režisérkou Věrou Chytilovou a Bolkem Polívkou. Chytilová si tehdy přála realizovat svůj autorský projekt Vyhnání z ráje. Polívka však prosazoval právě Dědictví a díky své tehdejší popularitě měl dostatečně silnou pozici, aby svůj záměr prosadil. Režisérka proto svůj vysněný projekt odložila o řadu let. K filmu Vyhnání z ráje se dostala až na přelomu tisíciletí, kdy už byly podmínky i situace v české kinematografii zcela jiné.
Hledání Irenky trvalo celé odpoledne
Postava Irenky patří mezi nejvýraznější ženské role filmu. Ztvárnila ji tehdy devatenáctiletá Šárka Vojtková, která se do širšího povědomí dostala právě díky Dědictví. Výběr přitom nebyl jednoduchý. Konkurzu v brněnském hotelu Slovan se zúčastnilo přibližně čtyřicet dívek. Režisérka Věra Chytilová vybírala celé odpoledne, než se pro ni rozhodla.
Věra Chytilová musela odložit svůj projekt, později ale nelitovala
Ta následně strávila na natáčení přibližně měsíc a bývala na place dokonce i v době, kdy zrovna neměla natáčecí den. Přestože jí film přinesl obrovskou popularitu, další hereckou kariéru už nerozvíjela. V Brně rozjela podnikání, provozuje kosmetický a kadeřnický salon. Vdala se za staršího Itala a střídavě žije v Modeně a v Brně.
Chyba, která zůstala navždy
Ani kultovní filmy nejsou bezchybné. Jedna z drobných nepřesností se dostala i do finální verze Dědictví. V závěrečné hospodské scéně měl Bohuš podle scénáře oslovit Vlastu. Ve filmu však zazní jiné ženské jméno. Přestože si této chyby tvůrci všimli, ve finálním střihu už zůstala a stala se součástí výsledného díla. Podobných drobných přešlapů si dnes všimnou hlavně skalní fanoušci, kteří film znají téměř nazpaměť.
A mimochodem, když jsme u fanoušků, tak nadšenci do automobilového sportu si během sledování mohou všimnout neobvyklého detailu. V jedné televizní scéně se totiž objevují záběry ze slavné americké série CART. Jde konkrétně o závod v Detroitu, kde startoval Michael Andretti s vozem číslo jedna.
Klaus označil film za problém
Dnes je těžké uvěřit, že Dědictví nebylo po premiéře přijato s nadšením. Kritici snímek často označovali za vulgární, pokleslý a umělecky nehodnotný. Někteří recenzenti dokonce tvrdili, že Věra Chytilová rezignovala na svou dosavadní autorskou tvorbu. Ještě překvapivější byly reakce z politických kruhů. Tehdejší ministr financí Václav Klaus vedl s režisérkou ostrou debatu a film označil za společensky nebezpečný. V atmosféře začínajícího kapitalismu a společenských změn zkrátka vyvolávalo Dědictví silné emoce. „Film byl „zralý“ už v době svého vzniku, ale že museli dozrát kritici,“ okomentoval to později Bolek Polívka.
Čas samozřejmě ukázal, že kritici se v mnohém mýlili. Z filmu, který byl na začátku 90. let terčem posměchu, se postupně stala kultovní záležitost. Hlášky z Dědictví pronikly do běžné mluvy, postava Bohuše zlidověla a snímek se zařadil mezi nejvýznamnější české komedie porevoluční éry. A z Bolka Polívky snímek udělal milionáře.
Zdroje: autorský článek s využitím
