Článek
Herec Jaroslav Dušek (64) už dávno není vnímán jen jako výrazná osobnost českého filmu. Vedle rolí v kultovních snímcích jako Pelíšky nebo Pupendo si postupně vybudoval image člověka, který jde proti proudu, a to nejen ve svých názorech, ale i v každodenním fungování.
K lékaři nechodí, raději se postí
Dušek patří k těm veřejným osobnostem, které polarizují. Pro jedny inspirativní postava hledající hlubší smysl života, pro druhé někdo, kdo zachází příliš daleko. Faktem ale je, že jeho postoje nejsou žádnou náhlou pózou posledních let, dlouhodobě se drží vlastního směru a nenechá se příliš ovlivnit tím, jak na něj reaguje okolí.
Jeho pohled na zdraví je možná tím nejdiskutovanějším tématem. Lékařskou péči prakticky nevyhledává a spoléhá na přirozené procesy těla. „Nevím, co bych tam dělal. Chodím k zubaři, ale tam jsem víc než rok nebyl. Nic mě nebolí. Po půstech jsem mnohem zdravější,“ vysvětloval s tím, že když má třeba rýmu, postí se dva dny nebo tři dny. „To vás zbaví rýmy okamžitě. Když ji dostanete, je to znamení, že máte přetíženou trávicí soustavu, střevo je na tom špatně. Okamžitě odlehčit. Rýma odejde.“
Tento přístup má své zastánce i kritiky. Odborná veřejnost přitom upozorňuje, že dlouhodobé hladovění může být rizikové a není univerzálním řešením zdravotních potíží. Na druhou stranu Duškův argument, že tělo si samo řekne a že on se jen vrací k přírodě, může mít také něco do sebe.
Voda jako základ života
Zajímavým detailem je právě jeho vztah k vodě. Nejde jen o obyčejnou hydrataci, Dušek o ní mluví téměř s respektem až spiritualitou. Vnímá ji jako základní prvek života, ke kterému má smysl přistupovat vědomě. „Piju odpařenou vodu z destilačního přístroje. Ne tu od benzinové pumpy, která vzniká elektrolýzou. Povídám si s ní. Vnímám ji jako živou bytost, jako matku. Indiáni jí říkají Matka Voda,“ tvrdil. Podobné principy nejsou úplně ojedinělé, například v některých filozofiích a tradičních kulturách se voda chápe jako nositel energie nebo informací.
Moderní věda sice takové interpretace nepotvrzuje, ale důraz na kvalitu vody, hydrataci a střídmost ve stravě dnes rezonuje i v běžném wellness prostoru. V tomhle směru se Dušek pohybuje někde na hraně mezi alternativou a trendem.
Dům, který odráží životní styl
Jeho způsob bydlení je možná ještě výmluvnější než jeho slova. Na severu Čech si postavil dům technikou známou jako SuperAdobe, tedy systém, který využívá pytle naplněné směsí hlíny a dalších přírodních materiálů. Tento typ staveb vychází z tradičních principů a v posledních letech se znovu dostává do popředí díky důrazu na udržitelnost. Bydlení ho stálo zhruba 300 tisíc korun.
Takové domy mají spoustu nevýhod, ale také několik výhod, protože jsou relativně levné na výstavbu, mají dobré izolační vlastnosti a při správném provedení jsou překvapivě odolné. Dušek svůj dům koncipoval minimalisticky a bez připojení k běžným sítím, nemá tak ani elektřinu, důraz klade na soběstačnost. Vytápění řeší klasickými kamny, elektřina není pro jeho každodenní fungování zásadní.
Zatímco pro někoho by takový život znamenal omezení, pro Duška jde o svobodnou volbu. Minimalismus dnes ostatně není nic výjimečného, stále více lidí se snaží zjednodušit život, omezit spotřebu a soustředit se na to podstatné. Rozdíl je spíš v míře, do jaké to kdo vezme vážně.
Je blázen, nebo inovátor?
Dušek jde v tomto směru výrazně dál než většina. Nejde mu jen o estetiku nebo úsporu peněz, ale o celkový přístup k životu. Konzum, komfort a neustálá potřeba „více“ pro něj zjevně nemají velkou hodnotu. Na druhou stranu je otázka, kde jsou hranice. Je Jaroslav Dušek blázen, nebo průkopník a jeho osvěta má logiku?
Otázky, které si nad jeho životním stylem klade mnoho lidí, zní. Kde končí inspirace a začíná extrém? Pravděpodobně na ni neexistuje univerzální odpověď. Některé jeho postoje, například důraz na jednoduchost nebo respekt k přírodě, jsou snadno přenositelné. Jiné, jako odmítání moderní medicíny, už vyžadují opatrnější pohled.
Zdroje: idnes.cz, magazin.osobnosti.cz, kafe.cz, vlasta.cz, e15.cz
