Článek
Podobné role mu prý ale vůbec nevadí. Na rozdíl od některých kolegů, kteří se jim vyhýbají, je zatím Jaroslav Plesl (51) neodmítá, protože tvrdí, že herecké mistrovství spočívá v tom, že zahrajete Adolfa Hitlera i Ježíše. A mimochodem – on si obě tyto postavy vyzkoušel. Člověk má podle něj v sobě všechny polohy, jen je musí nají a nesmí se jimi nechat pohltit. Na druhou stranu si užívá pocit, když hraje kladnou postavu, jako například odvážného advokáta v televizním filmu Zločin v Polné, to se aspoň chvíli opíjel pocitem vlastní ušlechtilosti.
Věrný svému divadlu
K profesi, v níž se našel, ale vedla v jeho případě trochu klikatá cesta. Vystudoval střední pedagogickou školu v Litomyšli, ale kantorem se stát nechtěl. Vydal se na brněnskou JAMU, kde sice začal obor dramatická výchova, ale pak přešel na herectví. A protože taky výborně zpívá, dokonce ho lákali, aby zkusil operetu. Věděl, že to nebude nic pro něj a po několika letech strávených v činohře Zlínského divadla patří už 21 let k oporám pražského Dejvického divadla, kde se cítí naprosto spokojený.
Jeho herectví je civilní, ale velmi propracované a možná i proto je v posledních letech velmi vytížený. Na nedostatek práce si nestěžoval ani během lockdownů. Nicméně nikdy nemáte pocit, že je „přepleslováno“, role si vybírá s noblesou a s mírou. Zastává názor, že raději neodmítá, dobře si totiž pamatuje na dobu, kdy přišel do Prahy a do pětatřiceti let čekal, než si ho někdo všimne a nabídne mu filmovou nebo televizní roli. „Takže se žádné nabídce nebráním, vím, že chodí ve vlnách a brzy může přijít období, kdy bude práce zase málo,“ vysvětluje.
Čas divokých flámů už je pryč
Ženy mají pro charismatického herce velkou slabost. A je pravda, že jeho soukromí je zahaleno tajemstvím. Partnerku úzkostlivě střeží, neví se ani to, zda má či nemá rodinu. Tvrdí, že je opatrný, když vidí, jak se vztahy kolem něj postupně rozpadají. Budí tak dojem intelektuálního poustevníka, kterému jsou svody uměleckého života vzdáleny. Být to tak ale nemusí, ostatně, jako herec mnohokrát přesvědčil, že umí zahrát cokoli. Nutno také říct, že má za sebou hodně divokou minulost. Změnil se k nepoznání, málokdo by od toho klidného, vyrovnaného chlápka čekal, že byl hvězdou mejdanů. „Ještě ve třiceti jsem měl pocit, že jsem nesmrtelný. Žil jsem jako bohém a divočil na flámech, choval jsem se jako sebevrah,“ vzpomíná. Čtyřicítkou prý ale tohle divoké období skončilo. Tehdy ho začala trápit chronická nespavost, takže se postupně zklidnil, vzdal se alkoholu a s pomocí čínské medicíny se také odnaučil velmi rychle kouřit.
Jaroslav Plesl se opravdu hodně změnil
Říká o sobě, že se někdy cítí jako takový pozdrav z 19. století, který ale má na druhou stranu rád i trochu vulgarity. Bývaly doby, kdy vyhledával extrémy a často šel až „na dřeň“. S věkem ale tenhle postoj pomalu opouští: „Stává se ze mě trochu konzervativní nudný pán,“ komentuje svou postupnou proměnu. Aby byla jeho změna dokonalá, tak už dávno nesní o velkém večírku, ale o klidu a pohodě. Ideálně, kdyby si mohl vzít delší volno. Když se ho v jednom rozhovoru ptali, co by s ním udělal, měl naprosto jasno: „Toulal bych se krajinou, tady u nás. Naše republika je nejhezčí země na světě. Pozoroval bych, jak se mění roční období, a byl bych šťastný. Mám rád každé roční období a každé počasí. Příroda je pro mě krásná v jakémkoli svém rozpoložení.“
Dobrovolně utíká do samoty
Herectví je podle Jaroslava Plesla náročné povolání, třeba i proto, že jste neustále obklopen lidmi, pořád na vás někdo mluví, je v něm zkrátka „překomunikováno“. Čím stále častěji proto utíká někam do samoty a jeho útěky mají hodně společného s jeho velkou láskou, kterou je historie. K té měl blízko už jako kluk, který vyrůstal v krásném Hradci Králové, kdy se rád toulal zákoutími tohoto východočeského města.
Jako student provázel turisty třeba v Hrádku u Nechanic nebo na Sychrově a dodnes má ve Vranově nad Dyjí „svůj“ pokojíček, kam rád vyráží užít si samoty. „Když tam přijedu v zimě, není tam ani noha. Bloudí tam jen stíny, je tam šílená zima a je to krásné.“ Z jeho náklonnosti k časům minulým těží i diváci, protože je skvělým průvodcem dokumentárních seriálů s historickou tematikou, naposledy to byl třeba cyklus Skryté skvosty.
Zdroje: novinky.cz, blesk.cz, idnes.cz, kafe.cz
