Článek
Pro mnoho lidí zůstává Jiřina Švorcová (†83) synonymem seriálu Žena za pultem, pro jiné je neochvějná ideoložka komunistického režimu, což jí vydrželo až do smrti. Budoucí herečka se narodila se v roce 1928 v Kociánovicích u Hradce Králové do rodiny dělníka a hostinské. Po smrti otce se rodina přestěhovala do Prahy a brzy okusila vášeň pro divadlo. Pro studia na DAMU ji inspiroval bratr Václav, sám herec. Po absolutoriu v roce 1950 se stala stálou členkou Divadla na Vinohradech a postupně si budovala jméno nejen jako dramatická herečka, ale i přesvědčená interpretka ideově laděných rolí.
Muži jí leželi u nohou
Pravděpodobně nejznámější je však Jiřina Švorcová jako Anna Holubová ze seriálu Žena za pultem (1977–1978). Ztvárnila zde postavu prodavačky, kterou si diváci oblíbili napříč generacemi. I když, jak kteří. Najde se řada těch, který ho proklínají jako komunistickou propagandu. Nutno říct, že to tak z velké části je. Byť seriál sám o sobě není jen nostalgickou vzpomínkou na socialistickou televizní tvorbu, tak do scénáře vstupovaly ideologické prvky a reprízy dodnes vyvolávají diskuze o tom, jak se dělala televizní propaganda v praxi.
Když se podíváme na Švorcové soukromý život, vidíme osobnost, která se mužům nevyhýbala. Kulantně řečeno. První manželství prožila s dirigentem Jindřichem Rohanem, s nímž prožila část své herecké kariéry, ale vztah skončil rozchodem. Nebyla s ním šťastná. Utíkala za milenci, kteří ji vítali s otevřenou náručí. Protože ať byla jakákoli, krásu dostala od sudiček opravdu několik hrstí. Později se herečka provdala za malíře Vladimíra Šoltu. A právě on byl ten člověk, u něhož Švorcová našla stabilitu. Tento druhý svazek vydržel až do jeho smrti a ono pověstné „bouřlivé milostné období“ už se opakovalo jen zřídka.
Jiřina Švorcová byla velice krásná
Zarputilá komunistka do morku kostí
Kolem Švorcové se ale vždycky točil i svět prominentních umělců a politiků, a to často s přízvukem skandálu. Během let se spekulovalo o jejích poměrech s kolegy z branže a stejně tak se objevovaly i dohady o blízkém kontaktu s některými osobnostmi politické scény té doby. Hodně se toho namluvilo o jejím možném intimním vztahu s Gustavem Husákem. Některé bulvární články dokonce naznačovaly intimní vazby s vysokými představiteli režimu. Ale tyto informace zůstávají nepodložené a spíše součástí dobového šuškání než faktickým potvrzeným dědictvím.
Herečka sama o sobě ale nebyla jen „kráskou na rande“. Velmi brzy si našla i „lásku trvalejšího typu“, a tou se stala její ideologie. Švorcová vstoupila do Komunistické strany už v osmnácti letech a postupně se vypracovala až na člena širšího vedení. V 70. letech vedla Svaz českých dramatických umělců a zasedala v ústředním výboru KSČ. Její vystoupení proti signatářům Charty 77 se dodnes připomínají jako výrazný příklad toho, jak hluboce byla straně oddaná. Kritikou disentu nešetřila.
Patřila také mezi signatáře Anticharty, prorežimní petice z roku 1977, kterou kulturní elita tehdy podepisovala jako kontrareakci na disidentskou Chartu 77 a veřejně tak odsoudila osobnosti občanského odporu, jako byli Václav Havel či Pavel Kohout. Dodnes se také spekuluje, zda byla jednou z těch, které souhlasily s trestem smrti pro Jiřinu Štěpničkovou, která se neúspěšně pokusila o emigraci.
Své ideály nikdy neopustila
Zatímco pádu režimu v roce 1989 si mnoho jejích kolegů ulevilo, že konečně budou věci lepší a hlavně svobodnější, Švorcová to tak neměla. Zůstala věrná svým přesvědčením. Neúspěšně kandidovala do Senátu za KSČM v 90. letech a pravidelně se objevovala na shromážděních stranických příznivců. To se však negativně odrazilo na její herecké kariéře. S demokratizací kultury přišly i výzvy k ostrakizaci tvůrců, kteří byli spojeni s normalizační politikou.
Herečka zůstala bezdětná a většinu pozdějšího života prožila v honosné vile na pražské Ořechovce, odkud se často vracela do společnosti hlavně jako host událostí pořádaných přáteli z komunistického prostředí. Ve svém světě měla pevně dané hodnoty. Pro někoho za to byla hrdinkou, pro jiné šlo o přežitek minulosti, kterému nemohli odpustit. Naposledy vydechla 8. srpna 2011 v Praze po dlouhé nemoci.
