Článek
Zdeněk Dítě (†81) patřil ke generaci herců, která stavěla na preciznosti, slušnosti a dokonalém projevu. Diváci si ho nejvíce pamatují jako houslistu Sedloně z legendární komedie Pytlákova schovanka, kde zazářil po boku největších hvězd tehdejší kinematografie. Jeho jemný humor, vytříbená čeština a přirozená elegance z něj udělaly ideálního představitele vzdělaných mužů, lékařů, právníků či aristokratů.
Člověk, který se uměl chovat
Ačkoliv nikdy nepatřil mezi herce, kteří by plnili titulní stránky bulváru, režiséři ho obsazovali velmi rádi. Měl dar působit důstojně, aniž by byl chladný. Na jevišti i před kamerou byl přesný, spolehlivý a profesionální. Kolegové o něm mluvili jako o mimořádně kultivovaném člověku, který nikdy nezvyšoval hlas a dokázal si zachovat eleganci i ve vypjatých situacích.
Velkou část života spojil s divadlem, kde mohl naplno využít svůj vytříbený projev. Film pro něj nebyl cestou ke slávě, ale spíše dalším prostorem, kde mohl ukázat své herecké kvality. Přesto se nesmazatelně zapsal do historie české kinematografie a jeho role dodnes působí neobyčejně živě.
Zdeněk Dítě je pohřbený na Vyšehradě
Dětství a bolest, která ho pronásledovala
Za uhlazeným vystupováním se ale skrýval muž, který si nesl těžké psychické trauma. Největší bolest mu paradoxně způsobovala vlastní matka. Byla velmi dominantní a syna si až chorobně přivlastňovala. Když se zamiloval do ženy svého života, odmítala se smířit s tím, že by ji mohl opustit. Matka používala psychický nátlak i citové vydírání. Dokonce docházelo k výhrůžkám sebevraždou, jen aby syn nepomýšlel na svatbu. Pro citlivého a empatického muže to byla nesmírně těžká situace.
Zdeněk Dítě nebyl konfliktní typ člověka a dlouhá léta se snažil matce vyhovět, i když ho to vnitřně ničilo. Jeho osudovou ženou byla Zdena Grossová. Právě s ní chtěl prožít život, jenže jejich vztah dlouho narážel na odpor ze strany jeho matky. Herec tak prožil roky v podivném citovém vězení, kdy musel volit mezi láskou a pocitem povinnosti vůči rodiči.
Teprve po matčině smrti se mohl nadechnout a konečně si vzít ženu, kterou miloval. Pro mnohé by to byl začátek šťastného období, jenže Zdeněk Dítě už měl za sebou dlouhé roky psychického vypětí, které na něm zanechaly hluboké stopy.
Miloval jen jednu ženu
Když se konečně oženil se Zdena Grossová, upnul se na ni naprosto oddaně. Přátelé tvrdili, že žil prakticky jen pro ni. Nebyl mužem, který by vyhledával večírky nebo společnost mnoha lidí. Nejlépe mu bylo doma po boku milované ženy. Jejich manželství působilo harmonicky a klidně. Herec byl známý tím, že vydělané peníze nerozhazoval. Naopak pečlivě šetřil a rád si dopřával kvalitní cestování. Luxusní dovolené byly jeho velkou vášní. Miloval eleganci, pohodlí a krásná místa, kde mohl alespoň na chvíli zapomenout na staré bolesti.
Veřejnost ho vnímala jako distingovaného gentlemana, ale soukromě byl spíše křehkým člověkem, který potřeboval pevný citový přístav. Ten našel právě ve své ženě. Možná i proto pro něj byla její pozdější ztráta naprosto devastující.
Smrt milované ženy ho zlomila
Rok 1989 se stal pro Zdeňka Dítěte osudovým. Když jeho žena zemřela, psychicky se zhroutil. Lidé z jeho okolí později vzpomínali, že jako by během krátké doby zestárl o mnoho let. Ztratil chuť do života, uzavíral se do sebe a přestával mít zájem o svět kolem. Práce, která mu dříve pomáhala překonávat těžké chvíle, už najednou nedokázala bolest zahnat. Ještě se objevil v několika rolích, například v seriálu Náhrdelník, ale bylo patrné, že energie a životní jiskra z něj pomalu mizí.
Jiří Krampol vzpomínal na smutný konec svého kolegy
Po smrti manželky žil stále osaměleji. Z bytu na pražském Smíchově se postupně stáhl téměř úplně do ústraní. Na veřejnosti se objevoval jen minimálně a mnozí lidé na něj postupně zapomněli. Přestože kdysi býval obdivovaným hercem, stáří prožil v tichosti a samotě.
Strašně smutný konec života
Poslední roky života strávil v léčebně dlouhodobě nemocných v rodných Kralupech nad Vltavou. Největší část jeho srdce odešla společně s manželkou a on měl pocit, že už zde nemá proč zůstávat. Přesto si až do konce zachovával určitou noblesu a tichou důstojnost. Nikdy si veřejně nestěžoval, nevyvolával lítost a ani v nejtěžších chvílích neztratil své gentlemanské vystupování. „Zdeněk poslední roky jenom dožíval, žil v otřesných podmínkách, pomalu neměl ani na chleba. Konec jeho života byl strašně smutný a nedůstojný. Přestal být soběstačný. To už nebyl život, ale utrpení,“ vzpomínal Jiří Krampol.
Dne 11. prosince 2011 se jeho život uzavřel, Zdeněk Dítě odešel do hereckého nebe. Pro mnoho mladších diváků je dnes jeho jméno téměř neznámé, ale milovníci starých českých filmů na něj nedají dopustit. Jeho osud připomíná, že ani úspěch a obdiv veřejnosti člověka neochrání před bolestí, která se odehrává za zavřenými dveřmi.
Zdroje: autorský článek s využitím
