Článek
Diváci jsou na Mariku Procházkovou zvyklí coby na ráznou ženu, která si jde za svým za každou cenu. Ostatně třeba role Miládky v seriálu Ulice toho byla jasným důkazem. Seriálový vztah s Lumírem Nyklem (Václav Svoboda) si vydupala a pak prosazovala svou vůli až do rozchodu. Ovšem Procházková je v soukromí úplně jiná, jde spíš o plachou ženu, která si předem promyslí, než se do něčeho pustí. Sošná herečka ale dobře ví, proč to dělá.
Plány vzaly za své
Své soukromí si pečlivě chrání, jen málokoho si pustí k tělu. Rozhodně to platí pro média. Její fanoušci jsou tak ochuzeni o „drby“ z jejího života, vlastně ani není známé, jestli má po svém boku nějakého muže, případně ženu. Ani její cesta k herectví nebyla bez komplikací, i když pochází z herecké rodiny. Jejím tatínkem totiž byl divadelní herec Bořek Procházka, její maminka Marika Skopalová zase řadu let působila třeba jako asistentka režie v Národním divadle. A aby se to nepletlo, jejím strýčkem je Svatopluk Skopal.
Procházková však v rodinné tradici nejprve pokračovat nechtěla. Vzhlédla se ve dráze učitelky v mateřské školce, i proto vystudovala střední pedagogickou školu. Jenže zjistila, že se jí to úplně nelíbí, některé věci zkrátka nebyly podle jejích představ. A tak se rozhodla pro studium v USA. Zdokonalila se v angličtině a plánovala, jak bude cestovat po světě. I z toho ale sešlo.
Jednoduchá rada Petra Nárožného
Stále více ji to táhlo k hraní. Udělala zkoušky na DAMU, školu také úspěšně dokončila a začala hrát divadlo. Dlouho to vypadalo, že na prknech, která znamenají svět, také zůstane. Před kameru se totiž bála, což jí do jisté míry zůstalo. „Mám pocit, že když mi někdo dá před obličej kameru nebo mikrofon, tak sem mi začne sekat mozek a budu povídat nesmysly,“ vysvětlovala před časem. Vypadalo to, že se těchto pocitů zbavit nedokáže, i když se samozřejmě moc snažila.
Trému, kterou měla v divadle a kterou dokázala krotit, se před kamerou měnila v panické ataky. Pak jí ale do cesty vstoupil Petr Nárožný. Poradil jí vlastně hrozně jednoduchou věc. „Maričko, na to zapomenete jedině, když budete natáčet co nejvíce.“ Měl pravdu. Procházková se sice nepříjemných pocitů úplně zbavit nedokázala, ale sama říká, že je to stále lepší, texty už dnes nezapomíná.
Legendární herec jí tak vlastně svou jednoduchou radou v mnoha ohledech zachránil. I když Procházková ve filmech či seriálech nedostává hlavní role, ty vedlejší jsou většinou tak výrazné, že si je divák snadno zapamatuje. Vzpomeňme třeba na snímky Nabarvené ptáče, Úsměvy smutných mužů a další.
Jiná už nebude
Není žádným tajemstvím, že Procházková bere herectví jako opravdové poslání. Nepotřebuje zájem médií, nemusí se předvádět. Nikoho tak vlastně ani nepřekvapí, že třeba telefonní číslo na ni má jen pár lidí. A novináři to nejsou. Úplně dobře jí nedělají ani různé reklamní a propagační akce, což sem tam dost zamotá hlavy propagačním oddělením televizí, které mají za úkol prezentovat seriál či film. Ona je zkrátka taková, jiná už nebude. A to je vlastně moc dobře.
Zdroje: strednicechy.rozhlas.cz, blesk.cz, lifee.cz, vlasta.cz
