Článek
Někdo má doma psa, jiný kočku. Fajn jsou i králíčci, morčátka, rybičky apod. Pro Ilonu je životním posláním dělat šťastná prasátka. Kdo by si ale představil malého čínského čuníka, jak za ní poslušně běhá, byl by na omylu. Mladá žena má pronajatý chlév, kde má hned několik těchto zvířat. Od malých selátek až po dospělá prasata. „Nevím, kde se to ve mě vzalo. Od malička jsem k nim prostě měla vřelý vztah. Zvířata miluji obecně, ale prasata jsou na samotném vrcholu. Pro ta má bych udělala téměř cokoli na světě,“ usmívala se sympatická plavovláska.
Z jejích prasat v šoku nebyl
Pokud si někdo myslí, že je Ilona zapřísáhlá vegetariánka, spletl by se. Maso je běžnou součástí jejího jídelníčku, ovšem až na vepřové. Prasatům zasvětila část svého života. Tak nějak byla vždycky srozuměná s tím, že buď zůstane jen ona a její zvířata, nebo si bude muset najít nějakého podobně smýšlejícího „blázna“. Takže když potkala Lukáše a on se o ni začal zajímat, byla z toho trošku v šoku. „Normální kluk, s běžnými zájmy. Měl rád sport, sice měl psa, ale že by byl zvířecí fanatik, to ne. Povídali jsme si a já mu nabídla, že mu ukážu své chlívky. Nevypadal, že je v šoku,“ vzpomínala na první setkání se svým budoucím manželem.
Zdálo se, že se Lukáš dobře baví. Prasátka hladil, neměl problém, když se o něj selátka otírala. „Tvrdil mi, že každý jsme nějaký a že když mám ráda zvířata, znamená to, že jsem dobrý člověk.“ Iloně se takové vysvětlení líbilo. Přesto stále nevěřila, že by si s ní chtěl začínat něco vážného. Zatím to ale neřešila. Přesvědčila se o tom, že jelikož se jí Lukáš líbí, bude si užívat každé chvíle. A když to za pár týdnů skončí, tak se z toho nezhroutí. Jenže ono to neskončilo. Právě naopak.
Dítě ano, ale s podmínkou
Začali se vídat, trávili spolu víc a víc času. Lukáš jí dokonce občas pomáhal s prasaty a vypadal u toho, že se docela dobře baví. Rozhodně nic nenasvědčovalo tomu, že by jí měl její zálibu někdy vyčítat. „Když jsem ho přivedla mezi známé, nechápali, kde jsem k němu přišla. Dělali si srandu, že mu ho porodila nějaká prasnice. On je tehdy krásně odpálkoval a já věřila, že je opravdu ten pravý.“ Lukáš byl neuvěřitelně všímavý a pozorný, Ilona se tak sem tam proměnila v dámu. To, když spolu vyráželi na nějakou společenskou událost. Věděla, že je hezká, jen nikdy neměla potřebu se někde předvádět. Teď to ale bylo jiné.
Čas plynul a když Lukáš požádal svou vyvolenou o ruku, ta s radostí souhlasila. Svatbu měli, jak jinak, než na jednom statku mezi zvířaty. Všichni si to moc užili. Idylka nemohla být větší a Ilona plánovala, že se brzy rozrostou o miminko. Lukáš nebyl proti. Bohužel pro Ilonu se však ukázalo, že má jednu podmínku. „Přišel s tím, že dítě bude super, ale tím skončí moje záliba v prasátkách. Prostě nechtěl, abych vychovávala mezi prasaty, přesně takhle mi to sdělil.“
Nemůže mi je zakazovat!
Pro mladou ženu to bylo zcela neakceptovatelné. Jedna hádka střídala další. Ilona nechápala, proč by zvířata měla být problém. Když ji Lukáš poznal, přeci věděl, jaká je. A přesně takovou ji požádal o ruku. „Argument, že jakékoli zvíře naše dítě zkazí, nebo dokonce nakazí nějakou chorobou, to jsou přeci nesmysly. Samozřejmě jsme nemluvili o nějaké divočině, ale v podstatě o domácích mazlíčcích, kteří měli veškerou veterinární péči.“
Ilona se nehodlala vzdát. Byla ochotna obětovat klidně i manželství, prasata pro ni prostě byla zásadní. „Já Lukáše milovala. Ale nemohl mi zakazovat to, co jsem tolik zbožňovala. Ano, kdyby to mělo racionální důvod, přijala bych ho. Ale takto ne. Bude si muset najít jinou ženu.“
Zdroj: autorský článek
