Článek
Když se brali, byla to velká sláva. Aby také ne! Olga pochází z malé vesničky a její rodina si vždycky zakládala na tom, že se dobře vdá. Což se povedlo, Petr je synem velkostatkáře, což se setkalo s všeobecnou radostí. „Pamatuji si, že když jsem oznámila s kým chodím, málem mě nosili na rukou. Rodiče i babička s dědou jsou ze staré školy. Pověst je pro ně hodně,“ usmívala se sympatická Olga s tím, že se její okolí bálo, aby si nenašla nějakého chlápka, co nemá vztah k vesnici a zemědělství.
Jako jedináček to měla v tomhle těžší, pořád na ni někdo tlačil, že je jedinou dědičkou hospodářství apod. Díky výběru partnera všechny umlčela. „Byla jsem za hvězdu. A navíc jsem měla štěstí, protože jsem Petra opravdu milovala. Trvá to dodnes, v tomhle si nemohu ani v nejmenším stěžovat.“
Manžel se těší na dítě, tak co teď?
Netušila, že brzy přijdou další potíže. Stejné okolí od ní totiž očekává, že co nejdřív otěhotní a přivede na svět první z několika dětí. O tom ale Olga nechce ani slyšet. „Já děti nechci. Jakože vůbec, nikdy je nechci,“ přiznala potichu. Sama pak začala hovořit dál: „Bojím se porodu. Bojím se, že budu špatná máma. A také si chci užívat život, ne být připoutaná k dětem a plotně. Já vím, že takhle to u nás chodí. Ale já si to prostě nepřeji,“ uvedla naprosto jasně.
Tento přístup mnoho lidí chápe, jenže pro Olgu je to stresující záležitost. Jak to svým nejbližším sdělit? „Jsem opravdu tak špatná, když nechci děti? Opravdu nemám právo se rozhodnout? Moje rodina mě odsoudí hrozným způsobem. Manžel, ten…ani pořádně nevím, co tomu řekne. Ale pořád mluví o tom, jak se těší na syna. Netlačí na mě, to je. Ale vím, že chce být táta.“
Olga přiznala, že už uvažovala o tom, že manželovi sežene milenku. Zaplatí, přemluví ji, cokoli. Jen aby se všeho zbavila. „Přijít o manželství je pro mě menší zlo, než porodit. Asi to zní strašně, ale já to tak cítím. Tohle nepochopí každý. Na druhou stranu já jsem přeci také osobnost, bytost, která má právo na život.“
Manžela nechce zranit
Je docela možné, že jednoho dne Olze dojde trpělivost se vším tlakem, který na ni je. Pak si prostě sbalí věci a odejde. „Že bych to nikomu neřekla? I to je možnost, ale beru to jako úplně poslední variantu. Nechtěla bych to manželovi udělat, měl by o mě určitě strach. Ostatně, rodiče také. Jen prostě musím vymyslet, co dál. Vím jistě, že takhle to nejde.“
Těžko může partnerovi lhát další roky. Logicky bude chtít vědět, co se děje. Tvrdit mu, že je chyba na jeho straně, by také nebylo vhodné. „Vždycky se ke mě choval dobře. Nebudu mu to vracet tím, že ho zraním. I když, to se asi stejně stane. Nevím, prostě nevím, co bude. Cítím se hrozně.“
Zdroj: autorský článek
