Článek
Komedie Buldoci a třešně z roku 1981 dnes nepatří mezi nejčastěji připomínané české filmy. Přesto se o ní dodnes mluví. Důvodem však není ani tak její děj, hvězdné obsazení nebo režijní rukopis Juraje Herze (†83). Nad celým snímkem se totiž vznáší stín tragické události, která zasáhla filmový štáb v průběhu natáčení. Herec Jiří Hrzán (†41), představitel mafiánského zabijáka Fofa, během výroby filmu tragicky zahynul a tvůrci následně museli řešit, zda a jak vůbec projekt dokončit.
Juraj Herz potřeboval příjem
Režisér Juraj Herz měl za sebou legendární díla jako Spalovač mrtvol, Morgiana nebo Panna a netvor. Buldoci a třešně však představovali odlišný projekt. Herz později opakovaně přiznával, že film nepovažoval za své nejlepší dílo. „Považuji to za nejhorší film, co jsem kdy natočil. Kromě jediné scény, kde Milan Lasica a Júluis Satinský hráli dva esenbáky, ho nemám vůbec rád,“ uvedl.
Juraj Herz nebyl se svým dílem spokojený
V období normalizace však hledal látku, která by bez problémů prošla schvalovacím procesem a zároveň mu zajistila práci i příjem. Přesto se mu podařilo sestavit mimořádně silné obsazení. Ve filmu se objevili Marián Labuda, Rudolf Hrušínský, Jiří Kodet, Jiřina Bohdalová, Petr Nárožný, Lenka Kořínková, Dagmar Veškrnová, ale také Jiří Menzel v malé epizodní roli. Hudbu složil Petr Hapka.
Hrzán dostal výraznou roli
Jiří Hrzán byl v té době oblíbeným filmovým i divadelním hercem. Jeho temperament, komediální talent a schopnost improvizace z něj dělaly nepřehlédnutelnou osobnost. V Buldocích a třešních ztvárnil mafiánského zabijáka Fofa, který doprovází hlavního hrdinu Carmella na jeho útěku do Československa. Šlo o poměrně výraznou postavu a Hrzán měl před sebou celkem čtyřiadvacet natáčecích dnů. Do své smrti však stihl absolvovat pouze jedenáct z nich.
Zpočátku nebylo nic neobvyklého, když herec někdy dorazil později nebo nebyl snadno k zastižení. Hrzán měl pověst bohéma, který si příliš nelámal hlavu disciplínou. Když se ale jednoho dne neobjevil na place, nikdo netušil, že se odehrála tragédie. A když se herci a další členové štábu dozvěděli, co se stalo, byli samozřejmě v šoku.
V noci z 23. na 24. září 1980 se Jiří Hrzán vracel z divadla. „Jirka lezl po fasádě do oken a jeho bývalá manželka, nikoli milenka, jak se uvádělo, mu prý neotevřela, když se tam chtěl dostat. A snad prý i zabouchla okna, když on tam měl prsty. Spadl dolů a za pár dnů zemřel. To bylo strašné,“ vzpomínal Juraj Herz. Podobné riskantní kousky nebyly pro herce ničím výjimečným. Výšky miloval a často odmítal, aby za něj při nebezpečných scénách zaskakovali kaskadéři. Tentokrát však ztratil oporu a zřítil se z výšky přibližně osmnácti metrů. Na následky těžkých zranění krátce nato zemřel.
Natáčení se zastavilo
Herz měl v té době roztočenou podstatnou část filmu. Náhlá ztráta jednoho z důležitých herců znamenala obrovský problém. Produkce musela být přerušena a začalo se řešit, jak pokračovat. V tehdejší době nebyly digitální technologie, které by umožnily postavu jednoduše dokončit pomocí počítačových triků. Řešení bylo jediné, najít náhradu.
Socha Jiřího Hrzána v Táboře
Role Fofa nakonec připadla herci Miroslavu Středovi. Tvůrci měli určitou výhodu v tom, že postava nosila výrazné rekvizity – tmavé brýle, klobouk a knír. Díky tomu bylo možné některé již natočené záběry ponechat a jiné přetočit s novým představitelem tak, aby si běžný divák změny téměř nevšiml.
Tragédie znamenala výrazné prodloužení výroby, natáčení se protáhlo přibližně o půl roku. Musely se přeorganizovat termíny, znovu svolat herci a štáb a některé scény vznikaly prakticky podruhé. Pro produkci to znamenalo vyšší náklady i komplikace v plánování. Přesto se film podařilo dokončit a uvést do kin. Zajímavostí je, že jméno Jiřího Hrzána zůstalo v titulcích.
Film je vnímán rozporuplně
Vedle tragických okolností přinesla výroba i několik zajímavostí. Ve filmu si malou roli zahrál sám režisér Juraj Herz, který se objevil jako postava nazývaná Dirigent. Epizodní roli číšníka dostal také jeho kolega Jiří Menzel. Pro diváky představuje snímek dnes cenný dobový dokument zachycující Prahu a další československé lokace na počátku osmdesátých let.
Samotný snímek Buldoci a třešně bývají kritiky hodnoceny rozporuplně. Mnozí jej považují za jednu z méně výrazných položek Herzovy filmografie. Přesto má v české kinematografii své místo. Ne kvůli uměleckému významu, ale kvůli okolnostem svého vzniku. Tragická smrt Jiřího Hrzána totiž navždy změnila průběh natáčení a z obyčejné komedie vytvořila film, který je dodnes připomínán jako jeden z nejsmutnějších příběhů barrandovských studií.
Zdroje: autorský článek s využitím
