Článek
Pro většinu diváků zůstane Oldřich Nový navždy elegantním Kristiánem nebo galantním hrdinou prvorepublikových komedií. Jeho kultivovaný projev, šarm a vytříbené vystupování z něj udělaly jednu z největších hvězd českého filmu. Jen málokdo si ale uvědomuje, že za uhlazenou image se skrýval člověk, který v nejtěžší chvíli svého života neudělal kariérní ani pohodlné rozhodnutí. Dal přednost své ženě. Tato volba ho během druhé světové války přivedla až do nacistického pracovního tábora.
Osudová láska jménem Alice
Oldřich Nový se v roce 1936 oženil s fotografkou Alicí Wienerovou, později Novou. Jejich manželství patřilo mezi výjimečně pevné svazky českého uměleckého prostředí. Dvojice spolu nejen žila, ale také vedla Nové divadlo, které se ve druhé polovině 30. let stalo jednou z nejvyhledávanějších pražských scén. Po okupaci Československa se však všechno změnilo. Alice měla židovský původ, a přestože byla pokřtěná, nacistické rasové zákony ji označovaly za Židovku. Tím se nebezpečí začalo týkat celé rodiny.
Nacistické úřady nabízely smíšeným manželstvím jediné východisko – rozvod. Pro mnoho rodin to byla zoufalá volba mezi láskou a šancí na přežití, Oldřich Nový ale nabídku odmítl. Jeho neochota opustit manželku vedla k tomu, že se sám dostal do hledáčku nacistických úřadů. Rozvod by mu pravděpodobně usnadnil život, on však dal přednost společnému osudu.
Pamětní deska Oldřicha Nového, Maiselova 21
Z filmového idolu se stal vězeň
Na podzim roku 1944 musela Alice nastoupit do transportu směřujícího do Terezína. O několik měsíců později přišla řada i na Oldřicha Nového.
V lednu 1945 byl předvolán na pražský Hagibor, odkud putoval přes nákladové nádraží na Žižkově do pracovního tábora Osterode v dnešním Německu. Přestože se v titulcích některých médií často objevuje označení „koncentrák“, přesnější je mluvit o pracovním táboře, který byl součástí nacistického systému nucených prací, tedy takzvaném lágru. Podmínky v něm však byly mimořádně tvrdé.
Gentleman zůstal gentlemanem i za ostnatým drátem
Spoluvězni později vzpomínali, že Nový neztratil noblesu ani v okamžicích, kdy sám bojoval o přežití. Herec Jan Skopeček, který byl transportován společně s ním, popsal, jak mu slavný herec pomohl v těžké chvíli. „Já jsem měl příšernou horečku, ležel jsem tam na zemi a najednou vidím, že se v rohu zvedl takový člověk v bekovce a lyžařské kombinéze. Nevěřil jsem svým očím, byl to Kristián – Oldřich Nový. Přišel ke mně se svou malou příruční lékárnou, změřil mi teplotu, dal mi nějaké prášky a zabalil mě do své deky. Když jsme dojeli do cíle, sehnal někde kbelík s teplou vodou, abych se mohl umýt. S odstupem let obdivuji, s jakou samozřejmostí tohle udělal pro úplně cizího člověka.“
Také spisovatel Ondřej Sekora, který byl v táboře internován, vzpomínal, že Nový i ve vězeňském oděvu chodil vzpřímeně a snažil se ostatním dodat odvahu. Na rozdíl od řady jiných osobností herec o válečných zkušenostech prakticky nikdy veřejně nehovořil. Neposkytoval rozhovory, nevydával paměti a odmítal z pobytu v táboře vytvářet součást své veřejné image. Přitom manuální práce ve vápencovém lomu poznamenala jeho dědičnou rozedmu plic.
Teprve jeho adoptivní dcera Jana Včeláková po letech v dokumentu České televize popsala, jak se otci podařilo z tábora uprchnout. „Vrátil se do Prahy, a aby ho nikdo nepoznal, tak ležel ofačovaný v nemocnici. Nesměl ani mluvit, aby ho nepoznali podle hlasu. A takhle přežil až do konce války.“
Válku přežil, následky si nesla hlavně jeho žena
Alice Nová válku také přežila, ale zaplatila za ni vysokou cenu. Velká část její rodiny zahynula v nacistických táborech a trauma z válečných let ji poznamenalo natolik, že se u ní později rozvinulo vážné psychické onemocnění. Oldřich Nový o ni pečoval až do její smrti v roce 1967.
Ani osvobození neznamenalo návrat ke starým časům. Po komunistickém převratu v roce 1948 se svět elegantních komedií stal symbolem buržoazní kultury. Nový přišel o své divadlo a musel se přizpůsobit novým poměrům.
Oldřich Nový a Věra Ferbasová ve filmu Falešná kočička
Přesto se nikdy nevytratil z českého filmu. V 60. letech se úspěšně vrátil například ve filmech Dva z onoho světa, Fantom Morrisvillu nebo jako profesor tance v legendárních Světácích. Právě tato role připomněla divákům herce, který si noblesu zachoval nejen na plátně, ale i v soukromém životě.
Láska byla pro něj víc než vlastní bezpečí
Příběh Oldřicha Nového bývá často zjednodušován na větu, že „odmítl opustit židovskou manželku“. Ve skutečnosti za tím stálo mnohem víc. Nešlo o jednorázové gesto, ale o dlouhodobé rozhodnutí nést společný osud bez ohledu na následky.
V době, kdy mnozí hledali cestu, jak se zachránit, zvolil jinou možnost. Neopustil člověka, kterého miloval. AProto dnes není připomínán jen jako filmový elegán, ale také jako muž, který v nejtěžší chvíli zůstal věrný svým zásadám.
Zdroje:
